Rostliny, které se rozrůstají do šířky a pokryjí tak větší plochu, ušetří v zahradě spoustu práce. Nejenže omezí růst plevelů, navíc i pěkně vypadají. Působivou rostlinou, která u nás není příliš známá, přestože se jí i v českých podmínkách může dobře dařit, je Epimedium - škornice.
Škornice jsou atraktivní trvalky, které pocházejí z Asie. Dva druhy jsou dokonce původní i v Evropě. Z několika druhů zahradníci vyšlechtili různobarevné kultivary. Ty se od těch volně rostoucích liší, mají větší květy. Ačkoliv to není na první pohled vidět, patří do příbuzenstva známějších dřišťálů a mahónií. Hlavní ozdobou křehce vypadající škornice jsou srdčité, stálezelené listy. Dvacet až třicet centimetrů vysoké rostliny vypadají pěkně po celý rok. Po vyrašení ozdobí záhon svými svěže zelenými listy, často s narůžovělým nádechem, později se změní v sytě zelené. Koncert barev se rozehraje na podzim, kdy odstíny žluté a oranžové přecházejí až do tmavě červené či bronzové. Za pozornost stojí jeden až dva centimetry velké květy. Jejich zašpičatělé konečky připomínají špičky středověkých bot - škorní. Od nich pravděpodobně rostlina získala svůj český název. Kvítky se objevují od konce dubna do července v rozvolněných květenstvích. Jejich barva je závislá na kultivaru. I dvě rostliny vyšlechtěné z jednoho druhu tedy mohou být různě zbarvené. Škornici se bude nejlépe dařit na chráněném polostinném či stinném místě. Například pod vzrostlými stromy nebo v severně orientovaných zákoutích. Větrné či příliš slunné stanoviště se na rostlině brzy nepříjemně projeví. Trpí zasycháním listů, které potom v zimě zhnědnou a nejsou pěkné. Výborně prospívají v kyselých, vlhkých a propustných zeminách. Přežijí však i na jiných typech substrátu. Škornice se v příznivých podmínkách rychle rozrůstají a dají se na jaře i na podzim snadno množit dělením trsů.
E. alpinum - bílá
E. grandiflorum - bílá, bílorůžová
E. x rubrum - červená se žlutou
E. x versicolor "Sulphureum" - žlutá
E. youngianum
"Niveum" - bílá
"Roseum" - růžová
Škornice jsou atraktivní trvalky, které pocházejí z Asie. Dva druhy jsou dokonce původní i v Evropě. Z několika druhů zahradníci vyšlechtili různobarevné kultivary. Ty se od těch volně rostoucích liší, mají větší květy. Ačkoliv to není na první pohled vidět, patří do příbuzenstva známějších dřišťálů a mahónií. Hlavní ozdobou křehce vypadající škornice jsou srdčité, stálezelené listy. Dvacet až třicet centimetrů vysoké rostliny vypadají pěkně po celý rok. Po vyrašení ozdobí záhon svými svěže zelenými listy, často s narůžovělým nádechem, později se změní v sytě zelené. Koncert barev se rozehraje na podzim, kdy odstíny žluté a oranžové přecházejí až do tmavě červené či bronzové. Za pozornost stojí jeden až dva centimetry velké květy. Jejich zašpičatělé konečky připomínají špičky středověkých bot - škorní. Od nich pravděpodobně rostlina získala svůj český název. Kvítky se objevují od konce dubna do července v rozvolněných květenstvích. Jejich barva je závislá na kultivaru. I dvě rostliny vyšlechtěné z jednoho druhu tedy mohou být různě zbarvené. Škornici se bude nejlépe dařit na chráněném polostinném či stinném místě. Například pod vzrostlými stromy nebo v severně orientovaných zákoutích. Větrné či příliš slunné stanoviště se na rostlině brzy nepříjemně projeví. Trpí zasycháním listů, které potom v zimě zhnědnou a nejsou pěkné. Výborně prospívají v kyselých, vlhkých a propustných zeminách. Přežijí však i na jiných typech substrátu. Škornice se v příznivých podmínkách rychle rozrůstají a dají se na jaře i na podzim snadno množit dělením trsů.
E. alpinum - bílá
E. grandiflorum - bílá, bílorůžová
E. x rubrum - červená se žlutou
E. x versicolor "Sulphureum" - žlutá
E. youngianum
"Niveum" - bílá
"Roseum" - růžová
