Pohled z jižní strany - vlevo je původní stodola, která odolala požáru.

Pohled z jižní strany - vlevo je původní stodola, která odolala požáru. | foto: Filip Šlapal

Chtěli uchovat švýcarský styl, proto jim dům navrhli čeští architekti

  • 17
Novostavba v alpském kantonu Appenzell nahradila vyhořelou usedlost, z níž zůstala jen stodola. Na přání investorů měl vzniknout dům, který bude sloužit rodině i blízkým příbuzným. Zároveň měl však splnit náročné požadavky úřadu místních památkářů i představy majitelů o ekologicky šetrné architektuře.

Švýcarští investoři měli jasnou představu o tom, že dům s výhledem do údolí Rýna by měl v moderní podobě interpretovat obraz tradiční místní appenzellské architektury. Projekt svěřili českým architektům, a to Marcele Steinbachové a Martinovi Rusinovi z pražského studia Skupina.

Tvar domu a střechy jsou odvozené od původní stavby. Přední a zadní strana se pak stejně jako u zdejších tradičních domů od sebe jasně odlišují.

Jižní, maximálně prosklená fasáda, je členěna do vodorovných okenních pásů a svislých profilů na jednotlivá pole, která odpovídají vnitřnímu uspořádání místností, což je vlastně převzatý typický motiv appenzellských fasád.

Pohled na nový dům

Zbylé fasády jsou už více uzavřené, architekti je nechali obložit šindelem. Většinu fasád kryjí pro místo typické třívrstvé alpské šindele z modřínu, jižní strana je však obložena panely ze smrkových prken různých průřezů.

Nad okny zůstal pro tento region charakteristický mírný převis šindelových domů.

Ostatní strany jsou pojaty jako šindelové fasády se čtvercovými otvory s atypickou šambránou (ozdobný architektonický prvek, který rámuje okna či dveře), která moderním způsobem vychází z místních tradic.

Nosnou konstrukci nadzemní stavby tvoří předpřipravené dřevěné rámové stěny a trámové stropy. Podzemní podlaží jsou z pohledového betonu: stěny z železobetonových prefabrikátů, stropní deska z monolitického betonu. Do stropu jsou zapuštěna i atypická svítidla.

Univerzální obytný (či pracovní prostor v úrovni nejnižšího podlaží) propojuje se zahradou celoplošná skleněná stěna z dřevohliníkových oken.

Dům, který počítá s dvěma byty

Vnitřní uspořádání domu navazuje na tradiční způsob výstavby: jde o třípodlažní dvojtrakt ve svahu s obytnými a pracovními místnostmi orientovanými na jih.

Na sever je naopak obrácená provozní část sestávající z koupelen a otevřeného schodiště. Tři podlaží doplňuje podkroví.

Do domu a obytných místností se vstupuje v přízemí, v suterénu se do zahrady otevírá velkorysý univerzální pracovní prostor. Dům má umožnit pozdější rozdělení na dva byty, proto jsou dělící příčky v obytné části přestavitelné a vedlejší místnosti mohou být přestavěny na další koupelny.

Tradice i uvnitř

V interiéru jsou použité jednoduché materiály s přírodním vzhledem: v podzemní části broušené světlé anhydridové podlahy, v nadzemní části podlahy z dřevěných prken, dřevěné stropy a jako výplň dřevěných rámů vnitřní hliněné omítky bez nátěru, které pomáhají zvlhčovat vzduch.

Většinu fasád kryjí typické třívrstvé alpské šindele z modřínu - pohled ze severu.

Vnitřní schodiště, dveře a masivní zárubně jsou ze dřeva. Přesné hranaté profily dřevěných oken jsou osazeny izolačními dvojskly. Veškeré dřevo je ošetřeno pouze olejem nebo zůstalo ponecháno ve své přírodní podobě.

Na venkovní schodiště, zábradlí, sloupky a další detaily použiti architekti pozinkovanou ocel. Z tohoto materiálu jsou také zárubně dveří v suterénu, jejichž křídla jsou vyrobena z MDF desek s přiznaným povrchem.

Ústřední topení s kotlem na dřevo doplňuje tradiční zděná pec, která se používá také pro ohřev teplé vody. Kotel je zásobován ze skladu na dřevo, plněného oknem zvenčí.

Na stavbě se podílely místní stavební firmy, značnou část interiérů zvládl investor svépomocí.

Díky prefabrikovaným stěnám trvala hrubá stavba jen několik týdnů. Obvodový odvětrávaný plášť má takzvaně difúzně otevřenou skladbu, díky níž se vodní páry nezachycují uvnitř konstrukce, ale podobně jako u funkčního oblečení řízeně prostupují směrem ven, takže dům dýchá.

V celém domě jsou pak použity výhradně lokální obnovitelné materiály s minimem toxických látek a technologie šetrné k přírodě. Proto také architekti použili tepelnou izolace z konopí a dřevovláknitých desek (o tloušťce 180 až 220 mm). Udržet teplo ve dřevěné stavbě pomáhá tepelně akumulační výplň stěn z nepálených hliněných cihel.

Rodinný dům v Mohren - obytný prostor v úrovni nejnižšího podlaží propojuje se...
Rodinný dům v Mohren - obytný prostor v úrovni nejnižšího podlaží propojuje se...

Rodinný dům v Mohren - obytný prostor v úrovni nejnižšího podlaží propojuje se zahradou celoplošná skleněná stěna z dřevohliníkových oken.

Okolí domu bylo přirozeným způsobem upraveno tak, aby navazovalo na již existující stodolu. Na severní straně je příjezd z mlatu, na jižní straně trávník. Zahrada dosahuje až ke skleněné fasádě domu.

Rodinný dům v Mohren

Autoři: Marcela Steinbachová,Martin Rusina / Skupina - Praha
Spolupráce:
Linda Kolomazníková, AED project – Praha, Robert Marte, Marte Architektur – Sustainable design, Curych
Investor: Arkasana SA - Porza
Zastavěná plocha: 111 m2
Obestavěný prostor: 1 300 m3
Hlavní dodavatelé: Graf Bau - Rehetobel, Sturzenegger Holzbau, Huber Fenster - Herisau, svépomoc investora
Realizace: 2013 až 2014
Náklady: přibližně 960 000 CHF