Před nějakým časem jsem se pohádal s rodiči a dopadlo to tak, že mi začali šetřit na menší byt u nás v Mostě. To mi ostatně slibovali už delší dobu, nahrávaly nám i nízké ceny nemovitostí na Mostecku.
Chtěl jsem nejlépe byt 1 + 1 v alespoň trošku dobré lokalitě ve městě. Nakonec jsme ho našli. Má 37 metrů čtverečních i s lodžií a je v posledním patře paneláku.
Poloha bytu v centru mně naprosto vyhovuje. Za pět minut jsem na náměstí, MHD funguje dobře. Rodiče a mladšího bratra mám na opačném konci města.
Když jsme poprvé vstoupili do bytu, rodiče se zhrozili. Já jsem ale hned věděl, že je to ono. Líbil se mi výhled na město, lodžie i okna situovaná na západ. Vše ale bylo ve velmi špatném stavu. Nejhůř vypadala zažloutlá okna. Panelový dům byl postavený před čtyřiceti lety a prošel zatím jen částečnou rekonstrukcí. Opravená je střecha, výtahy a stoupačky.
Na řadu přišla kompletní rekonstrukce. Od původně plánované úpravy kuchyně a vylepšení umakartového jádra, jsme rychle upustili. Na řadu přišel kamarád, specialista na paneláková jádra.
Rozhodl jsem se pro koupelnu spojenou s toaletou, kvůli technickému řešení a nákladům na kompletaci. Dnes už vím, že to není žádná výhra, ale vzhledově se mi koupelna líbí, je nová a nějakou dobu vydrží.
Ideálním řešením by byla oddělená toaleta s malým umyvadlem a koupelna se sprchovým koutem. Oboje s posuvnými dveřmi, které by šetřily místo, ale limitovaly nás finance. Při rekonstrukci jsme dokonce využili původní toaletu a vanu, čímž jsme trošku ušetřili.
Poté přišla na řadu plovoucí podlaha, která je v celém bytě stejná. Akorát na chodbě je dlažba. Podlahu nám bez problémů položila firma za jedno dopoledne, a to včetně vyfrézování.
Kuchyňskou linku jsme koupili v akci v IKEA. Nejsem žádný kuchař, vařím běžná jídla. Požadoval jsem pouze tmavou pracovní desku a bílá dvířka. Nyní zjišťuji, že bílá je sice hezká, ale děsně nepraktická. Podobně jsem na tom s nerezovou digestoří, kde marně zápasím s otisky prstů. Odsavač par má uhlíkový filtr. Společný odtah je bohužel nefunkční. Sporák je plynový.
Do kuchyně jsme nechali vyrobit stůl z AB desky, nohy jsme opět pořídili ve švédské prodejně nábytku. Stůl jsem si sám navrhl v CAD programu tak, aby mi ergonomicky vyhovoval.
Nejdříve jsem si vytvořil kuchyni s linkou a podle ní hledal vhodné místo pro stůl. Využívám ho zároveň k jídlu i na práci s počítačem, často dělám obojí současně. Na desce jsou vyříznuté drážky, aby šel přivrtat ke stěně. Důvodem je konstrukční řešení starodávného topného systému. Vedle stolu mám velmi praktickou a prostornou knihovnu s oblíbeným křesílkem Poang.
Kuchyň je propojená s obývací částí, kde mám koženou sedačku z druhé ruky a samostatnou postel. Není to asi šikovné řešení, ale nemusím každý den rozkládat pohovku a pak vše opět zastýlat.
Uprostřed pokoje mám bílý stolek z dřevotřísky polepený tenkou folií, který se už začal loupat a malou dálkově ovládanou helikoptérou jsem tomu ještě maličko dopomohl. Bílý stolek kontrastuje s černým kobercem s vysokým vlasem. Je absolutně nemožné najít drobek, který do něj zapadne.V bytě převládá bílá barva, je sice nepraktická, ale krásně odráží světlo a celý byt se díky ní rozzáří.
Postel s polohovatelným roštem mi umožňuje pohodlně sledovat televizi, ale pouštím si ji málokdy, nic mimořádného v ní nedávají. Radost mám z obrazu s anglickým double-deckerem a z bodovek na lanku. Nikdy bych nevěřil, jak dobrý pocit dokáže vyvolat kvalitní osvětlení.
Za obývákem je malá komora, kde mám nepotřebné věci, šatník a vysavač. Tato místnůstka sice ubírá plochu obývacího pokoje, ale je zase velice komfortní.
Oblíbil jsem si lodžii. V létě nabízí posezení a díky ní se mi také dobře a bezpečně myjí okna. Zároveň se mi z ní dobře pozorují hvězdy a letadla. Výhodou je i rychlé větrání s otevřenými dveřmi.
Kompletní rekonstrukce nás vyšla něco málo přes 100 tisíc korun a trvala dva měsíce. Inspiraci jsem čerpal z naší rodiny, máme velmi rádi severský design. Nakupujeme také v Německu. Na internetu jsem navštěvoval Flickr a blogy o bydlení. Stačilo zadat "swedish design" a našel jsem stovky fotografií zařízených bytů z celého světa.
Během rekonstrukce proběhlo několik emočně vypjatých chvil. Ve škole se mi nedařilo, nastoupil jsem do nemocnice, pak jsem nestíhal studium a do toho jsme rekonstruovali byt.
Otec byl na nervy, budil se ze spaní a stále počítal, zda vše vyjde, jak má. Každý den jsme večer jezdili a sháněli, dívali se po obchodech. Bylo to vyčerpávající, ale dnes vím, že to stálo za to. Byt mám zařízený přesně podle svých představ. S jeho provozem mi rodiče finančně pomáhají.
Nejlepší z celého bydlení je svoboda. Nemusím nikomu hlásit kam jdu a v kolik hodin se vrátím. S rodiči se vidím každý týden, když jdu kolem, zastavím se, také k nim chodím prát. Moc se mi tedy nestýská, problémy s rodiči se urovnaly.
Na rovinu. V tomto městě se jaksi zastavil čas, ale když zde budu chtít žít i v budoucnu, mám alespoň kde bydlet. Až dodělám školu, chtěl bych jít na vysokou. Vím, že v Mostě na mě nikdo nečeká.