Mladou rodinu stavebního developera a novinářky historicky cenná technická budova sušárny uprostřed chráněné krajinné oblasti doslova uhranula.
Sušárna a farma nazvaná Old Bearhurst, jejíž základy sahají až do 16. století, leží na jihu anglického hrabství Východní Sussex. Podobných staveb bylo v oblasti plno. Sušárny, které měly dvě dominantní válcové věže, v nichž se sušil chmel, se stavěly jen necelé století.
Poté se opět začaly stavět sušárny s obdélníkovým půdorysem, ovšem vybavené modernějšími technologiemi a staré sušárny byly často přestavovány.
Velká modernizace se naštěstí usedlosti Old Bearhurst vyhnula. Sušárna naposledy prošla drobnými dostavbami na počátku 80. let. I když se nejednalo o úplně citlivé úpravy, stavbu v podstatě zakonzervovaly do podoby, v jaké ji před pěti lety objevili mladí manželé.
O návrh rekonstrukce požádali noví majitelé slavné londýnské studio Duggan Morris Architects vedené Mary Dugganovou a Joe Morrisem. Majitel jejich styl práce dobře znal, neboť s nimi již v minulosti spolupracoval na jiných komerčních projektech.
Stará sušárna chmele získala po třech letech novou tvář.
Vytvořit návrh k naprosté spokojenosti majitelů trvalo déle než čtyři měsíce. Poté následovala téměř nekonečná byrokratická kolečka. Protože je stavba historicky cennou technickou památkou, přestavbu komplikovalo množství předpisů a nařízení, která museli architekti dodržovat.
Dům navíc díky své poloze spadá i pod správu chráněné krajinné oblasti. Veškeré návrhy tak musely být postupně schváleny celkem třemi různými institucemi.
Od listopadu roku 2009, kdy majitelé začali bydlení budovat, se po téměř třech letech dílo dostalo do finále a rozrůstající se rodina se mohla do přestavěného domu nastěhovat.
Bydlení v sušárně chmele |
Trpělivost při rekonstrukčních pracích již nyní přináší významná architektonická ocenění. Dům zvítězil v letošním kole soutěže RIBA Regional Award a dosud byl nominován na národní ocenění 2012 Wood Awards a RIBA Manser Medal, která se mají slavnostně vyhlašovat tento podzim. Architektonické studio má zároveň ambice účastnit se i mezinárodních soutěží.
Klasická podoba sušárny s dominující dvojicí věží a výrazných komínů zůstala zachována. V domě jsou výborně zkombinovány historické prvky s materiály a vizemi 21. století. Celá stavba vyšla v přepočtu zhruba na 42 milionů korun.
Přibyla přístavba nového křídla s dubovými prkny obloženou fasádou, polozapuštěnou garáží a prostornou terasou. Celkově má nyní dům 350 metrů čtverečních a 83 metrů čtverečních velkou garáž a technické prostory.
Do domu lze vstoupit třemi způsoby, přímo z příjezdové cesty, komfortně z garáže nebo ze zahradní terasy. Prostorné garáže a sklep sousedí s domácí posilovnou, na kterou pak navazuje pracovna.
Vedle pracovny je otevřený pokoj se schodištěm do patra, který aktuálně slouží jako dětská herna. Rodiče mají potomky pod dozorem jak z pracovny, tak z kuchyně a obytné části domu. Postupem let, až děti odrostou, plánují v prostoru vytvořit obytnou knihovnu.
Z dětské herny v přízemí bude, až děti odrostou, obytná knihovna.
Z obytné kuchyně lze vyjít přímo na zahradu.
Srdcem domu je kuchyň s jídelnou a obývacím pokojem, který je umístěný v původní části usedlosti a sousedí se salonkem. Ten je prosvětlený velkými skleněnými plochami a disponuje jednoduchým, ale pohodlným sezením a krbem. Slouží nejen pro rodinná posezení a setkání s přáteli, ale je vybaven i audiovizuální technikou a manželé ho používají i pro občasné obchodní schůzky.
Z obývacího pokoje vede jednou ze sušicích věží točité schodiště do patra s rodičovskou ložnicí, koupelnou a šatnou. V druhé sušicí věži je zatím dětský pokoj, aby rodiče měli děti nablízku i v noci. V rodičovské ložnici je i samostatně stojící vana. V druhém křídle jsou budoucí dětské pokojíky, které zatím slouží jako pokoje pro hosty.
