Nejdříve vyšel na iDNES.cz článek o lůžku v pódiu jako jedno z řešení pro malé byty. Toho si všimla Andrea Kramešová, sólistka baletu Národního divadla a oslovila autora nápadu, architekta Miroslava Stacha ze studia Balance idea.Ten jí připravil potřebný návrh a také pomohl při realizaci jejího bytu.
Interiér se objevil na stránkách iDNES.cz, kde si jej přečetl realitní makléř Martin Tesárek. A tak oslovil autora projektu. Jejich komunikace skončila návrhem i jeho malého bytu. Martin nám do redakce poslal svůj příběh a architekt Stach jej doplnil potřebnými plánky a vizualizacemi.
Jak jsem hledal inspiraci
V roce 2012 jsem jako realitní makléř prodával bytový projekt v Praze - Holešovicích. Všechny bytové jednotky ve zrekonstruovaném starším činžovním domě byly velice atypicky řešené. Sám jsem si však nedokázal představit, jak bych v takto dispozičně a prostorově řešeném malém bytě mohl bydlet. Jeden z nich jsme prodali baletce národního divadla Andree Kramešové.
Relaxační pódium je centrem obytné místnosti - byt Andrey Kramešové.
Shodou okolností jsem asi po roce na internetu narazil na článek, který ukazoval, jak vše dopadlo (více zde). Nevěřil jsem svým vlastním očím, jak dokázali architekti z Balance idea tento byt proměnit k nepoznání. Nejvíce mě oslovilo pódium a v něm umístěná postel.
Protože jsem pár měsíců před tím koupil přízemní byt 1+ kk (41 m2) se zahrádkou v projektu, který naše společnost Makléři na doporučení zároveň prodávala, neváhal jsem ani minutu a architektům z Balance idea jsem zavolal a domluvil si osobní setkání.
Můj nový byt tvoří jedna místnost o velikosti 28 m2, zbytek je chodba a koupelna. Myslel jsem si, že tak malý prostor, kam musíte umístit kuchyňskou linku, postel a pracovní kout, nedává moc možností, ale architekti z Balance idea mě přesvědčili o opaku.
Na schůzku jsem šel s jasným cílem: "Chci také pódium na spaní jako Andrea Kramešová a v něm schovanou postel."
To, že jsou architekt Stach a Rajko Mečava profesionálové, jsem pochopil už na první schůzce.Vyslechli si mé přání, ale nebrali jej jako dogma. Naopak. Svými otázkami rychle zjistili, co vlastně od svého nového bydlení očekávám.
Jak často a v jakých hodinách se budu v bytě pohybovat. Jaké jsou moje ranní rituály, zda se rád dívám na televizi, jaké jsou moje koníčky i požadavky na byt, budu se v bytě hlavně dívat na televizi, nebo vařit a pracovat? Budou mě navštěvovat přátelé? Těch otázek byly desítky... Samozřejmě plně respektovali můj finanční rozpočet, který jsem jim stanovil.
Za posuvnými dveřmi je umístěna část kuchyně.
A výsledek? Vizualizace vidíte. Finální podoba bytu vzniká v těchto dnech a musím přiznat, že je to lepší, než jsem si dokázal představit. V jednom pokoji na 28 m2 vznikl prostor, který mi do posledního detailu umožňuje realizovat moje potřeby a přání.
Sklápěcí postel, přesně vyrobená pro mou přírodní futonovou matraci na míru, kterou jsem si před pár lety koupil a na kterou nedám dopustit. Čelní strana nesklopené postele tvoří stěnu, na kterou lze z protější stěny promítat projektorem, takové domácí kino. Po sklopení je to opět postel. Jednoduché a geniální.
Proti posteli je stěna z pohledového betonu, v jejímž rohu byl chytře umístěn pracovní kout pro okamžiky, kdy se mi vážně nechce do práce a e-maily se rozhodnu vyřizovat z pohodlí domova.
A nakonec dominanta bytu, kuchyň s ostrůvkem pro vaření. Všichni mi říkali, že je to nesmysl v tak malém bytě. Jediný, kdo to neřekl a vytvořil, byli Miroslav Stach a Rajko Mečava.
Miluji vaření a hlavně italskou kuchyni. Můj požadavek byla proto kuchyň, kde budu vařit a dívat se směrem do prostoru, na přátele a v létě na svou zahrádku. Zároveň má být kuchyň výstavním koutem pro moje měděné hrnce a potřeby pro vaření koupené v malém bazárku ve Florencii.
První kolaudace s vařením se už uskutečnila a je to úžasný pocit vařit a přitom si povídat s přáteli. Člověk, který je právě v kuchyni, není v ústraní, ale naopak je středem pozornosti, může ukázat své kulinářské umění, zatímco přátelé si povídají a pozorují jeho gastronomickou tvorbu.
Když tato večerní kulinářská akce skončí a nechce se mi uklízet nádobí, jednoduše za tím vším zavřu dveře (posuvné laminátové desky), sklopím postel na spaní, rázem jsem v ložnici a v bytě je uklizeno.
Velkou postel lze snadno klopit.
Cena návrhu
Ze začátku se mi cena za návrh 25 tisíc zdála vysoká, ale jen do doby, než jsem pochopil, co architekti z Balance idea vytvořili. Neboli prostředí, v němž se cítím být sám sebou. Prostředí, které mě neomezuje, ale naopak mi dává možnost rozvíjet to, co mě baví, vaření, natáčení videí a samozřejmě pohodlný prostor na spaní a příjemné bydlení. A to není málo!
V případě, že bych chtěl ušetřit a nezainvestoval na začátek částku 25 tisíc, žil bych teď asi v bytě s chaoticky uspořádaným nábytkem. Určitě bych nebyl na svůj byt hrdý. Asi bych se tam necítil jako doma. A hlavně by moje jídla nechutnala tak jako nyní. Chyběla by jim ta nejdůležitější ingredience, a tou je radost, s níž teď ve svém moderním bytě vařím.
