Šindel je vhodný pro jakýkoliv tvar střechy se sklonem nad 15 stupňů. Díky své flexibilitě a zpracovatelnosti ho lze aplikovat na nejrůznější detaily na střeše, neboť se dá seříznout téměř přesně na milimetr. „Většina šikmých střech je konstruována se sklonem v rozmezí od 30 do 55 stupňů, přičemž do sklonu 85 stupňů se pokládá standardní šindel. Nad tuto hranici je nutné použít pouze šindel samolepicí,“ vysvětluje Zdeněk Fluxa ze společnosti IKO, která je výrobcem a dodavatelem belgických a kanadských střešních šindelů.
Jednou z předností šindele je jeho hmotnost, která je od 9 do 14 kg na metr čtvereční. Ve srovnání s betonovými nebo pálenými taškami je to až třikrát méně. Dřevěný krov tedy nemusí být tak masivní a zejména u rekonstrukcí starších střech ocení jejich majitelé jistou finanční úsporu. Na rozdíl od taškových střech se šindel pokládá na dřevěné podbití a podkladní pás.
Jak vybírat?
Na trhu se dá koupit několik typů šindelů z Evropy i ze zámoří. V podstatě se šindele dělí na dvě skupiny, a to se skelnou nebo plstěnou nosnou výztuží. Obě skupiny šindelů si u nás již našly a nacházejí své zákazníky, přesto šindel se skelnou výztuží je více oblíben. „Je velice důležité informovat se předem o vlastnostech a přednostech obou skupin šindelů z důvodu konečné spokojenosti zákazníka i prodávajícího,“ říká Fluxa.
Nejčastěji je kvalita šindele posuzována z pohledu veřejnosti podle jeho tloušťky. „Pouze tloušťka šindele nerozhoduje o jeho kvalitě. Nejdůležitějšími ukazateli jsou hmotnost a kvalita bitumenu neboli asfaltu a také nosné vložky šindele, které by měly odpovídat evropské normě EN 544,“ říká Zdeněk Fluxa. Nejlevnější šindele se na trhu dají koupit kolem už 120 korun za metr čtvereční. Avšak stejně jako u jiných levných výrobků i zde existují určitá rizika: krátká záruka, malá flexibilita, horší odolnost proti povětrnostním podmínkám, a to nejdůležitější - krátká životnost!
Nebaví vás barva? Změňte ji!
Výhodou šindele je také to, že se dá pokládat nový na starý, aniž se musí odstraňovat. Je to sice určitá zátěž na krov, ale pokud má dřevěná konstrukce dobrou nosnost, snese minimálně dvě vrstvy. Tato praxe bývá velmi používána v Kanadě a USA, kde se pokládají na sebe až tři vrstvy. Z barev je nejvíce oblíbená červená a hnědá, z tvarů pak obdélník, diamant a imitace tvaru zvaného bobrovka. V poslední době se začínají pokládat šindele tzv. laminované, vytvořené ze dvou šindelových šablon.
Pozor na odvětrání
Pokud majitel nové střechy chce, aby vše fungovalo na sto procent, nesmí podcenit odvětrání střechy, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu. „Pokud tam žádné větrání nebude, šindel může popraskat. A v zimě se na konci střechy začnou tvořit ledové bariéry,“ říká Pavel Motyčák z Nučic, který se zabývá pokládkou střešních krytin. Jedna z možností je použít hřebenové větráky. V nevytápěných místnostech, jako jsou garáže, pergoly nebo dílny, není odvětrání potřeba.
Důležitý je postup
“Pokládka obyčejné střechy je skutečně jednoduchá a při správném technologickém postupu ji zvládne každý trochu šikovný člověk,“ dodává Motyčák.
Jak si správně položit šindel na střechu
Postup pokrývání šindele na střechu je poměrně jednoduchý a rychlý. Pro správnou pokládku je potřeba dodržet určitá pravidla, aby konečný výsledek dopadl tak, jak má. Protože nás zajímal konkrétní postup, zúčastnili jsme se jedné takové pokládky garáže u rodinného domku nedaleko Prahy.
Ideální doba pokládky je od jara do podzimu, kdy je bezpečně zaručeno perfektní přilepení jednotlivých šablon k sobě navzájem. Jako podkladní pás se používá asfaltový. Nesmí být použita klasická papírová lepenka, která nasává vlhkost, což způsobí vytvoření vln na střeše a sníží její životnost. Šindele se zpravidla prodávají v balících po několika kusech. Jeden balík odpovídá většinou třem metrům čtverečním.
Šindel se pokládá po řadách, nejčastěji od spodní části nahoru. Pokládka je u všech typů stejná, ale liší se v jednom důležitém detailu - ve spodních lepicích páskách. Zatímco u českých šindelů se tato páska musí strhávat, u belgických šindelů (IKO) se tato páska nechává a velice ulehčuje vlastní pokládku. Strhne se pouze u šindelů určených pro startovací řadu.
1 Pro startovací řadu můžeme použít prakticky libovolný šindel jakékoli barvy. Z něj uřízneme část, takzvané zuby, v úrovni zářezů, čímž zkrátíme jejich výšku o necelou polovinu, takže termoaktivní samolepivé body jsou dole. Z pásu strhneme samolepicí pásku.
2 "Startovací řada se přibije rovně na okraj střechy, nejlépe přes oplechování. Každá šablona se přibíjí nerezovými pozinkovanými nebo měděnými hřebíky s větší hlavičkou o průměru 8 až 10 mm takové délky, aby pokud možno neprošla bedněním. Hřebíky se zatloukají v místě, kde začíná výřez jednotlivých oken,“ vysvětluje Petr Motyčák, který se zabývá stavbou nových a rekonstrukcí starších střech.
3 První řada se přibíjí přímo na startovací řadu. Každá další řada se pokládá tak, aby zakryla tmavé části pod ní přibitého šindele, avšak o polovinu tabule dále tak, aby se mezery mezi vrchní a spodní řadou nepřekrývaly. Každá další řada směrem nahoru se opět posunuje o půl tabule, aby plocha střechy byla celistvá a vykazovala patřičnou tuhost.
4 Na začátku a na konci každé řady se seřízne malý růžek, aby voda stékající po kraji střechy nezatékala za šindel.
5 Hřebenáče se pokládají na střechu poté, co jsou obě strany položeny až k hornímu okraji. Pak se ze zbytků nebo z nových šablon nařežou jednotlivá okna ve tvaru lichoběžníku, která se přes sebe naskládají a přitlučou po hřebeni.
6 před po Střecha garáže byla před pokládkou šindele opatřena asfaltovou lepenkou. A protože na střeše nebyly žádné výčnělky, šindel byl ve dvou lidech položen za jediný den.
