Nejdřív uvažovali o malém statku, který by si hezky zrenovovali a v němž by prožili podzim života. "Prostředky z našeho dosavadního podnikání nebyly nijak závratné, ale na náš záměr měly postačit," říká Miloš Jakubec.
Začali hledat na internetu a několik nemovitostí i navštívili. Nakonec se rozjeli do východních Čech, kde se jim podařilo koupit sídlo v Dašicích nedaleko Pardubic.
Fotogalerie |
Tato nemovitá kulturní památka byla dlouho neobydlená, zdevastovaná, bylo v ní nevlídno a plno nepořádku, ale okamžitě vycítili její velký potenciál. "Za několik minut poté, co jsme vešli dovnitř, mi moje zimomřivá manželka řekla: Je mi teplo. Odpověděl jsem jí: Jsme doma," vzpomíná Miloš Jakubec. "Dům nám doslova otevřel náruč a my jsme se do ní uchýlili. Intuitivně jsme pociťovali, jak vřele nás přivítal."
Z hlediska polohy a technické vybavenosti splňovalo obydlí všechny požadavky manželů Jakubcových. V místě byly veškeré potřebné inženýrské sítě včetně telefonu a možnost internetu a kabelové televize.
K domu patřily také hospodářské budovy, stodoly, chlévy, čeledník, prostorný dvůr a zahrada o velikosti 8 100 metrů čtverečních. Stačilo se pouze vrhnout na kompletní renovaci všech objektů. Zajišťování a organizace stavebních prací ležela na novém majiteli, který má za sebou léta praxe ve stavebnictví, jeho žena se následně zapojila do konečné podoby a zařizování interiéru. Rozhodující slovo měla také při regeneraci zahrady.
Sídlo z poloviny 18. století sice nebyla žádným totálním zbořeništěm, ale své měla za sebou. Zhruba od poloviny minulého století se stavební údržba postupně zhoršovala. Dům ale nebyl zatuchlý a na zdech nebyly žádné vlhké mapy. Vnitřní a vnější prostředí stačilo neizolované zdi a podlahy přirozeně odvětrávat a vysušovat, čemuž napomáhá i částečné podsklepení s krásně klenutým sklepem se třemi místnostmi.
Dům z poloviny 18. století sice nebyla žádným totálním zbořeništěm, ale své již měla za sebou.
"Samovysušovací schopnost jsme ještě víc posílili tím, že jsme z vnější strany domu u paty obvodových zdí zřídili podzemní, metr hlubokou odvětrávanou dutinu krytou dlažbou na sucho," doplňují Jakubcovi, kteří se rozhodli vrátit faře její původní barokní vzhled. Proto se snažili doplnit si potřebné informace o architektuře té doby a také o původním vzhledu objektu.
Faře se postupně vracela její původní krása. Stěžejní část její renovace trvala tři roky. Dům měl několik problémů s narušením statiky svislých a vodorovných konstrukcí, jak zděných, tak dřevěných, což bylo třeba vyřešit. Dále bylo nutné provést stavební opravy či rekonstrukce všech povrchů: omítek, stropů, podlah a schodiště, výplní otvorů a střešní krytiny. Některé stavební prvky se daly opravit, například dubové schodiště, vnitřní dveře a zárubně. Jiné, jako vchodové dveře a okna, se vyměnily.
Pro pohodlné bydlení bylo potřeba zajistit novou tepelnou izolaci stropu pod půdou a modernizovat veškeré instalace včetně topení. Některé stavebně umělecké prvky byly restaurovány, konkrétně pískovcová ostění, dále klasicistní kachlová kamna z první poloviny 19. století v pokoji v patře nebo nádherná novorenesanční výmalba stropu v jiném pokoji v patře. Rovněž byly doplněny některé v minulosti odstraněné výrobky, například barokní sponkové mříže na oknech a kované dveře krbových komor.
Některé stavebně umělecké prvky byly restaurovány. Například nádherná novorenesanční výmalba stropu v pokoji v patře.
"Zejména vnějšímu vzhledu domu jsme chtěli vrátit jeho původní čistě barokní charakter. Některé pozdější stavební zásahy jsme plánovali odstranit a příslušné stavební prvky vrátit do původního stavu z doby výstavby z poloviny 18. století," říkají Jakubcovi. "O některých našich návrzích jsme s památkáři vedli obsáhlejší diskuse, ale nakonec jsme je díky odborně podložené argumentaci obhájili."
Interiér si manželé Jakubcovi zařizovali kompletně sami. Návrháře nepotřebovali. Se zařizováním pokojů si opravdu vyhráli včetně detailů. Na římských roletách vsazených do obloukových okenních záklenků v přízemí se dohodli až po ročních diskusích. Jsou speciálně šité na zakázku včetně upravení garnýží.
Originální půdovková historická dlažba v hale v prvním patře je původní.
Ozdobné lemování koupili až po dvouletém shánění v jedné pražské firmě, je to dovoz z Maďarska. Koberce kupovali jednotlivě v různých obchodech. Gobelín na podestě schodiště je zmenšenou, jinak věrnou replikou francouzského barokního gobelínu, pochází z Bretaně.
"Co se týče dlažeb a obkladů, do haly v přízemí jsme jednoznačně chtěli světle laděný neorenesanční motiv kobercového vzoru. V kuchyni jsme uplatnili repliky barokních obkladů, v horní koupelně pak repliku kobaltově modrého vzoru z 19. století. Vše jsme kupovali v jedné pražské firmě, která dováží výhradně produkty ze Španělska," prozrazují spokojení majitelé.
Originální půdovková historická dlažba v hale v prvním patře je původní, pouze sejmutá, zrenovovaná a nově položená na rekonstruovanou podlahu. Svítidla sháněli všude možně. Od křišťálového lustru ze značkové prodejny přes romanticky vypadající lustr pod novorenesančním stropem nalezený na internetu až po moderní svítidla ze supermarketu.
Interiér si manželé Jakubcovi zařizovali kompletně sami. Návrháře nepotřebovali.
Teplo a teplou vodu zajišťují dva plynové vysoce účinné a kvalitní kombinované kondenzační kotle s litinovou spalovací komorou. Pro každé patro je jeden. V ložnici, obýváku, kuchyni a hale s chodbou v přízemí je převážně běžný nábytek z obchodních domů. Většina kusů historicky vypadajícího nábytku jsou renovované originální kusy z přelomu 19. a 20. století. Několik kusů jsou nově vyrobené repliky. Sedací nábytek v hale v patře jsou repliky vyrobené v Indonésii.
Manželé postupně zrenovovali a zmodernizovali celý areál. Hlavní obytnou budovu, čeledník s chlévy, dřevěnou roubenou stodolu, kamennou stodolu, oplocení včetně ohradní zdi s vjezdovou bránou a zahradu. Ta sousedí s malou říčkou a lemují ji staleté jasany, javory, habry a vrby rostoucí podél jejího břehu.
V době koupě byla zahrada zanedbaným sadem s přestárlými ovocnými stromy.
V době koupě byla zahrada zanedbaným sadem s přestárlými ovocnými stromy. Postupně vykáceli 75 ovocných stromů a vyjmuli pařezy. Ponechali asi 20 starších, svým způsobem bizarních stromů, které zapadaly do jejich koncepce, provedli kompletní nové zatravnění a nově vysázeli zhruba 160 keřů a stromů.
Při renovaci se snažili manželé Jakubcovi postupovat relativně úsporně, přesto byly výdaje daleko vyšší, než původně plánovali. Vše ale chtěli provést kvalitně a poctivě dokončit. Vynaložené peníze, se kterými původně počítali na jiné výdaje, jim za nějaký čas budou chybět. Museli se proto rozloučit s myšlenkou, že na faře dožijí, jak původně plánovali. Budou ji muset prodat.
"Pořídíme si nějaký jiný dům, který upravíme ke svým potřebám. Určitě už ale nebude tak rozlehlý a reprezentativní. Známí říkají: Jak se něčeho tak krásného budete moci zbavit? A my odpovídáme: Můžeme věci milovat, aniž bychom na jejich vlastnictví jakkoliv lpěli."
