První mýtus: všechno se sváží na jednu hromadu
Takové případy se sice staly, ale byly ojedinělé. Různé druhy odpadů odvážejí auta označená cedulemi s názvem suroviny, a to vždycky v různý den, aby nedošlo ke smíchání. Firma zabývající se svozem odpadu dostává za roztříděný odpad zaplaceno, zatímco za přijetí směsného odpadu do spalovny či na skládku by musela platit ona.
Druhý mýtus: kontejnery jsou daleko a je jich málo
Průměrná vzdálenost ke kontejnerům na tříděný odpad je dnes jen 138 metrů a možnost podílet se na třídění má 97 procent obyvatel České republiky.
Třetí mýtus: třídění je složité a drahé
Pravidla pro třídění odpadu jsou jednoduchá, důkazem toho je, že mezi nejlepší třídiče patří školou povinné děti. Třídění zabere jen tři minuty denně a jeden dělený odpadkový koš zabere v kuchyni minimum místa. Sběr tříděného odpadu stojí mnohem méně peněz než odstraňování směsného. Tím, že lidé třídí, se na skládku a do spalovny odváží menší množství směsného odpadu, obec za něj nemusí platit tolik a nebude vybírat tak vysoké poplatky od domácností.
Čtvrtý mýtus: lidé třídí špatně, takže to nemá cenu
Pokud například někdo hodí do modrého kontejneru na papír vytříděné noviny v igelitové tašce, nic hrozného se neděje. Tříděný odpad se sváží na dotřiďovací linku, kde se čistí od věcí, které do něj nepatří, a rozděluje se podle druhů. Vše pak putuje k recyklaci. Pozor však, pokud je v barevných kontejnerech hodně směsného odpadu nebo je ten tříděný příliš znečištěný, je znehodnocený a musí být odvezen na skládku či do spalovny.
Pátý mýtus: tříděný odpad se musí čistit
Odpad před tříděním nemusíte umývat. Pokud znečištění není velké, poradí si s ním při recyklaci. Dojíte-li tedy jogurt, stačí lžičkou pořádně vyškrábat zbytky. Oplachování je praktické v případě, že odpadky déle skladujete doma.
Šestý mýtus: bioodpad patří do obyčejné popelnice
Když bioodpad, jako jsou třeba slupky od brambor, skořápky od vajíček či posečená tráva ze zahrady, skončí na skládce směsného odpadu, rozkládá se bez přístupu vzduchu a tvoří se metan, který je skleníkovým plynem. Proto je lepší dávat takový odpad do speciálních rozložitelných sáčků a vyhodit na kompost, do některé z hnědých popelnic na bioodpad nebo se ho zbavit při pravidelných svozech bioodpadu.
Takové případy se sice staly, ale byly ojedinělé. Různé druhy odpadů odvážejí auta označená cedulemi s názvem suroviny, a to vždycky v různý den, aby nedošlo ke smíchání. Firma zabývající se svozem odpadu dostává za roztříděný odpad zaplaceno, zatímco za přijetí směsného odpadu do spalovny či na skládku by musela platit ona.
Druhý mýtus: kontejnery jsou daleko a je jich málo
Průměrná vzdálenost ke kontejnerům na tříděný odpad je dnes jen 138 metrů a možnost podílet se na třídění má 97 procent obyvatel České republiky.
Třetí mýtus: třídění je složité a drahé
Pravidla pro třídění odpadu jsou jednoduchá, důkazem toho je, že mezi nejlepší třídiče patří školou povinné děti. Třídění zabere jen tři minuty denně a jeden dělený odpadkový koš zabere v kuchyni minimum místa. Sběr tříděného odpadu stojí mnohem méně peněz než odstraňování směsného. Tím, že lidé třídí, se na skládku a do spalovny odváží menší množství směsného odpadu, obec za něj nemusí platit tolik a nebude vybírat tak vysoké poplatky od domácností.
Čtvrtý mýtus: lidé třídí špatně, takže to nemá cenu
Pokud například někdo hodí do modrého kontejneru na papír vytříděné noviny v igelitové tašce, nic hrozného se neděje. Tříděný odpad se sváží na dotřiďovací linku, kde se čistí od věcí, které do něj nepatří, a rozděluje se podle druhů. Vše pak putuje k recyklaci. Pozor však, pokud je v barevných kontejnerech hodně směsného odpadu nebo je ten tříděný příliš znečištěný, je znehodnocený a musí být odvezen na skládku či do spalovny.
Pátý mýtus: tříděný odpad se musí čistit
Odpad před tříděním nemusíte umývat. Pokud znečištění není velké, poradí si s ním při recyklaci. Dojíte-li tedy jogurt, stačí lžičkou pořádně vyškrábat zbytky. Oplachování je praktické v případě, že odpadky déle skladujete doma.
Šestý mýtus: bioodpad patří do obyčejné popelnice
Když bioodpad, jako jsou třeba slupky od brambor, skořápky od vajíček či posečená tráva ze zahrady, skončí na skládce směsného odpadu, rozkládá se bez přístupu vzduchu a tvoří se metan, který je skleníkovým plynem. Proto je lepší dávat takový odpad do speciálních rozložitelných sáčků a vyhodit na kompost, do některé z hnědých popelnic na bioodpad nebo se ho zbavit při pravidelných svozech bioodpadu.
