„Byla to pro mě docela pikantní situace. Měl jsem navrhnout Šenk Vrbovec na docela nechvalně známé trase Perlová ulice - Uhelný trh – Skořepka, která je hodně spojená s ´povětrnými ženštinami´. Jenže těsně před tím jsem navrhoval svatební síň na benešovské radnici, které dominuje latinský citát: In necessariis unitas, in dubiis libertas, in omnibus autem caritas. Neboli Ve věcech nezbytných svornost, ve věcech pochybných volnost, ale ve všech ať je láska,” vzpomíná architekt Jan Špaček.
Když se pídil po historii místa, s překvapením zjistil, že v číslo 354, tedy v původním domě s truchlivým názvem U smrti (nebo U Umrlčí hlavy, stopy v archivech se různí), žil bohém a malíř Petr Brandl, kterého láska k vínu zabila.
Původní stavba spojená se slavným malířem byla sice zbořená a na jejím místě postavená někdy kolem roku 1870 už nová, ovšem se stejným číslem.
Tak se lze jen těžko divit tomu, že se architekt Špaček hodně zamýšlel nad podobou šenku. Vždy totiž hledá genia loci daného místa, ať už to byla kavárna Slavia nebo cukrárna Myšák, kterým dal po rekonstrukci novou podobu. Šenk Vrbovec tak nebyl výjimkou.
V přízemí domu č. p. 354 navrhl před třemi lety Jan Špaček nejdříve jednoduchý interiér vinárny (pamětníci ji znají z Václavského náměstí, hned nad obchodním domem Baťa), letos pak „šenk“ rozšířil o suterénní prostory.
Vlastní víno i dekorace
V přízemním prostoru se čtyřmi výlohami do ulice, kde se podává jakostní i přívlastkové víno, použil místo drahých dekorací architekt Špaček méně tradiční výzdobu, například velké množství archivních lahví uložených do niky, nad nimiž „září“ nápis s prastarým konstatováním o pravdě ve víně…
Celému prostoru pak dominuje velkoplošná nástěnná fotografie starého pískovcového sklepa z roku 1770. Ten byl původně založený opatem Louckého kláštera ve Znojmě k ukládání desátků. Dnes tam zraje víno Vinařtství Waldberg Vrbovec i v moderních nerezových tancích.
Za vínem do sklepů
Po třech letech přestal už prostor šenku stačit. Řešení? Využít suterénní místnosti, které původně sloužily jako sklepy. Po sametové revoluci byly vyklizeny a nějakou dobu sloužily jako herna. Nádherně zachovalé klenuté stropy a režné zdi si ovšem přímo říkaly o využití spojené právě s vínem.
Všechny povrchy zdí musely být samozřejmě upraveny speciálními transparentními nátěry, aby se výplně spár mezi cihlami či kameny zpevnily.
Jinak však ponechal architekt Špaček původní dispozici, členitý prostor tak nabízí jak centrální místnost s vinotékou pro téměř 1 000 lahví, která je zapuštěná do vodorovně strukturovaného dřevěného obkladu, jež se jako architektonický motiv opakuje i v podhledech a na stěnách, tak příjemné „soukromí“ u malých stolků v chodbách.
Nábytek v suterénu je jednoduchý, zajímavý detail představují lampy speciálně navržené pro Šenk Vrbovec z kovu a zelených lahví. Architekt Špaček připomíná citát Massima Vignelliho, který říká: „Cílem designu by mělo být vytvoření nezapomenutelného zážitku: ne však tím, že užíváme drahých materiálů, ale naopak užitím materiálů velmi jednoduchých a skromných, které jsou designem zcela přetvořeny.“
Záchrana pro ty, co přebrali
Poměrné strmé schody do sklepů nahradil Jan Špaček dřevěným schodištěm. A protože toalety jsou pouze v přízemí, do první „zákruty“ schodiště připravil pomoc pro všechny, kterým nohy takříkajíc vypovědí službu: kožená žíněnka zachrání všechny, kteří by klopýtli a chtěli poznat tvrdost zdejších stěn…
Naopak pro vinaře připravil architekt a malíř Jan Špaček malý šok: obraz s obrovským hejnem špačků, které pro vinaře představují největší hrůzu. Název obrazu tomu odpovídá: Vinohradníkovo delirium…
SkořepkaNárožní dům s dosud zachovaným podloubím U Skořepů, U tří zlatých lvů, též Staroměstská pasáž (čp. 420/10), podle něhož je ulice pojmenována, patřil v 1. polovině 16. století Vítu Škořepovi, kteý měl v domě výnosnou kloboučnickou živnost. Název ulice byl v průběhu let různě obměňován, v 18. století se překládal do němčiny jako Schalengasse (Schale - skořápka), v 19. století se říkalo opět Škořepka nebo Škořepí či Skořápková. V letech 1940 až 1945 se používal dvojjazyčný název Schalengasse - Skořepka. Počátkem 20. století byl obnoven původní tvar Skořepka. V domě U Skořepů bydlel v roce 1787 Wolfgang Amadeus Mozart (1756 - 1791). V původním domě čp. 421 žil od roku 1693 sochař Jan Brokoff (1652 - 1718) a po něm i jeho slavný syn, Ferdinand Maxmilián Brokoff (1688 - 1731). V domě U smrti (čp. 354) bydlel český nejvýznamnější barokní malíř Petr Brandl (1668 - 1735). |
Petr BrandlByl synem poměrně zámožných rodičů. Jeho otec byl německý krejčí a hostinský Prantl, matka pocházela z české rolnické rodiny z Přestanic. Vzdělání získal v jezuitském gymnáziu. Ve 33 letech se oženil a zplodil tři děti, rodinu však později opustil. V Praze bydlel na Starém Městě v ulici Skořepka čp. 354, v domě U smrti (nebo U Umrlčí hlavy. Za svá díla byl poměrně dobře placený, ale peníze většinou propil ve víně, byl neustále zadlužený a pronásledovaný věřiteli. Bezúspěšně doufal v konsolidaci finančních poměrů koupí pozemku v Jílovém během tamní zlaté horečky. Nakonec zemřel v chudobě a opuštěný v Kutné Hoře, kde je i pohřbený. Malířství se vyučil u pražského dvorního malíře Kristiána Schrödera, který byl správce hradní obrazárny. Schröder však Brandlovi nemohl předat víc než základy malířské techniky. Jeho hlavními učiteli byli Jan Rudolf Bys a Michael Václav Halbax. Výrazně ho ovlivnilo umění Karla Škréty a také Abrahama Godyna, Michaela Leopolda Willmanna a Jana Kryštofa Lišky. Brandl patří k nejdůležitějším reprezentantům vrcholně barokní malby ve středoevropském prostoru, ve svých nejlepších pracích dosahuje nejvyšší úrovně tehdejší evropské malby. Zdroj: Wikipedie |
Ing. arch. Jan Špaček*1947 Praha Jan Špaček se pohybuje od projektů výstav a interiérů až po stavby soukromého i veřejného charakteru. Jeho další projekty a následné realizace: 1997 - Kavárna Slavia v Praze (spoluautor Ing. arch. Jiří Špaček) |