Myslet už v květinářství na to, za jakým oknem bude květina stát, se vyplatí - přizpůsobovat byt zeleným spolubydlícím by bylo nepoměrně těžší. Jiná situace nastává, když zaklapnou dveře za siláky s popruhy přes ramena: pak se Mohamed i hora musí sejít na půli cesty. To, že při stěhování do nového bytu se musí zabydlet i rostliny, zná zpěvačka Marie Rottrová důvěrně.
"Mám doma stálý sortiment květin, které jsem si postupně nakupovala nebo jsem je z větší části dostala, a ty se se mnou stále stěhují: teď už mne následovaly potřetí, do domečku, který jsem si nedávno postavila," říká. "I když se musely smířit s občasnou změnou domova, je samozřejmé, že je v bytě nerozestavuji jen tak náhodně. Každé jsem pečlivě vybírala místo - už je přece znám a vím, co která z nich potřebuje. Dbám hlavně na to, aby světlomilné rostliny měly světlo, a naopak aby ty stínomilné nestály na sluníčku. V kuchyni, která má okna obrácená na sever, pěstuji kapradí - a daří se mu."
Hledání místa na slunci
"Světlo je pro rostliny jednou ze základních životních potřeb," konstatuje Jana Škodová z Pražské botanické zahrady. "Proto při výběru rostliny jedna z nejpodstatnějších otázek zní: Bude stát ve světlém, nebo v tmavém bytě?"
O tom, kolik světla dokáže slunce během dne do bytu vyslat, rozhoduje především orientace okna, z něhož květiny vyhlížejí. Nejdéle - a tedy nejintenzivněji - se paprsky opírají do jihozápadních a jižních oken, směrem k jihovýchodu, východu a západu světelného záření ubývá.
Ne u všech jižních oken si však rostliny užijí slunění stejně: ve městě mnohdy z porce paprsků ukrojí protější dům, strom na ulici a v neposlední řadě také nečistoty rozptýlené v ovzduší.
Když už si rostlina vybrala slunné okno, zbývá pro ni najít místo, kde si dokáže nachytat potřebnou dávku paprsků. Nejvíc světla dopadne samozřejmě přímo na parapet, zatímco do vzdálenosti dvou metrů od okna už dokáže dolétnout sotva desetina paprsků, které prošly sklem. Rizikovými místy pro světlomilné rostliny jsou však rohy "okenních" zdí: i když má rostlina zdroj světla na dosah listu, stojí v tak nepříznivém úhlu, že na ni nedopadne ani jediný foton přímého záření.
Nejdražší kompost v životě
Tropické rostliny mohou chřadnout i v bytě, jehož slunnou polohu návštěvy tolik obdivují. Než se vypravíte do květinářství pro přírůstek, který má na konci účtu několik nul - anebo baťovských devítek, není na škodu si na podmínky v bytě posvítit. Optici v takových situacích sahají do brašny pro luxmetr, v rukou poučeného laika jej ale může nahradit obyčejný fotoaparát s expozimetrem. Nastavíte-li za slunného dne citlivost filmu na 100 ASA, čas na pětadvacetinu sekundy a namíříte aparát proti oknu, vyčtete žádanou informaci z clony, kterou přístroj volí. Při hodnotě větší než 16 panují v místnosti výborné světelné poměry, při cloně menší než 5,6 se naopak stanoviště hodí jen pro stínomilné druhy.
Všechny rostliny se přirozeně vytahují za sluncem, takže i ty pokojové se mohou po čase stáčet do jednoho směru. Smysl pro symetrii velí otočit květináč - tím se však léčí pouze následky, a nikoliv příčiny. Nepravidelný růst svědčí o nedostatku světla, a otáčením rostlině spíš ublížíte, než abyste ji "doladili". Řešení je snadné: přestěhujte rostlinu na světlejší stanoviště. Najít ono správné stanoviště však už leckdy tak jednoduché není.
Kamna nejsou ideál
"Mám jedno nesplněné květinové přání: vždycky jsem si přála pěstovat nějakou orchidej," svěřuje Marie Rottrová. "Jenže jsem si na ně nikdy netroufla - tyhle vznešené a krásné květiny by asi potřebovaly spíš skleník než obyčejný byt."
V zahradnictvích se dají koupit i bytové orchideje, které si svůj budoucí domov vybírají také podle toho, jak se v něm topí. Dřívější publikace rozlišovaly mezi byty teplými a studenými, moderní způsoby vytápění však většinu takových rozdílů smazávají. Spíše lze mluvit o chladnější části bytu (obvykle ložnici) a teplejší, obytné.
"Vliv na život rostlin má způsob vytápění - tedy jestli topíte plynem, ústředním topením nebo máte kamna," upozorňuje Jaroslav Čuba z Botanické zahrady Středního zahradnického učiliště v Praze. "Zplodiny plynového vytápění sice člověku neškodí, ale rostliny je vnímají citlivě. V sousedství plynu se daří třeba begóniím, břečťanům, peperomiím či broméliím, zato právě orchideje - ale i řada dalších rostlin - jej nesnášejí."
Centrální vytápění zase své okolí spolu se zahříváním i vysušuje. Vlhkost vzduchu v bytech s ústředním topením se pohybuje okolo 40 procent, většina rostlin by ovšem potřebovala mít vzduch nasycený vodní parou aspoň ze 60 procent.
Ideálem nejsou ani stará dobrá kamna, která nedokážou zabránit velkým výkyvům teplot. Ranní rampouch a odpolední sauna svědčí možná otužilcům, ne už květinám.
V šeru nemusí být pusto
"Několik let jsem bydlela v přízemním žižkovském bytě s malým oknem, kde panovalo příšeří snad i v poledne," vzpomíná Jitka Dražilová z Prahy. "Většinu květin, které jsem měla, jsem vždycky už za čas předala do opatrování přátelům. Nechala jsem si jen kapradinu parožnatku - v té době jsem, vlastně z donucení, objevila krásu sušených rostlin."
"V bytě připomínajícím noru se člověk musí zamýšlet zvláště nad tím, jaké květiny tu s ním vydrží," souhlasí botanička Škodová. "I tady však je z čeho vybírat: na tmavých místech vydrží například řada kapraďorostů nebo marantovitých rostlin, jako jsou maranty nebo kalátea."
Všechno zlé má svou lepší stránku: staré činžovní domy se sice nekoupou ve světle, zato však v jejich zdech panuje podstatně vyšší - a tedy příznivější - vzdušná vlhkost než v panelácích vyhřívaných ústředním topením.
Zejména v zimě, když nastane topná sezona, poklesne vzdušná vlhkost mezi panely až na polovinu své letní hodnoty. Aby rostliny nestrádaly, potřebují zvýšený příděl vzdušné vláhy. Tu jim můžete poskytnout s pomocí odpařovačů připevněných na topení. Druhům, které si libují ve vlhkém mikroklimatu, připomenete tropické parno, když pod květináč umístíte širokou odpařovací misku naplněnou oblázky. Hladina vody mezi kamínky by neměla dosáhnout až ke květináči, aby se voda nevsakovala do půdy.
Často doporučované rosení podle názoru Jaroslava Čuby příliš účinné není. Rozstříknuté kapky totiž rostlině upraví klima jen na chvíli - při teplotě okolo 20 stupňů Celsia jsou za pár minut znovu na suchu.
Kam nechodí lidé, tam květiny nerostou
V každém domě je alespoň jedna místnost, kde se trvale udržuje vlhký vzduch - koupelna. Má-li navíc ve stěně ventilační okno, může se stát ideálním "pařeništěm" pro některý vlhkomilný druh. Pokud je umístíte blízko k okénku, poroste tu spokojeně například většina druhů kapradin, drobnolisté břečťany nebo filodendrony.
Že se na poměrně neobvyklém místě může živé rostlině dařit, potvrzují ostatně i zkušenosti Marie Rottrové: přibližně před rokem se rozhodla ozelenit koupelnu dvěma tučnolistými nolinami - a ani jedna z nich zatím nedala najevo náznak nespokojenosti.
"Kdo má v koupelně jen velmi malé okénko, a přesto se nechce obejít bez živé zelené rostliny, může si pořídit dva kusy od jednoho druhu - třeba parožnatky. Zatímco jedna z nich poroste v koupelně, druhá bude nabírat síly na světlejším stanovišti, a po týdnu si vymění místa," radí doktorka Škodová.
A je vůbec podle jejího názoru možné vybrat vhodnou květinu pro každé místo v bytě?
"Nemohou růst v úplně temných místnostech, jako jsou komory, předsíně nebo neosvětlené chodby - tedy tam, kde se ani lidé příliš nezdržují. Žádná velká škoda to není: kytku v komoře by si totiž člověk stejně příliš neužil."
Rostliny pro jižní okna
fíkus
kroton
mračňák
mučenka
oleandr
pelargonie
pryšec
Rostliny pro jihovýchodní a jihozápadní okna
aloe
asparágus
filodendrony
kamélie
lípěnka africká
šáchor
voskovka
Rostliny pro severovýchodní a severozápadní okna
begonie
ibišek
jonátka
kapradiny
klívie
maranta
pepřince
Rostliny pro severní okna
aukuba
monstera
soleirolie
PRAMEN: TAVLINOVÁ, DIENSTBIER - ZELENÝ DOMOV
