Rozlehlé zámecké zahrady zůstávají nedostižné

Každá zámecká zahrada má své kouzlo a je jedno, kdy vznikla. Naopak, krása mnohých zahrad spočívá právě v tom, že byly vytvořeny v různých dobách, proměňovaly se celá staletí a každá epocha na nich zanechala něco svého.

Zámecká či palácová zahrada má svoji kompozici, která bývá dodržována, ať je zahrada jakkoli rozlehlá. Zahrada postupně mění ráz podle toho, jak se vzdaluje od sídla. Obvykle je rozdělena do tří částí. "V bezprostřední blízkosti zámku či paláce se nachází dokonalá, absolutně propracovaná část, často propojená s interiérovou zelení," říká architekt Patrik Tichý. "Její údržba zabírala nejvíce času - dokonale střižený trávník, barevně kvetoucí rostlinné ornamenty, živé plůtky, fontány, udržované přístupové cesty dlážděné nebo vysypávané barevnými písky či kamínky," popisuje. Tato část zahrady je vytvořena z menších obrazců, je většinou tou nejreprezentativnější částí před hlavním vstupem do domu. Na ni navazuje takzvaný čestný dvůr - sloupový krytý vstup chráněný před nepřízní počasí. V druhé části, o něco dále od sídla, navazuje zahrada ve stejném duchu, ale na větším prostoru a v rozměrnějších obrazcích, se spoustou zajímavě tvarovaných dřevin, nezřídka exotických, přivezených z dalekých cest. "V této části zahrady jsou i propracované vodní plochy, občas s napojením na důmyslný zavlažovací systém, přes něž vedou lávky a můstky. Častou ozdobou bývají i sochy," vysvětluje Tichý. Někde se tu procházejí pávi, kteří dodávají zahradě na honosnosti a přirozené kráse a v historii doplňovali časté zahradní radovánky svých pánů. Pro ještě větší zpříjemnění pobytu sloužily i zahradní altány, které jsou osvěžením architektury zámku či paláce. "V některých případech se drobná zahradní architektura přeměňuje v hlavní prvek zahrady a zeleň se naopak stává spíše doplňkem," upřesňuje architekt. Ještě dál od paláce, ve třetí části, se stavěly zimní zahrady - oranžerie, dále umělé jeskyně a výběhy s šelmami. "V některých zahradách objevíte i zahradní skvost - rostlé a pečlivě naplánované bludiště, které neznalého člověka dokáže hodně potrápit," doplňuje Tichý. Tady zámecká zahrada přechází v park. "Většinou bývá udržovaný, se vzrostlými stromy, velkými zatravněnými plochami pro projížďky na koních a s většími jezírky," říká architekt. "Podle velikosti pozemků, které přiléhají k zámku, může tento park pozvolna přecházet ve volnou krajinu - u nás často končí lesem." Každá zahrada i sídlo podléhaly nejen módě, ale i postavení a rozmarům svých pánů. Často tak v zahradách najdeme i prvky východních kultur či vlivy afrických kmenů. "Je zajímavé sledovat, jak souvisí vývoj a stavba zahrady s finančním postavením, vzdělaností a zcestovalostí majitele," upozorňuje Tichý. Zámecká zahrada nemusí obklopovat pouze zámek. Mezi nejkrásnější patří například zahrady městských paláců či klášterů. Podobná pravidla pro zahrady platí - aniž bychom si to uvědomovali - i u moderních staveb včetně rodinných domů. V bezprostředním okolí domu pěstujeme drobnější zeleň, třeba jen v květináčích, na ni navazuje volnější část se střiženým trávníkem, tvarovanými dřevinami a upravenými cestami. "Dnešní zavlažování a hnojení je možná propracovanější, nástroje jsou dokonalejší, ale koncepce, honosnost a krása historických zahrad zůstávají přesto ve většině případů nedostižné," vysvětluje Tichý. "Jednak nejsou dnešní majitelé zahrad tak movití, ani nevlastní tak velké pozemky. Navíc už neklademe takový důraz na umění, protože je to finančně velmi nákladné."

***

Zámek Buchlovice se pyšní zahradou s parkem o rozloze 18 hektarů založenou v 18. století

Jezírka a vodotrysky působí uklidňujícím dojmem

Inspirující je také styl japonských zahrad
REPRO: IKAR