Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rezidence Liběchov: návštěva vily ve stylu art deco

  1:00aktualizováno  1:00
Prvorepublikové vile nad Liběchovem vdechli noví majitelé rekonstrukcí v původním stylu art deco znovu život. A ten dříve nebyl ledajaký. Na večírky sem chodil i československý ministr financí Alois Rašín.

Ve 30. letech minulého století totiž lidé uměli skutečně žít. Kromě toho, že se dokázali dobře bavit, chtěli být obklopeni i hezkými moderními věcmi a také pěkně bydlet. Hodně se proto dbalo na design.

Právě tak by se daly charakterizovat začátky stylu art deco, jehož rysy byly masově reprodukovány v mnoha oborech - od architektury přes automobilismus, grafiku až po předměty denní potřeby jako například světla, zrcadla, ale třeba i pudřenky.

Rezidence Liběchov

Jak je poznat? Vysoký lesk, jednoduché linie a čisté barvy. Vyráběny byly ze skla, keramiky, moderního bakelitu či leštěného chromu. Než si však art deco získalo takhle širokou oblibu, trvalo to dlouho. Ze začátku byl tento nový styl vnímán jako luxusní, a tudíž určený především pro bohaté lidi.

Letní sídlo pro manželku
Art deco si tehdy oblíbil také významný pražský podnikatel Jaroslav Moučka. A chtěl tento luxus dopřát i své ženě. Rozhodl se proto postavit jí letní dům v Liběchově. Tedy spíš nad Liběchovem. Výš už totiž žádný dům nestojí.

To má ovšem svůj důvod. "Moučkovi se přátelili s rodinou tehdejšího ministra financí Rašína, který si zde rovněž chtěl postavit dům," vypráví současná majitelka Jana Tunysová. "A přeli se, kdo bude mít hezčí výhled. U Rašínovy vily proto postavili věž. Josef Moučka ho přesto 'trumfnul'. Postavil totiž svůj dům na kopci." Nádherný výhled dnes kazí jen elektrárna v Mělníku.

Rezidence Liběchov

Dům, který navrhl architekt Josef Lauerman, se začal stavět v roce 1920, zcela dokončen byl asi o čtyři roky později. Během 2. světové války byla vila zabrána wehrmachtem. Po válce byla vrácena majiteli a krátce nato v roce 1948 zkonfiskována komunistickým režimem a sloužila jako školicí středisko hlavního města Prahy a následně jako výchovný ústav. V roce 1993 vilu získali v restituci potomci původního vlastníka, od kterých ji v roce 2003 odkoupili právě Tunysovi.

Hledali jsme hezké bydlení
Rozhodnutí to ovšem bylo tak trochu zvláštní. "Pocházíme z Moravy, ale manžel získal práci v této lokalitě," popisuje Jana Tunysová. "Hledali jsme proto nějaký domek, kam bychom se mohli přestěhovat. V nabídce realitní kanceláře jsme našli tuto vilu. Tedy, byla nafocená tak, že vypadala jako malá útulná vilka," upřesňuje.

Teprve při prohlídce zjistili, jak je velká. "Navíc byla hrozně zdevastovaná," říká majitelka. "Možná to zní směšně, ale bylo mi jí líto a řekla jsem si, že budu takovým bojovníkem za lepší vilu." A co na to rodina? Smířila se s tím, přestože zatím nevěděli, co s domem podniknou.

Rezidence Liběchov

Po téměř půlročních "námluvách" nakonec Tunysovi vilu koupili. V té době už se pomalu rodil i plán udělat z vily hotel na dobré úrovni, zároveň však příjemný, aby se zde lidem líbilo. Právě útulnost totiž Jana Tunysová vždy postrádala v klasických hotelech po celé Evropě, kde při svých častých pracovních cestách přespávala.

Mravenčí práce
Pustili se tedy do rekonstrukce v původním duchu. "Zachovat styl art deco pro mě bylo zcela samozřejmé," popisuje majitelka. Atmosféra vily, prostory a detaily prý samy vyžadovaly, aby je respektovala.

Z exteriéru byla vila původní, takže tady to příliš složité nebylo. Co šlo, nechali majitelé zrenovovat. Jen hlavní terasa se musela "odebrat" a postavit nová.

V interiéru bylo hodně věcí daných vilou. Například schodiště. To již napovídá, že až zase tolik změn možných nebylo. Měnily se proto jen dispozice, nebo chcete-li příčky.

Rezidence Liběchov

Zbývalo jen vybavení interiérů. "Art deco se ovšem hodí tam, kde ho je možné uplatnit komplexně, jako ucelené řešení nějakého celku," říká architekt Vladimír Pacek z kanceláře K4 Architects & Engineers. "Rovněž je potřeba dbát na kvalitu a autenticitu materiálů a úroveň řemesla, tedy žádné zlato, perleť a podobně."

Přesně taková byla i představa Jany Tunysové. Jenomže dosáhnout toho nebylo vůbec jednoduché. "Původní architektonický návrh interiérů se mi vůbec nelíbil. Ani další firmy, co dělaly interiéry, jsem nemohla přimět k tomu, aby věci byly jednoduché, elegantní a tak trochu i strohé," posteskla si.

Art deco navrhla holka s dredy
Tak se do toho pustila sama. "Nakoupila jsem si v zahraničí několik knih o art deku, podrobně jsem je studovala a nechala jsem se inspirovat." Stále při tom myslela na to, že styl musí být art deco, ale komfort musí odpovídat 21. století. Chybět tedy nesmí ani televize, telefon či internet.

Rezidence Liběchov

Čas ale utíkal nebo spíš tlačil, a tak bylo přece jenom potřeba najít někoho, kdo by s interiéry pomohl. "Vzpomněla jsem si, že jedna moje kamarádka z Polska se interiéry ve své firmě zabývá," říká Jana Tunysová.

"Dostala od nás tvary, materiály a barvy a zadání, že každý pokoj má být jiný." Návrh dělala dcera její kamarádky. Když měla vše připraveno, přijela sem do Liběchova, aby to na místě mohli realizovat.

Když majitelka uviděla jednadvacetiletou holku s dredy na hlavě, trochu se zarazila. Ta že by měla navrhovat styl 30. let minulého století? Mohla, a perfektně. "Návrh, který rozbalila na beton podlahy v současné restauraci, byl prostě úžasný," vzpomíná Jana Tunysová.

"Změnila jsem jen jednu jedinou tapetu u vchodu do vily a dodnes si nejsem jistá, zda to bylo dobře." Dokonce i černé tapety v restauraci působí velice elegantně.

Rezidence Liběchov

Nábytek a detaily ale vybírala majitelka osobně. Parkety jsou všude dubové. Pokojům vévodí masivní nábytek z americké třešně. Koupelny jsou moderní, ale stylové.

Art deco najdete i v restauraci. Typická jsou například křesílka, která vypadají jako ratanová. Ale nejsou. Nejde ani o ratan, ani o proutí, ale o drát ovinutý papírem - speciální technologií vyvinutou v roce 1917.

Stejně jako někdejší stavitelé, i ona dbala na detaily. Takže dobové jsou třeba i kohoutky u umyvadla. Také radiátory zůstaly litinové s designovými kryty. A nebo světla. Ta navrhovala Jana Tunysová sama podle knížek a následně je nechala vyrobit u skláře.

Rezidence Liběchov

Současná podoba

Výsledek stojí za to. Hotýlek má dvanáct originálních pokojů, každý barevně jiný, ale všechny s menší či větší terasou a s úžasným výhledem na České středohoří, některé s přímým vstupem do zahrady.

A stejně jako kdysi, i dnes si zde každý může pěkně užít. Třeba při odpočinku v hotelovém wellness centru nebo při jídle v restauraci Kaskáda. Atmosféru hotelu umocňuje přilehlý lesopark a terasovitá zahrada s vodní kaskádou.

Zřejmě i proto získal hotel Rezidence Liběchov v loňském ročníku soutěže "Best of Realty - Nejlepší z realit" cenu čtenářů mediálních partnerů.

Rezidence Liběchov

Autoři:




Nejčtenější

Třiatřicetiletý řemeslník pracoval na přeměně šest měsíců.
Starý box na přepravu koní přestavěl na bydlení se záchodem a sprchou

Dean Crago předělal třicet let používaný box na přepravu koní na plnohodnotné bydlení. Třiatřicetiletý řemeslník pracoval na přeměně šest měsíců. Nejvíc práce...  celý článek

Villa S’Estaca stojí na západním pobřeží v Puerto Valldemossa. Komplex tvoří...
Michael Douglas prodává své útočiště na Mallorce z 19. století

Villa S’Estaca stojí na západním pobřeží v Puerto Valldemossa. Komplex tvoří sedm nemovitostí s deseti ložnicemi a deseti koupelnami. „Jde o unikátní...  celý článek

Rastr policového systému probíhá celým bytem.
Ze dvou malých bytů vznikl velký obytný prostor s posuvnými stěnami

Udělat ze dvou menších bytů jeden větší. To bylo přání mladého páru, který měl k dispozici dva byty v horním ustoupeném patru pražského činžovního domu z 20....  celý článek

Kromě „hlavního“ domu si nechala rodina postavit i saunový domek a také dům pro...
Recept na stres z práce? Víkendový dům v lese s výhledem na jezero

Srubový dům si nechal postavit úspěšný helsinský manažer Tuomas na venkově, aby mohl se svoji rodinou trávit volné chvíle v přírodě. Pojal jej pouze jako druhé...  celý článek

Hodně denního světla bylo podmínkou při návrhu dvojpodlažního duplexu. Stejně...
Předělali stoletý dům v Praze. Obrazovou galerii mají i na schodišti

Paříž, Londýn, New York, Indie, Nový Zéland, Vietnam, to není žádná nabídka cestovní kanceláře, ale města a země patřící k životům Moniky a Michaela...  celý článek

Další z rubriky

Dalším výrazným prvkem interiéru jsou světla z hrnků, vytvořená na zakázku...
Dřív potraviny, dnes čokolatérie. Vokovický podnik má osvětlení z hrnků

Pražské Vokovice získaly novou čokolatérii. Proměny původních potravin na podnik s čokoládou se ujal architekt Jan Bek. Nejvýraznějším prvkem jsou dvě výlohy s...  celý článek

V nevelké čtvrti dnes žije třináct tisíc obyvatel, kteří jsou na své místo...
Mimořádné Podolí. Jak se žije v Praze na slunném vltavském břehu

Vilová část Podolí je součástí čtvrti, již pomyslně ohraničuje vodárna architekta Antonína Engela a slavný bazén. Vily, které vznikaly ve 20. a 30. letech...  celý článek

V expozici Vitra byl největší zájem věnovaný novince, pohovce Grand Sofà...
Obývací pokoj se rozpadá na pohovky z několika kusů a malé stolky

Je největší, nejočekávanější a také nejnavštěvovanější. Platí už řadu let, že všechny velké nábytkářské firmy čekají s novinkami na dubnový mezinárodní veletrh...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.