| BYTOVÉ A RODINNÉ DOMY OCENĚNÉ V SOUTĚŽI GRAND PRIX ARCHITEKTŮ najdete na www.idnes.cz/grandprix. |
Odborníci ji ohodnotili jako působivý krajinný prvek - při své výšce je opravdu nepřehlédnutelná - díky němuž získalo průmyslové dědictví nový význam. Jenže ve svém hodnocení něco přehlédli: především je to domov.
Dřevěné obložení patří terase, nad níž "pluje" bílý kvádr domu
Cesta od desítek let nepoužívaného válce sila až k ocenění za nejlepší rodinný dům roku 2007 v soutěži Grand prix architektů trvala deset let, samotná stavba však pouze rok a půl. Důvod unikátní podoby? Stačí jediné – vystoupat až na střechu a rozhlédnout se po krajině. Možná uvidíte až Praděd. Rozsah výhledu je naprosto impozantní, kolem 40 kilometrů. Kdo by nechtěl bydlet na takové rozhledně?!
Z odpočinkového mola v horním podlaží je dokonalý výhled dolů i mimo dům.
Sami uprostřed města
Manželé Králíkovi koupili opuštěnou věž už asi před deseti lety. Nikdo si s ní do té doby nevěděl rady. Bývalé Hanácké mlýny, jejichž součástí silo bylo, totiž poškodil zničující požár před desítkami let. Co s velkým válcem? Řadu let tak stavba sloužila jen jako "ramínko" na reklamy.
Pořizovací cena byla proto velmi přijatelná. Radim a Barbora se chodili na střechu "kochat" krajinou i výhledem na historické centrum města. Několik dalších let pak strávili vyřizováním řady problémů – ke stavbě například nepatřila přístupová cesta, bylo třeba kupovat a měnit pozemky tak dlouho, až bylo vše právně v pořádku.
Pak následovala příprava. "Snad dva nebo tři roky jsme strávili přemýšlením a úvahami nad tím, jak by vše mělo vypadat," vzpomíná Barbora Králíková. A její muž Radim dodává: "Mysleli jsme na všechny detaily. Nevedl jsem velký projekt poprvé, hodně mi dala rekonstrukce továrny. A manželka? Ta je… systematická," dodává (výraz pečlivě volí).
Okna umožňují příčné větrání, proto se tento prostor obejde bez klimatizace.
Ze tří návrhů, které jim předložili architekti (Tomáš Pejpek a Szymon Rozwalka), zůstal jeden, aby se nakonec začalo pracovat na čtvrté verzi. Po roce a půl byla stavba dokončena. Přes všechny potíže a úskalí.
"Asi nejvíc nás potrápili hasiči. Ještě v průběhu stavby se změnily předpisy, takže jsme třeba museli nahradit protipožární nátěry za speciální obklady, pořídit si vlastní náhradní elektrický generátor, vodárnu, certifikované požární zabezpečení. A dokonce chtěli, abychom se na ně přímo napojili. Jenže to stojí sedm tisíc měsíčně! Nakonec se spokojili s připojením na bezpečnostní hlídací službu, která se může při požáru s hasiči rovnou spojit," vypočítává Radim Králík.
Podmínkou byl také tzv. klíčový trezor, který se otevírá pouze v okamžiku požáru. Jinak jej neotevřete – nemá totiž venkovní zámek.
"Jinak byla ale stavba redukována na použití běžných stavebních technologií," vysvětluje architekt Pejpek. Požární komunikace tu samozřejmě nechybí, ale asi ani hodně zarytý sportovec by nechtěl běhat nahoru po kovovém industriálním schodišti.
"Zelenou střechu" postačí zalít jednou za tři měsíce.
Všechny obytné sekce proto spojuje výtah. První zastávka patří terase s velkou vanou jacuzzi, kam chodí rodina s nadšením relaxovat. Druhá patří již velkému obytnému prostoru. K němu je však třeba překonat hodně metrů, což byl mimochodem také jeden z problémů – vzdálenost mezi zastávkami výtahu nemá totiž překročit určitou délku. "Konečná" je v patře, kde se nachází klidová zóna s ložnicemi.
Ze všech prvků čiší preciznost. Neboli, jak říká Radim Králík: "Bůh i ďábel jsou skryti v detailu."
Roli stavbyvedoucího si tu užíval i se vším negativním. "Občas máte pocit, že vám z toho všeho praskne cévka v mozku. Jenže je lepší nechat věci předělat, než aby vás po letech trápilo, že jste je nechali špatně udělané, nebo dokonce odbyté."
A pokud někoho zajímá, proč si rodina nepořídila dům se zahradou, má na to jasnou odpověď: "Byl to jeden z mých cílů – nemít na starosti zahradu a péči o ni. Když si chci ´mužsky´ zasekat, mohu si vzít traktůrek a sekat trávu kolem továrny, kde je pozemek pět tisíc metrů čtverečních. Hned kousek od nás máme nádherný park, kousek dál golfový areál."
Za pravdu mu dává i architekt Tomáš Pejpek: "Největší plus je skvělá lokalita u hrany olomoucké památkové rezervace, ležící nad 'mořem' parků. Z hlediska návrhu, pokud se ta myšlenka časem naplní, jde o vytvoření několika specifických prostorů pro různé účely - obytný, intimní, pro zahradu, vstup a podobně, které mají mít každý svůj osobitý charakter, jsou poskládány nad sebou a spojeny výtahem."
Vysoká knihovna se spoustou knih je dostupná pomocí lávky.
Když je rodina pohromadě
V parteru věže se nachází apartmán pro hosta, včetně koupelny a malé kuchyňky, takže majitelé i hosté mají úplné soukromí. Důležitý je prostor pro rodinu.
Centrum celého domu představuje obývací pokoj spojený s jídelní a kuchyňskou částí. Místnosti s výškou čtyři a půl metru dominuje velká knihovna, jejíž základ vytvořil už před lety Radimův dědeček. Pokud byste se chtěli dostat až ke knihám v horních policích, stačí použít speciální lávku.
Výška umístění jednotlivých oken pak koresponduje s předpokládanou činností v daném místě. Blízko stolu jsou poměrně nízko, aby i sedící člověk měl výhled do okolí, v odpočivné části začínají výše.
Nejoblíbenějším místem tu však není sedačka jako v mnoha jiných rodinách, ale "molo" mezonetu s huňatým kobercem a proskleným kruhem a spoustou polštářů. Sklo slouží jako stolek, polštáře nahrazují sedací nábytek.
Nic a nikdo se v tomto domě neomezuje.
"Tento zvyk jsme si přivezli z Íránu, je to velmi příjemné. I děti si zvykly trávit čas společně s námi, tady nahoře mají i počítač. Mám rád přehled o tom, co na něm dělají," prozrazuje Radim Králík. Pracovně na galerii nechybí další knihovna plná knih. Děti tu ale nikdo neomezuje.
"Architekti měli představu bílého nábytku, sedačky i koberce, ale na to jsme odmítli přistoupit. Žijeme tu přece s dětmi – to bychom je museli dát pryč," říká Barbora Králíková, která si při vybavování interiéru nenechala vnutit nic, co by nechtěla.
"Proč drahé vypínače? Chtěla jsem jednoduché bílé – a jsou tady. Nemáme tu žádné drahé a komplikované materiály," říká. Na šedé barvě kuchyně se však s architekty manželé shodli. "Byla vlastně jediná, která ladila s podlahou," vysvětluje Radim.
Podlahu z dřevěné mozaiky doplňují čisté bílé zdi a hliníkové rámy oken. "Skoro tu nesvítíme, město svítí za nás. Když v zimě napadl sníh, bylo tu i v noci tolik světla, že jsem měla pocit, že zůstalo rozsvíceno," vzpomíná Barbora na letošní zimní zážitek.
Vana s výhledem
Horní podlaží patří ložnici, dětským pokojům a dvěma koupelnám. Za nadstandard ve vybavení je možné pokládat oboustranně leštěnou žulu v koupelně, která zde vytváří příčku mezi vanou a intimní zónou s klozetem a bidetem.
Z vany máte neuvěřitelný výhled na historické centrum města. Stejně jako v celém domě je i zde speciálně upravené dvojité sklo s UV filtrem, který brání nežádoucímu namodralým odleskům, tak typickým pro velké zasklené plochy, a také skleníkovému efektu.
Výhled z koupelny rodičů nemá konkurenci.
V dětských pokojích byla lůžka umístěna do "pater". V obou místnostech se jako materiál na jejich konstrukci včetně lehce točitých schodů použila struskovitá dřevotříska, která u syna posloužila i na police a další nábytek. Jen v dětských pokojích a ložnici najdete předokenní žaluzie, aby světlo nerušilo spáče.
Na stejném patře je také prádelna se sušárnou. Představuje praktickou pracovní místnost, z níž se vychází na ochoz s kovovým roštem místo podlahy. Pohled dolů na terasu s vanou hluboko pod roštem vyděsí asi každého, kdo nesnáší výšky.
Výhled přes kovový rošt na vířivou vanu v prvním podlaží.
Jenže kdo nenajde odvahu, ten se nedostane na střechu s úžasným výhledem po okolí. Právě přes rošt totiž vede cesta ke schůdkům vedoucím nahoru.
Parametry domuAutor: Ing. arch. Tomáš Pejpek a Ing. arch. Szymon Rozwałka (C+HO_aR) |
