Stavba se rozprostírá nad hlubokou strží v malebné lokalitě na okraji Prahy. Slovo "rozprostírá" bylo použito záměrně, protože umístění jako poslední v řadě domů a výhled do rozervané skalnaté rokle mohl svádět k tomu, aby se tu spíše hrdě tyčil. Stavba sice zaujme na první pohled, ale zůstává pokorná k okolní krajině a z dálky není vůbec patrná.
Kreativní kamarád
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Pěkné bydlení
Majitelé budoucího domu postupně oslovili tři architekty k vypracování studie, nenašli však společnou řeč. Jednou se nesoulad projevil v architektonickém pojetí, jindy ve velikosti a finanční náročnosti domu. V tu chvíli si vzpomněli na kamaráda, architekta Martina Řežábka, svědka ze svatby.
"Říkali jsme si, že je tak trochu bohém, a mohl by být proto dostatečně kreativní v tom, jak se nápaditě vyrovnat s přísnými předpisy památkářů," vypráví investor. "Požadavky ochranářů směrovaly dům k rigidní vesnické architektuře, a to jsme rozhodně nechtěli."
Záměrem architektů bylo napojit dům přirozeně na svažitý terén. Majitelé spolu se zahradním architektem dali přednost rozšíření rovné plochy před domem pomocí gabionové opěrné zdi.
Může se hoditChcete si koupit rodinný dům? Vybírejte z nabídky na Reality.iDNES.cz. |
Správa CHKO předepisovala obdélníkový tvar domu se šikmou střechou o sklonu 45°, plochá střecha mohla být jen nad garáží. Dále bylo požadováno prosklení fasády maximálně 30 procent, jasně červená střešní krytina a mnoho dalších podmínek. Kreativitu musel architekt uplatnit i v jednáních s ochránci krajiny, kde se mu mimo jiné podařilo získat souhlas s plochou střechou nad bazénem.
Díky tomu bylo možné řešit dům jako podlouhlou hmotu, z níž vystupují do obou stran čtvercové boxy. Tento motiv se opakuje i na střeše v podobě arkýřových oken.
Fotogalerie |
Další úspěch zaznamenal v dohodě o barvu střešní krytiny, kdy až při osobní návštěvě v sídle Správy CHKO pod Karlštejnem přesvědčil ochranáře o tom, že "i tmavé střechy mohou být vhodnou alternativou k požadovanému rudému odstínu. Stačí se podívat na střechu samotného hradu."
Maximum prosklených ploch je situováno směrem na jihozápad, k rokli za vzrostlými borovicemi. Díky tomu se přes značně omezující požadavek podařilo umístit sem velkoplošná okna, aby si majitelé největší devízy svého domu, krásné přírody a výhledu, mohli užívat trvale. A od jara do podzimu se velká část společného života odehrává na terase.
O zařízení interiéru se postarali majitelé sami.
Přísná logistika
Na návrhu domu pracoval Martin Řežábek s kolegyní Simonou Ledvinkovou. Jejich záměrem bylo vytvořit volnou multifunkční dispozici s pohyblivými příčkami. Ač se jejich studie líbila, narazila na zcela jasnou představu pána domu o fungování domácnosti.
Měl předem vypracovaný plán rozmístění místností s logistickými vazbami, který vycházel ze zkušeností z jeho předchozích bydlišť. To vedlo k poměrně složitému systému různých cest.
Pro snadné vykládání nákupu z auta byla velmi praktickým požadavkem spíž situovaná hned u garáže a průchozí do kuchyně. Stejně prakticky uvažoval majitel i v případě šatny, která měla být přístupná od hlavního i vedlejšího vchodu.
Tento požadavek se však nepodařilo realizovat, místo u garáže bylo nakonec přenecháno technické místnosti s vaničkou na očistu psa. Pes nakonec narušil i další požadavek, šatní stěnu u hlavního vchodu. Místo ní je zde nyní jeho pelíšek.
Ploché střechy jsou kryty vegetací.
U hlavního vchodu si majitelé přáli hostinský pokoj se zázemím, který může v budoucnu sloužit pro staré rodiče nebo jako ložnice, kdyby začalo být obtížné denně vystupovat po schodech.
Na společenskou část navazuje bazén, který je přímou součástí interiéru. V horním patře bylo přáním majitelů hlukově oddělit dětskou část. Byla zde proto navržena šatnová příčka, do níž zapadá otočná stěna, kterou je možné dětskou část patra uzavřít. Obdobná příčka je i na straně vyhrazené rodičům.
Plány nakonec pozměnil neplánovaný přírůstek do rodiny a z pracovny se stal třetí dětský pokoj. Děti mají k dispozici společný televizní koutek.
Terén tvaroval dům
Pozemek se mírně svažuje, a proto dům nemá v přízemí jednu úroveň, ale hned tři. Toto výškové přizpůsobení se místu umožnilo postavit dům, který není na jedné straně příliš převýšený, ani příliš zahloubený na straně druhé.
Obytné patro je ve dvou výškových úrovních. Stupínkem je oddělena kuchyňská část.
Výškově posunuty jsou plochy kuchyně a obývacího prostoru, několik schůdků je v předsíni směrem do garáže. Z nejvyšší úrovně přízemí se pak pokračuje po schodišti do horního patra. Tam je výškový rozdíl mezi dětskou a rodičovskou částí překonán mírně se svažující rampou, která se stala velmi oblíbeným místem dětských her.
Podle představy architektů měl dům plynule navazovat na okolní terén, ale zahradní architekt zde navrhl gabionové zpevnění, které díky vytvoření větší rovné plochy před domem majitelům vyhovuje.
Stavební řešení
Přáním majitelů, tentokrát zcela ve shodě s ochránci krajiny, bylo postavit dům z přírodních materiálů, energeticky nenáročný. Volba padla na broušené keramické tvárnice zateplené minerální vatou. Šikmá střecha je kryta cementovými šablonami břidlicového typu, ploché střechy jsou řešeny jako vegetační.
Vytápění je zčásti podlahové (pod dlažbami). Tam kde jsou podlahy dřevěné (v obývacím pokoji a horním patře) jsou podlahové konvektory či radiátory pod okny. Zdrojem tepla je kompaktní jednotka pracující na principu tepelného čerpadla vzduch-voda, která zároveň slouží k ohřevu užitkové i bazénové vody a k ventilaci. Spíš pro potěšení než jako nutný doplňkový zdroj tepla je v obývacím pokoji krb.
V koupelně je rozdílné výškové úrovně využito k částečnému zapuštění vany. Nabízí tak romantickou koupel s překrásnou vyhlídkou.
Celý dům je navržený jako vzduchotěsný, včetně oken, proto je zde nezbytné nucené větrání. Teplo z odcházejícího vzduchu je ve větrací jednotce využito k ohřátí příchozího vzduchu, což přispívá k úsporám za vytápění.
Majitel domu říká, že v zimě vůbec nemusejí větrat okny a v domě je stále příjemně. V létě se dobře izolovaný dům příliš nepřehřívá. Mají sice v zásobě klimatizaci, ale ke slovu přišla jen během několika tropických dní.
Podle architekta Řežábka nedošlo ke shodě v barevném řešení fasády. Preferoval světlou smetanovou, majitelé však od samého počátku toužili po cihlové. Tady si své jednání s ochranáři k vítěznému konci dotáhl pán domu. "Není to vyloženě dům našich snů, omezení ze strany ochránců krajiny bylo příliš mnoho, ale nakonec jsme s výsledkem velmi spokojeni. A nádherné místo všechny ústupky od ideálu vyváží."
Technické údajeRealizace: 2009 |
Vnitřní bazén
AutořiIng. arch,t Mgr. Martin Řežábek (*1973) - absolvent FF UK (1998) a FA ČVUT (2002) nezávislý architekt, zakládající člen ateliéru Archilab, držitel mezinárodního ocenění za nízkoenergetickou realizaci (Barcelona, 2011). Ateliér je projekční a diagnostickou laboratoří pro stavby v pasivním a nízkoenergetickém standardu. Ing. arch. Simona Ledvinková (*1977) Absolventka Fakulty architektury ČVUT v Praze (2003), zakládající členka sdružení Inblok architekti, členka České komory architektů. Během let externě spolupracovala na projektech bytových a administrativních budov v Praze a v Brně. V samostatné praxi se nyní věnuje převážně návrhu a realizaci drobné architektury, novostavbám a rekonstrukcím rodinných domů a bytů. |
