Manželé bydleli celý život v klidné rezidenční čtvrti v japonském přístavu Jokohama. Když se jim těsně před odchodem do důchodu oženil jediný syn, rozhodli se přenechat mladé dvojici rodinný dům a postavit si na stáří nový domov.
Fotogalerie |
Požadavky měli skromné. Nechtěli opulentní bydlení, ale účelovou a snadno udržovatelnou stavbu. Jediný problém vyvstal u otázky, kde by nový domek měl stát. Manželé nechtěli opustit rodnou čtvrť a stěhovat se na periferii, nebo zcela mimo Jokohamu, kde se volné pozemky nabízely.
Po dlouhém hledání se na ně usmálo štěstí a jeden ze sousedů svolil odprodat jim část své zahrady s příjezdovou cestou. Vznikl tak pozemek o rozloze zhruba 230 metrů čtverečních.
Železobetonovou konstrukci domu a lité betonové desky vytvořila firma MID Architectural Structure Laboratory.
Prvotní radost z pozemku rychle vystřídalo vystřízlivění. Jeho orientace nebyla pro stavbu zcela příznivá. Manželé si přáli prosluněný domek, ale úzká parcela, ze dvou stran obestavěná dvoupatrovými domy, postavenými navíc na vyvýšených základech, této představě příliš nenahrávala.
Zdánlivě bezvýchodnou situaci vyřešila mladá dvojice architektů z tokijského studia Torafu. Koichi Suzuna a Shinya Kamura získali již v oblasti architektury a užitého designu mnoho cen.
Při navrhování rodinného domu se inspirovali tvarem mořského korýše vilejše. Cestu pro slunce našli ve střešních oknech, která uzavírají špičaté hřebeny kompaktní betonové konstrukce, připomínající právě krunýř vilejše.
Hlavní obytný prostor je jen na ploše zhruba 7 × 7,5 metru.
Jednopatrový loft s obytnou galerií o rozloze necelých 68 metrů čtverečních vypadá zvenčí jako nedobytný hrad. Až hrozivě a nepřátelsky mohou na kolemjdoucí působit jeho ostré hrany evokující rozeklaný zub s členitými šedými plochami fasády.
Nejbližší sousedé si ovšem na skutečně nezvyklý tvar domu postupně zvykli. Stavba dokonce nevyvolala ani přílišnou vlnu emocí, které se tvůrci obávali. Velkou dávku tolerance připisují majitelé dobrým sousedským vztahům, které si ve čtvrti budovali několik desítek let.
Dvojice architektů pečlivě připravovala návrh domu téměř rok, od ledna do listopadu 2007. Díky průběžné komunikaci s investory a zajištěnému pozemku se mohlo v prosinci téhož roku začít stavět.
Pohled z jídelny do kuchyně
Železobetonovou konstrukci domu a lité betonové desky vytvořila firma MID Architectural Structure Laboratory. Stavba byla hotová za osm měsíců, v červenci roku 2008.
Dům v přízemí, hned za samostatným vchodem, propojuje kuchyňský kout, jídelnu, obývací prostor i ložnici v jeden celek. Vnitřnímu členění ale napomáhá právě i dynamická dispozice střechy, kdy jednotlivé úhly od sebe opticky oddělují různé obytné zóny. Pohledům příchozích zůstává utajena jen šatna, do které se vchází ze spacího koutu a technická místnost s koupelnou a toaletou.
Dům navrhla mladá dvojice architektů z tokijského studia Torafu, Koichi Suzuna a Shinya Kamura.
Po schodech lze vystoupat do otevřené galerie v patře, kde se nachází pracovna, kterou syn využívá i jako projekční kancelář. Velmi prostý interiér zařídilo originálními kousky, nábytkem na míru i generacemi předávanými rodinnými komodami tokijské interiérové studio Taiji Fujimori Atelier.
Textil je od japonské firmy Nuno, která používá k výrobě tradičních i inovovaných vzorů nejmodernější počítačové technologie. Světla pochází od firmy Spangle.
