Schody byly pro manžele podmínkou

  • 15
Zatímco lenivá část populace pokládá za ideální byt bez jediného schůdku, Lucie se Ctiborem trvali hned na schodišti. Ne, že by jim sportovní duch přikazoval proběhnout se několikrát denně z patra do patra – důvod byl jiný. Když ve zvolené lokalitě konečně našli volný byt, měl sotva velikost běžné dvougarsoniéry. Pro mladé manželství žádná skvělá perspektiva.

Bytové družstvo ale rovněž nabídlo třetinu půdního prostoru, po jehož spojení s dolním bytečkem mohl vzniknout mezonet. Potom už neváhali.

Chvála profesionála
Původní byt o rozloze čtyřicet metrů čtverečních byl rozdělený do několika stísněných místnůstek a měl zajímavou zvláštnost -voda do kuchyně se musela nosit z koupelny. Použitá se vylévala do záchodové mísy.

Lucie se Ctiborem věděli, že vytvořit bydlení podle vlastních představ je bude stát čas i peníze. Jako finanční kontrolorka a ekonom jsou však zvyklí používat rozum a jednotlivé etapy naplánovali tak, aby vyloučili maximum nepříjemných překvapení.

„Nakreslili jsme si, co bychom kde v bytě chtěli mít, a pak si najali architekta inženýra Rudolfa Stenského z firmy Aantex. Jako profesionál má přehled o moderních materiálech a technologiích vhodných pro rekonstrukci bytu ze třicátých let i pro půdní vestavbu. Vysvětlil nám, co je a není možné z technického hlediska, jak nejlépe a neúsporněji vést všechny sítě, topení, přívody, odpady – to, o čem laik běžně nepřemýšlí, a co nezná. Díky architektovi máme například v celém bytě hodně zásuvek – nikde se nemusí tahat prodlužovačky, všude je rozvedená počítačová síť i televize, nástropní světla lze ovládat z více míst – zkrátka je to pohodlné.“

Pozor na užitnou plochu!

Při plánování půdní vestavby (nebo kupování hotového půdního bytu) berte v úvahu, že rozměry podlahy v metrech čtverečních nejsou totéž, co rozměry užitné plochy. Prostor pod šikminou nižší než 120 centimetrů se do užitné plochy nezapočítává, protože je těžko přístupný a využitelný. Lucie se Ctiborem koupili půdu o výměře 9 x 11 metrů, tedy 99 čtverečních metrů, užitná plocha vzniklé místnosti je však pouze 60 metrů čtverečních.

Chcete zelené trámy?
Přestože stavební povolení vyřizoval architekt, který ví, jaká stanoviska, výpisy, doklady či potvrzení je nutné předložit a kde je získat, následné rozhodování úředníků stavebního odboru v Praze 4 trvalo půl roku. Déle než vlastní realizace stavby.
 
Architekt se ujal i stavebního dozoru, což je dnes při neserióznosti některých firem naprostá nutnost.
  
„Chodil sem na všechny důležitější etapy, rozkresloval pro řemeslníky detaily, kontroloval práci. S výběrem stavební firmy jsme totiž moc štěstí neměli – byla výborná pouze na obklady a sádrokarton. Našli jsme ji poblíž bývalého bydliště a když jsme požádali, aby nám majitel předvedl některou svou realizaci, ukázal nám jeden rozpracovaný byt právě s pěknými obklady. Dnes už vím, že z toho si člověk ale nemůže udělat celkový úsudek.“

Když se práce se sádrokartonem umí, je velmi rychlá a stavební firmy se ji proto snaží prosazovat všude. V bytě našich hostitelů chtěli řemeslníci zaklopit sádrokartonovými deskami i trámy a hambalky, detaily, které dělají půdní byt půdním bytem.

„S tím jsme samozřejmě nesouhlasili. Majitel firmy nechal natřít trámy protipožární barvou, přičemž z možností bezbarvá nebo zelená zvolil druhou variantu. Když jsme viděli měděnkově zelené trámy, požádali jsme, aby nátěr zbrousil a provedl lazurou. Tvrdil, že to nejde a že je nutné zaklopení. Proto jsme si koupili ruční brusku a na jednom trámu jsme předvedli, že to možné je, ale dá to práci.“

Hlídat peníze se vyplatí

Lucie se Ctiborem nám prozradili, jak se vyhnout navýšeným účtům za takzvané vícepráce, které stavebníky mohou připravit o finanční prostředky, určené například na zařízení nového bytu.
Na začátku si od stavební firmy nechali udělat podle projektové dokumentace přibližný rozpočet. Při realizaci pak vystavovali na každou etapu zvláštní objednávku. Stavební firma zakázku ocenila a předložila rozpočet s detailně rozepsaným materiálem a prací. Investoři ji na základě vlastní úvahy seškrtali a předali architektovi. Ten škrtal dál. Finální, jasnou a srozumitelnou verzi dostala stavební firma zpět. Dohodla se definitivní cena, za kterou musela firma zakázku realizovat. Pokud kvalita práce neodpovídala, firma ji bezplatně předělala.

Na louce pod hvězdami 
Ve spodním bytě vybourali všechny příčky a vytvořili obytnou kuchyň, ložnici, koupelnu a zasklený balkon. Část horního podlaží na severozápadní straně vyčlenili zapuštěné terase.

„Tu vymyslel manžel,“ říká s pýchou Lucie. „V létě tady rádi grilujeme. S přáteli se nás sem vejde i deset.“

A to se o prostor musí dělit s květinami, kterých má Lucie pěknou sbírku. V zimě je stěhuje do interiéru na vydlážděnou plochu pod dvěma střešními okny. „Už předem jsem počítala s tím, že květiny se musejí i v zimě zalévat, což by plovoucí podlaze asi moc nesvědčilo. Proto jsem tu chtěla keramickou dlažbu.“

Do půdního prostoru vniká světlo ze všech stran. Je to nejen množstvím oken, ale rovněž tím, že domácí nepoužívají záclony ani žaluzie. Nemají je rádi. Zato milují pohled z lůžka na nízkém stupínku.

„Původně bylo určené pro nouzové přespání hostů nebo pro pohodlné sledování televize. Ale je tu tak hezky vidět na hvězdy, že jsme se sem z dolní ložnice přestěhovali. A v létě, když zalijeme květiny na terase a necháme otevřené dveře, je tu jako v přírodě,“ prozrazuje Lucie.

Přátelská barva
Už v předcházejícím bytě se jim osvědčila kombinace oranžové a tmavomodré barvy. Teplý odstín zralých dýní tentokrát použili na výmalbu obytné kuchyně.

„Každý, kdo k nám přijde poprvé, je zpočátku překvapený, ale za chvíli se mu oranžová začne moc líbit. Je taková přátelská. Ve stejném odstínu jsme proto vymalovali i předsíň, opět barvou Dulux, která nám vyhovuje.“
 
V oranžové kuchyni se k plotně obvykle postaví manžel, dozvídáme se. Vaří prý znamenitě a neobejde se bez feferonek.
 
„Kdyby bylo na mně, nevařila bych vůbec,“ svěřuje se paní domu a současně nám prozrazuje svůj superzlepšovák: „Myslím, že nejlepší by bylo žádnou kuchyni nedělat. Jednak by v bytě bylo více místa, za druhé - za kuchyňskou linku by se ušetřila spousta peněz a za ty by se pak dalo chodit na jídlo do restaurace,“ směje se.

Více článků o bydlení: LIVING