Cílem rekonstrukce vesnické usedlosti bylo rozšířit její obytné kapacity a zvýšit komfort pro celoroční využití. „Ústředním zadáním bylo vytvoření dvou soukromějších a zároveň vzájemně propojitelných obytných jednotek využívaných více generacemi,“ vysvětluje architekt Ondřej Volný z ateliéru Skvadra.
„Samostatnost dvou bytů jsme ale na přání klientů vědomě porušili ponecháním jediné kuchyně. Obyvatelé se tak stále potkávají v původní světnici u kamen,“ popisuje Volný. Každý má své soukromí, přesto žijí pospolu, jak bývalo dřív obvyklé.
Statek je tradičně uspořádán okolo vnitřního dvora s klasickým zápražím před hlavní obytnou budovou orientovanou k jihu. Tři objekty sestavené do písmene U uzavírá obvodová zeď se vstupními vraty a vytváří bezpečné zázemí zatravněného dvora.
Z uzavřeného téměř trojúhelníkového atria vedou do otevřené zadní zahrady malá dvířka vtisknutá mezi stodolu a bývalý výminek. Ideální rozložení objektů podtrhuje jejich citlivá rekonstrukce i funkční využití.
Účelná krása
Praktické rozdělení obytných ploch mezi generace vychází z fyziologických předpokladů: prarodiče využívají spodní úroveň původní chalupy, zatímco mladší generace s dítětem expanduje do podkroví a vestavby v křížení chalupy a stávající stodoly.
„V křížení byla v přízemí umístěna vstupní hala se schodištěm, šatna, technická místnost, koupelna a dětský pokoj orientovaný prosklením do stodoly a východní zahrady. V prostoru půdy byla situována ložnice s koupelnou, ateliér a galerie, umožňující optické propojení se stodolou, vše provedeno v čisté kombinaci bílé s dubovými podlahami a skleněnými příčkami. Relativně malé podkroví jsme nezanesli nábytkem, ale soustředili jsme úložné prostory do průchozí šatny,“ popisuje nové dispozice architekt Volný.
V původním obytném stavení zůstalo vše, jak bylo. Spíše konzervativní přístup prarodičů velel ponechat stavbě původní charakter. Lidé si nekupují chalupy proto, aby je proměnili v moderní budovu.
Pobytové části v přízemí si tedy zachovaly podélnou dispozici, kde je za sebou řazena obývací místnost, kuchyně s jídelnou, zádveří a točité schodiště do podkroví, koupelna a ložnice.
Aby prarodiče mohli hlídat vnouče i bez přítomnosti rodičů, je jejich ložnice propojena chodbou s dětským pokojem. Část přízemí přece jen prošla změnami, které však dispozici prospěly.
„Koupelna bývala vmáčknutá tam, kde jsou dnes točité schody. Křížení stodoly a obytné části bylo zastavěno i před rekonstrukcí, ale bez možnosti jakéhokoli využití. Snažili jsme se tedy prostor co nejvíc vyčistit a optimalizovat jeho funkčnost,“ dodává Volný.
Světlo a prostor
Zásadním úkolem pro architekty bylo přivést do domu světlo. Objekt byl původně dosti tmavý a majitelům šlo o maximální prosvětlení interiéru a jeho optické zvětšení.
„Střešní okna jsme nechtěli plošně použít, protože by tříštily dojem z celého nádvoří. Nakonec jsme do ateliéru a ložnice v podkroví přivedli světlo ze severu. Galerie získala okno, které se dá vyklopit ven jako balkon a zvětšuje tak její prostor dynamizovaný diagonálně vloženými schody a skleněnými příčkami,“ popisuje architekt Volný
Ze dvora je viditelné pouze jediné okno, kterým dopadá světlo do galerie a pokračuje skleněnou plochou v podlaze také do dětského pokoje. Samostatný výhled a vchod do zahrady dětskému království zajišťuje sedací okno, určené k lenošení u knížky.
Napojení stodoly na obytnou část zachovává původní linii určenou dvojicí vrat, jež spojují vnitřní atrium se zadní zahradou. Dřívější užitná budova prošla nejmenší rekonstrukcí. Kamenné obvodové zdi, krov i vrata byly ponechány a vyčištěny, prostor navíc získal na svěžesti novou kamennou podlahou a především vtipně řešenou střechou.
Mezi krytinu z pálených tašek jsou vloženy jednotlivé plastové kousky, jež propouštějí dostatek světla a v letních měsících dovolují světelnou hru slunečních paprsků na modřínovém laťoví střešního podhledu.
„Ze stodoly se podařilo udělat společenskou místnost pro dětské hry, rodinné posezení, oslavy a sledování filmů z pódia, které vzniklo zaizolováním schodiště vedoucího do sklípku pod stodolou,“ podotýká architekt.
Jižní objekt usedlosti, bývalý výminek, byl přestavěn na pracovnu majitele domu se samostatnou koupelnou a zahradní garáží. V půdním prostoru se časem počítá s přestavbou na pokoj pro hosty s vlastní koupelnou a vstupem.
Historie přináší harmonii
Vzhledem k tomu, že dům zatím není využíván celoročně, nevyplatilo se vsadit na moderní technologie. Celý obytný objekt je napojen na centrální elektrický kotel, který lze ovládat i na dálku.
Zatímco v moderní část domu se přivádí teplo podlahovým topením a konvektory, v bytě prarodičů zůstaly klasické radiátory kombinované s kamny na dřevo. Světlo do interiéru, po celém vnitřním obvodu usedlosti, pouštějí repliky původních oken a do nitra domu se vstupuje dveřmi původními nebo jejich zdařilou imitací.
„Snažili jsme se o spojení s historickou klasikou, která má uklidňující charakter a dokonalé proporce. Chtěli jsme maximálně uchovat to nejcennější v celém objektu, pocit, že se v bezpečném prostoru odehrává jiný svět než venku,“ říká architekt Volný.
Na závěr konstatuje: „Při rekonstrukci byl kladen důraz na moderní pojetí úprav a citlivý přístup k zachování původních prvků a celkového architektonického rázu i atmosféry. Měli jsme štěstí na investora, který pochopil kvality usedlosti a dal nám šanci je objevit, odkrýt a nezničit je.“
Technické údajeDispozice: 6 + 1 |
AutorIng. arch. Ondřej Volný (1978) Zaměřuje se na rekonstrukce obytných domů a menší nízkorozpočtové projekty. |