Sebevědomí ve škatulkách

- Zlatým pravidlem péče o dětské sebevědomí je přísný zákaz užívat nálepky s nápisy jako nemehlo, hlupák, lenoch, lump... Tyto výrazy by z rodičovských úst měly vycházet co nejméně, nejlépe vůbec. Jak všemocné dokážou být, ilustroval jeden poněkud drsný americký pokus.

Před více než čtyřiceti lety přišli do několika tříd obyčejné základní školy výzkumníci s tím, že žákům změří IQ. O výsledcích testů však učitele záměrně informovali zcela mylně. Náhodně vybranou skupinu dětí označili za velmi podprůměrnou, jinou zas naopak za naději americké vědy a techniky. Do školy se vrátili až za půl roku, a to v momentě, kdy žáci přebírali vysvědčení. Ti, které označili za prostoduché, měli opravdu špatné známky, ať byli ve skutečnosti jakkoli chytří. Z údajných nadějí, jejichž IQ však mnohdy nedosahovalo ani stovky, se stali premianti. Jak je to možné? Učitelky změnily svá očekávání a žáci zas své chování. Všichni tak rychle vklouzli do škatulek, které jednání učitelek předurčilo.
Proč?
Ve světě jednoznačných vyjádření typu "chytrý" nebo "hloupý" se dospělí i děti pohybují mnohem jistěji, než mají-li si udělat úsudek na základě pozorování. Stačí přece říct "přítel" - a každý ví, že jistě jde o člověka chytrého, citlivého a sympatického. Řekne-li se "nepřítel", je jasné, že kráčí o lháře a podvodníka. Schematická hodnocení jsou jednodušší, a tudíž přijatelnější - co na tom, že zkreslují skutečnost?
Právě to je ostatně důvod, proč si u nás těžko razí cestu slovní hodnocení školáků. Pojem 'jedničkář' je totiž srozumitelnější než hodnocení typu "Adame, úhledně píšeš, ale měl bys více trénovat čtení". Slovní hodnocení je přitom k dětskému sebevědomí šetrnější.
Děti neškatulkuje jenom škola, ale i rodiče. Chcete-li vědět, do jakých přihrádek vás v dětství otec s matkou zařazovali, vzpomeňte si na výrazy, které jste slýchávali z rodičovských úst, když jste se coby prvňáčci učili psát. Sepište je. Jestliže alespoň polovina z nich je kladných, pochvalte dodatečně své rodiče - nabídli vám tenkrát dobré škatulky. Tento test je ovšem dvojsečnou zbraní: zeptejte se svých dětí, co jste jim říkávali vy, když jste je učili psát...

Jde ti to skvěle, jen tak dál, jsi jednička - takové a podobné věty lze čítat v amerických příručkách o tom, jak vychovat úspěšné dítě. Málokterá ovšem dodá, že ani s výchovou k sebevědomí se to nemá přehánět.