ale zdrojem životodárného záření nemusí být jen slunce. V koupelnách však nastává střet zájmů: vlhké prostředí, které se tak líbí rostlinám, může elektrickým svítidlům pořádně zamotat volty. I tady se však při troše důvtipu dá nalézt řešení přijatelné pro obě strany. »Pro přisvěcování v koupelně bych doporučil použít parotěsný zdroj světla. Ty sice bývají dražší, zato však spolehlivě odolají právě vysoké vzdušné vlhkosti, která tu panuje,« říká specialista na osvětlovací techniku Stanislav Slabyhoudek, který v Kralupech nad Vltavou zřídil unikátní muzeum žárovek. »Protože rostliny se obejdou bez ultrafialového záření, stačí jim zářivky. Kolik jich má být a o jakém výkonu, to už záleží na velikosti prostoru, který mají osvětlovat.« Tomu, kdo se spokojí s jediným květináčem osazeným například skupinou kapradin, doporučuje Stanislav Slabyhoudek zdroj složený ze čtyř osmnáctiwattových zářivek, nejraději třípásmových. Ty nejenže poskytují více světla, ale jsou také o poznání trvanlivější než jejich standardní kolegyně. Světlo zářivek navíc není horké,takže se mohou přiblížit k rostlinám třeba na dotek: i kdyby se neposedná liána ovinula kolem zdroje světla, nemusí se bát, že se popálí. »Třípásmovou zářivku spolehlivě rozlišíte,když si v jejím světle prohlédnete kůži na ruce: zatímco pod třípásmovým svítidlem má přirozenou růžovou barvu, pod standardní zářivkou je voskově bledá, jako by patřila spíš utopenci než dosud živém u člověku,« vysvětluje Stanislav Slabyhoudek. Při výběru svítidla hraje roli i barva světla. Nad květináčem by měla zářit buď chladná bílá, denní, anebo některý ze speciálních typů osvětlení pro rostliny - Activa nebo Biolux. Účetní rozvaha pro umělé slunce nad oním pomyslným květináčem pak vypadá zhruba následovně: pořizovací cena svítidla se pohybuje mezi 1200 a 2500 korunami. Provozní náklady na deset hodin každodenního přisvěcování činí dvě až tři koruny,tedy necelou stokorunu za měsíc.
19. listopadu 1999
