...ovlivňuje svou přirozeností už desítky let celý svět, od výroby nábytku až po architekturu. Je totiž pro lidi.
Když se řekne švédská ocel nebo finská vodka, každý hned ví, že se hovoří o něčem, co má špičkovou kvalitu. Ale pojem skandinávský design zní pro mnohé možná příliš vznešeně, vzdáleně. Přitom spousta z nás sedí na židlích, které navrhli - a možná už před desítkami let - právě skandinávští designéři. Jak je vůbec možné, že se židle Alvara Aalta, Arne Jacobsena a jiných skandinávských návrhářů vyrábějí spoustu let a stále vypadají, jako kdyby šlo o novinku z poslední doby? Genialita je v jednoduchostí!
Patrně nejuznávanějším skandinávským návrhářem je Fin Alvar Aalto. Vždycky totiž myslel na prvním místě na člověka. Když například na přelomu dvacátých a třicátých let navrhoval plicní sanatorium v městečku Paimio, a to včetně vnitřního vybavení, dal radiátorům takovou podobu, aby si na nich mohli pacienti hřát promrzlé nohy. Stejně tak chtěl, aby křesla v tomto sanatoriu neměla nic společného se "studeným" trubkovým nábytkem určeným pro nemocnice. Měkké, teplé linie a dřevo, to byla jeho představa. A tak vzniklo dodnes vysoce ceněné - a také vyráběné - křeslo Paimio z ohýbané překližky a březové lamely (viz obr. str. III). Díky podpoře bohaté mecenášky finské kultury a architektury Maire Gullichsenové založil společně s Nilsem Gustavem Hahlem v roce 1935 "středisko moderního nábytku, zařízení, umění a průmyslového umění" ARTEK (Art + Tekniikka), které funguje dodnes. Svůj podíl na tomto celosvětově uznávaném počinu měla právě Aaltova pozornost vůči lidem. "Líbily se mu moje nohy," vzpomínala po letech na začátek spolupráce s Alvarem a jeho ženou v rozhovoru s Lenkou Žižkovou, naší přední publicistkou zabývající se kulturou bydlení, Marie Gullichsenová. Aaltovi stohovatelné židle Jakkara, ale také servírovací stolky nebo skleněné vázy patří dodnes k finskému "rodinnému stříbru". "Obdivuji Alvara Aalta, že dokázal koncem dvacátých let přijít se svými měkkými liniemi," hodnotí jej architektka Jitka Pavlíková z Design fórum Praha, "na jeho nábytek si chcete sednout, pohladit ho. Proto ho lidé dodnes kupují."
Co na tom ti lidé vidí
Další důvod, proč se skandinávský design prosadil v celém světě, je jeho "morální životnost". Nábytek, ale i doplňky vypadají moderně celé desítky let a mnozí je důvěrně znají z domova. A protože většina lidí bývá poměrně konzervativní a při zařizování svého bytu se často - byt nevědomky - řídí příkladem svých rodičů, nakupuje stejné, ovšem osvědčené věci. Tak se už téměř půl století používají židle "jakobsenky" (viz obr.). Stohovatelnou židli "Mravenec" navrhl Arne Jabosen už v roce 1952 (název vznikl od tvaru sedáku a opěradla připomínajícího tělo mravence), o tři roky později se objevila slavná Série 7 odvozená od Mravence. Tyto židle najdete snad ve všech skandinávských domácnostech. A nejen tam. Když se na této židli nechala vyfotografovat pro časopis Playboy call-girl a milenka tehdejšího britského ministra války Johna Profuma Christine Keelerová, začala tato židle slavit úspěch po celém světě. Pro Skandinávii je také typické doržování a preferování ergonomie. "Upřímně řečeno, třeba Opsvikovu ergonomii mít nemusím, ale křeslo Labut a Vejce (viz obr.) od Jakobsena jsou pro mě dokonalé," tvrdí architektka Bára Škorpilová. Skandinávci ovšem na ergonomii nedají dopustit, a to i v dětském nábytku. Nejprodávanější dětskou židlí ve Skandinávii je tak "rostoucí" Tripp Trapp od Nora Petera Opsvika (na jeho kancelářské židli Credo seděl řadu let i Václav Klaus). Vznikl v roce 1972 a od té doby je napodobován řadou firem. Jenže právě u této židle se ukázal další důvod skandinávského úspěchu. Tripp Trapp (v norštině to znamená něco jako Klapyty klap) se v originále vyrábí z tvrdého bukového dřeva, zatímco u jeho replik výrobci šetří a volí měkké smrkové či borovicové dřevo. Pak není divu, že židle dlouho nevydrží. Pro domácího zákazníka je ale nakonec nejdůležitější jedno - všechno, co skandinávští designéři navrhli, si dnes může na našem trhu koupit.
Když se řekne švédská ocel nebo finská vodka, každý hned ví, že se hovoří o něčem, co má špičkovou kvalitu. Ale pojem skandinávský design zní pro mnohé možná příliš vznešeně, vzdáleně. Přitom spousta z nás sedí na židlích, které navrhli - a možná už před desítkami let - právě skandinávští designéři. Jak je vůbec možné, že se židle Alvara Aalta, Arne Jacobsena a jiných skandinávských návrhářů vyrábějí spoustu let a stále vypadají, jako kdyby šlo o novinku z poslední doby? Genialita je v jednoduchostí!
Patrně nejuznávanějším skandinávským návrhářem je Fin Alvar Aalto. Vždycky totiž myslel na prvním místě na člověka. Když například na přelomu dvacátých a třicátých let navrhoval plicní sanatorium v městečku Paimio, a to včetně vnitřního vybavení, dal radiátorům takovou podobu, aby si na nich mohli pacienti hřát promrzlé nohy. Stejně tak chtěl, aby křesla v tomto sanatoriu neměla nic společného se "studeným" trubkovým nábytkem určeným pro nemocnice. Měkké, teplé linie a dřevo, to byla jeho představa. A tak vzniklo dodnes vysoce ceněné - a také vyráběné - křeslo Paimio z ohýbané překližky a březové lamely (viz obr. str. III). Díky podpoře bohaté mecenášky finské kultury a architektury Maire Gullichsenové založil společně s Nilsem Gustavem Hahlem v roce 1935 "středisko moderního nábytku, zařízení, umění a průmyslového umění" ARTEK (Art + Tekniikka), které funguje dodnes. Svůj podíl na tomto celosvětově uznávaném počinu měla právě Aaltova pozornost vůči lidem. "Líbily se mu moje nohy," vzpomínala po letech na začátek spolupráce s Alvarem a jeho ženou v rozhovoru s Lenkou Žižkovou, naší přední publicistkou zabývající se kulturou bydlení, Marie Gullichsenová. Aaltovi stohovatelné židle Jakkara, ale také servírovací stolky nebo skleněné vázy patří dodnes k finskému "rodinnému stříbru". "Obdivuji Alvara Aalta, že dokázal koncem dvacátých let přijít se svými měkkými liniemi," hodnotí jej architektka Jitka Pavlíková z Design fórum Praha, "na jeho nábytek si chcete sednout, pohladit ho. Proto ho lidé dodnes kupují."
Co na tom ti lidé vidí
Další důvod, proč se skandinávský design prosadil v celém světě, je jeho "morální životnost". Nábytek, ale i doplňky vypadají moderně celé desítky let a mnozí je důvěrně znají z domova. A protože většina lidí bývá poměrně konzervativní a při zařizování svého bytu se často - byt nevědomky - řídí příkladem svých rodičů, nakupuje stejné, ovšem osvědčené věci. Tak se už téměř půl století používají židle "jakobsenky" (viz obr.). Stohovatelnou židli "Mravenec" navrhl Arne Jabosen už v roce 1952 (název vznikl od tvaru sedáku a opěradla připomínajícího tělo mravence), o tři roky později se objevila slavná Série 7 odvozená od Mravence. Tyto židle najdete snad ve všech skandinávských domácnostech. A nejen tam. Když se na této židli nechala vyfotografovat pro časopis Playboy call-girl a milenka tehdejšího britského ministra války Johna Profuma Christine Keelerová, začala tato židle slavit úspěch po celém světě. Pro Skandinávii je také typické doržování a preferování ergonomie. "Upřímně řečeno, třeba Opsvikovu ergonomii mít nemusím, ale křeslo Labut a Vejce (viz obr.) od Jakobsena jsou pro mě dokonalé," tvrdí architektka Bára Škorpilová. Skandinávci ovšem na ergonomii nedají dopustit, a to i v dětském nábytku. Nejprodávanější dětskou židlí ve Skandinávii je tak "rostoucí" Tripp Trapp od Nora Petera Opsvika (na jeho kancelářské židli Credo seděl řadu let i Václav Klaus). Vznikl v roce 1972 a od té doby je napodobován řadou firem. Jenže právě u této židle se ukázal další důvod skandinávského úspěchu. Tripp Trapp (v norštině to znamená něco jako Klapyty klap) se v originále vyrábí z tvrdého bukového dřeva, zatímco u jeho replik výrobci šetří a volí měkké smrkové či borovicové dřevo. Pak není divu, že židle dlouho nevydrží. Pro domácího zákazníka je ale nakonec nejdůležitější jedno - všechno, co skandinávští designéři navrhli, si dnes může na našem trhu koupit.
