Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Pracujeme s tělem i duší nábytku, tvrdí designéři. Umějí i necudný stůl

  1:00aktualizováno  1:00
Obohacený o vtipný detail či moderní barevnost vzniká pod značkou Lukas & Robertson originální design, který dobře koresponduje s nároky na současné interiéry. Stoly, křesla i skříně v podání Roberta Dvořáka a Lukáše Waltera opět ožívají a díky preciznímu řemeslnému zpracování se jim vrací dávný lesk a elegance.

Dvě křesílka, která by měla tvořit v každém interiéru nerozlučnou dvojici. Ne nadarmo se jmenují Robert a Lukáš. | foto: Archiv ateliéru Lukas & Robertson

Jak jste se dali dohromady?
Lukáš Walter: Chtěl jsem po Robertovi zpracovat webovky, trvalo mu to děsně dlouho, ale když to nakonec dopadlo, stal jsem se jeho dlužníkem.

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov.

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov.

Rob navrhl barterem opravu lodi, myslel jsem, že jde o model, skalpel mám v ruce. No a ono šlo o šestimetrovou plachetnici. Zkrátka stále jsem dlužníkem.

Robert Dvořák: Ta loď, říkáme jí Švéd, dál stárne v garáži. Je ale jisté, že ji dostaneme znovu tam, kam patří, tedy na vodu. A na zádi bude mít cejch Lukas & Robertson.

Tedy název vaší značky. Odkdy se začíná odvíjet její příběh?
RD: Pamatuju si to přesně, desátého září loňského roku po šesté hodině jsme si u Lukáše v dílně řekli „ano“.

LW: No, je to rok, zjistili jsme to přes e-maily. Mé ženě se naše oslavy nezdály, my totiž žádné výročí neoslavujeme.

Kdo hledá design s dávkou humoru a dekadence, neodolá gramofonové skříňce s...

Kdo hledá design s dávkou humoru a dekadence, neodolá gramofonové skříňce s názvem Von Gramofon.

V čem spatřujete know-how vašeho studia?
RD: Máme čtyři oči a dvě srdce, Lukáš navíc ruce a já nohy. A kromě těla nás zajímá i duše nábytku.
LW: Děkuji Pavlu Halajovi do Dolní Chřibské. Ten mě učil držet dláta a obvazoval rány.

Duše nábytku, to zní hezky. Vy staré kousky nejen obnovujete, dáváte jim i nový originální vzhled. Co vás přivedlo k myšlence navrhovat vlastní design?
RD: Chceme dát starému kvalitnímu nábytku možnost vrátit se ze sklepů a garáží zpět do interiéru, vrátit mu roli důstojného společníka našich životů a přitom se bavit, fabulovat. Není tedy jiné možnosti, řemeslo samotné neskýtá do statek prostoru pro humor a vyprávění.

LW: Táhlo mě to už od školy, dělat vlastní tvorbu. Myslím, že to přišlo právě včas.

Botník Ellen z Brna dostal nové nožky z třešňového dřeva.

Botník Ellen z Brna dostal nové nožky z třešňového dřeva.

Křeslo s královskou korunou či s čepicí kašpárka, gramofonová skříň, kterou zdobí lidské ucho ze dřeva či netradiční kombinace materiálů. Víte od začátku, jak bude vypadat konečný výsledek?
RD: Snažíme se zachovat mnoho původního a přitom být myšlenkově i vizuálně odvážní a samozřejmě řemeslně nekompromisní. Konkrétní nápady ale vznikají až při debatách nad tím kterým kusem, záleží na tlaku, teplotě, formě Rádia 1... Umí to být nadmíru přímočaré i mimořádně klikaté.

LW: To se neví nikdy. S určitostí ale víme, že si vyjdeme vstříc. Je to vzájemné prolínání momentálních rozpoložení. 

Fotogalerie

Realizace nazýváte lidskými jmény. Proč?
RD: Náš první kus byl stůl Boženka, pojmenovaný na počest paní Boženy, která nám jej darovala, byl to její svatební dar z roku 1951. Kusem druhým byl rovněž stůl, smyslný kus nábytku, kterému nešlo nedat jméno. Nazvali jsme jej Libuše. A tak už to šlo dál, chtěli jsme, aby každý kus z naší současné kolekce měl svůj příběh, svoje jméno.

LW: Není ale jisté, jestli s lidskými jmény budeme pokračovat. Každopádně nábytek s příběhem je určitě to, co nás zajímá.

Jaký příběh se skrývá za stolem jménem Libuše? 
RD: Libuše byla mimořádně zdevastovaná, přišla o celou desku. Tu dostala novou, kombinující srst telete a ořech královský. Na první pohled je deskou, na druhý necudnou a při doteku čerstvě oholenou.

Stůl Libuška v sobě nese pikantní estetický náboj ve formě přiznané štěrbiny na...

Stůl Libuška v sobě nese pikantní estetický náboj ve formě přiznané štěrbiny na desce stolu.

A jak je to s Boženkou?
LW: Její strnulost byla nesnesitelná. Původní nohy musely pryč. Vizí byla koza. Vábí mě pastevectví, Afrika, tanec... Pak ale přišla kožešina z telete, tak je to asi tele-koza.

Pro jaké klienty navrhujete?
RD: Pro všechny ty, kteří chtějí originál, jeden kus, mají úctu ke svému interiéru a peníze. A to ať tvoříme volně, či zpracováváme jejich konkrétní představy.
LW: Úcta k vlastnímu doupěti je důležitá.

Jak vnímáte současný český interiér? Splňuje obecně vaše nároky na bydlení?
RD: Netroufám si zobecňovat, ale interiér, kde se ženou a dětmi žijeme, splňuje naše představy. A to mohu říct o většině lidí a interiérů, ve kterých jsem kdy byl. Aniž bych říkal, že se mi všechna řešení líbila.
LW: V tom jsem kritičtější. Před revolucí bejváky působily stejně. Dnes mám ten stejný pocit, jen z toho jde větší chlad. Jinak bydlet se dá třeba na stromě.

Milovníci animálních tvarů i bytelných materiálů si jistě dokáží představit...

Milovníci animálních tvarů i bytelných materiálů si jistě dokáží představit originální stůl „Boženka“ ve své pracovně, v kuchyni nebo i v místě domácí vinárny.

Jakých chyb se lidé při zařizování svých domovů nejčastěji dopouštějí? A naopak, v čem česká obydlí obdivujete?
RD: Nikdo z nás by se neměl obklopovat něčím, co mu není příjemné, co v něm vzbuzuje negativní emoce. Můj obdiv mají všichni ti, kteří si umí s grácií obhájit svůj nevkus. A to říkám bez jakékoliv ironie.
LW: Těžko říct, jestli jde o chyby. Jedna za všechno: před zakoupením nábytku z letáku bych doporučoval zajít se zeptat k truhláři, kolik by to stálo ve dřevě. Domov pak voní úplně jinak.

A váš názor na fenomén českého kutilství?
RD: Je zdravé, jak pro duši, tak pro tělo.
LW: Vzhledem k mé profesi to beru spíš s úsměvem.

Prozraďte nám umělecké vzory, oblíbené historické období či umělecký styl, který vás oslovuje.
RD: Mám rád intelekt, emoce a volnost.
LW: O vzory nejde, ale uměleckou osobnost s velkým O, mě bere Jan Švankmajer. Z období a stylů je to určitě doba předválečná a art deco.

Relaxujete prací? Nebo jinak, jak trávíte svůj volný čas?
RD: Pracovat s Lukášem je pro mne koníčkem.
LW: Práce je pro mne hrou a soustředěním. Relaxaci si v restaurátorství při použití chemikálií měním v levitaci. Jinak toulky přírodou jsou pro mě vším.

A co byste přáli vaší značce Lukas & Robertson do roku 2015?
RD: Aby se zabydlela.
LW: Aby Lukáš a Robert měli dost prostoru zajít spolu na pivo.

Tvarem připomíná skříňka Gustav noční stolek našich prababiček, trendy...

Tvarem připomíná skříňka Gustav noční stolek našich prababiček, trendy barevností však skvěle zapadá do současných moderně vybavených interiérů.

Lukas & Robertson

Robert Dvořák (1978)
Vystudoval polygrafii a fotofyziku na Chemicko-technologické fakultě Univerzity Pardubice, pracuje na vývoji a aplikaci řešení pro zabezpečení tiskovin a zboží proti padělání, věnuje se grafickému designu a návrhu hraček. Rád bývá doma a na moři. Je ženatý, má dvě dcery.

Lukáš Walter (1979)
Vystudoval nábytkářskou školu se zaměřením na interiér v Hamru u Litvínova. Momentálně se věnuje restaurátorství a výrobě nábytku z masivu. Šťastně ženatý, má dvě dcery. Na cestách si přisvojil motto: „Kde je vůle, tam je cesta“.

Lukas & Robertson

Značku založili Robert Dvořák a Lukáš Walter v roce 2013, zabývají se renovací původního nábytku s akcentem na design a vtip. Pracují tradičními technikami, používají klasické i moderní materiály. Jsou konzervativní i revoluční. Při výrobě kladou důraz na originalitu a detail, dbají na čistotu řemeslného provedení.


Robert Dvořák a Lukáš Walter

Robert Dvořák a Lukáš Walter

Další zajímavé články najdete v časopise Domov.

.

Autor:




Nejčtenější

1
Soused má pocit, že ho sledujeme, postavil kolem plotu zástěny

Před pěti lety jsme koupili zahrádku s chatkou a rozpadlým plotem. Časem jsme se rozhodli, že plot postavíme nový, při stavbě jsme museli ale vysekat roští u...  celý článek

Rastr policového systému probíhá celým bytem.
Ze dvou malých bytů vznikl velký obytný prostor s posuvnými stěnami

Udělat ze dvou menších bytů jeden větší. To bylo přání mladého páru, který měl k dispozici dva byty v horním ustoupeném patru pražského činžovního domu z 20....  celý článek

Hodně denního světla bylo podmínkou při návrhu dvojpodlažního duplexu. Stejně...
Předělali stoletý dům v Praze. Obrazovou galerii mají i na schodišti

Paříž, Londýn, New York, Indie, Nový Zéland, Vietnam, to není žádná nabídka cestovní kanceláře, ale města a země patřící k životům Moniky a Michaela...  celý článek

Kromě „hlavního“ domu si nechala rodina postavit i saunový domek a také dům pro...
Recept na stres z práce? Víkendový dům v lese s výhledem na jezero

Srubový dům si nechal postavit úspěšný helsinský manažer Tuomas na venkově, aby mohl se svoji rodinou trávit volné chvíle v přírodě. Pojal jej pouze jako druhé...  celý článek

Villa S’Estaca stojí na západním pobřeží v Puerto Valldemossa. Komplex tvoří...
Michael Douglas prodává své útočiště na Mallorce z 19. století

Villa S’Estaca stojí na západním pobřeží v Puerto Valldemossa. Komplex tvoří sedm nemovitostí s deseti ložnicemi a deseti koupelnami. „Jde o unikátní...  celý článek

Další z rubriky

Dalším výrazným prvkem interiéru jsou světla z hrnků, vytvořená na zakázku...
Dřív potraviny, dnes čokolatérie. Vokovický podnik má osvětlení z hrnků

Pražské Vokovice získaly novou čokolatérii. Proměny původních potravin na podnik s čokoládou se ujal architekt Jan Bek. Nejvýraznějším prvkem jsou dvě výlohy s...  celý článek

Dalším příjemným prvkem jsou balkony s plně proskleným zábradlím, které neruší...
Do posledního detailu promyšlený dům je domovem pro čtyřčlennou rodinu

Na rohovém pozemku v nizozemském městě Schiedam si čtyřčlenná rodina postavila oblou vilu s retro nádechem. Dům, který se hlásí k minimalismu, navrhlo...  celý článek

Bílý základ oživují měděné a stříbrné detaily, případně černá barva.
Interiér dřevostavby, kde bílou narušuje jen zlatá a staré dřevo

Na okraji lužních lesů blízko Bratislavy vznikla zástavba rodinných domů. Dřevostavby jsou jedna jako druhá, s přírodní patinou dřevěných obkladů fasád,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.