První zmínky o stodole, která dnes slouží čtyřčlenné rodině, pocházejí prý už z roku 1730. Když se majitelé rozhodovali, zda zrekonstruují sousední chalupu, nebo vyčarují rodinné bydlení z poetické stodoly, vyhrála druhá možnost.
"Měli jsme vidinu velké haly, obývacího prostoru s kuchyní... V chalupě jsou jen nízké stropy, malá okna, malé místnosti," vysvětluje majitel. V časopise zahlédl reportáž o působivě zrekonstruované stodole u Doks, která už jen z fotografií čišela vzácnou atmosférou.
Autory projektu byli dva němečtí architekti žijící v Čechách, Edith Weiß-Borchardtová a Jürgen Wisniewski z ateliéru Borchardt & Partner. "Dva měsíce jsme po nich s manželkou pátrali, až jsme se dopátrali," vzpomíná majitel.
Zmiňovaní architekti jsou na rekonstrukce starých objektů specialisté. "Například konstrukční výhodou stodoly je, že střecha leží celou vahou na obvodových zdech," říká Jürgen Wisniewski.
Původní stodola
I to byl důvod pro zvolený postup: postavit uvnitř původní stodoly dobře izolovaný dům. Dům, který bude obvodovými zdmi i tvarem střechy v podstatě kopírovat stávající stodolu, v nejvyšší možné míře přebere její kouzlo, ale díky moderním postupům, nikoli však nutně technologiím, potlačí nežádoucí vlastnosti letité stavby.
"Pokud bychom chtěli zateplit zdi stodoly, izolace by zcela zakryla jejich kouzlo. Takto jsme vystavěli nový dům na nových základech, který se jen přizpůsobil starému trámoví vedoucímu přes prostor stodoly," vysvětluje architekt.
Dům s parametry pasivní stavby poklidně spočívá uvnitř stodoly.
Vnitřní dům je do stodoly jakoby "oděn", i jeho fasáda působí, jako by byl nahý. Bylo na ni použito prodyšné stěrkovací lepidlo. Barevností na sebe nepoutá pozornost, a dům tak ve stodole na pohled přirozeně spočívá.
Dobře izolovaná dřevostavba
Pokud jde o technologický postup a materiály použité na stavbu "vnitřního" domu, jde o dřevostavbu, která je natolik dobře izolovaná, že k jejímu vytápění stačí krb. Na energetické náročnosti blížící se pasivnímu domu se přitom nepodílejí žádné technické vymoženosti typu tepelného čerpadla.
"Důležité je odstranit tepelné mosty, což se zde podařilo díky speciálním I nosníkům a dřevovláknité izolaci," líčí architekt.
Aby ale dům správně fungoval, musí se uvnitř pravidelně vyměňovat vzduch, což zajišťuje rekuperace, a to především v zimě, kdy se nevětrá okny či dveřmi. Část přízemí, WC, předsíň, šatna, je situována mimo izolovanou část domu.
"Tyto prostory nemusejí být vytápěny, jen místnost s WC se temperuje, aby zde nezamrzla voda," říká Jürgen Wisniewski. V chladném období roku mohou majitelé využívat WC v patře, kde je klidová část domu.
Rodiče tu mají ložnici, každé z dětí svůj pokoj, jsou tam dvě koupelny. Zbývá zde ještě jedna zatím neobydlená a jen částečně zateplená místnost, kde by v budoucnu měla být herna s pingpongovým stolem.
Usínání pod hvězdami
Jedním z "oříšků", které museli architekti řešit, bylo jak dostat do domu světlo. Stodola totiž měla jen dvoje vrata, dveře a malá okna. "Pokud jsme měli zachovat obvodové zdi stodoly, bylo třeba přivést do prostor světlo shora. Část střechy stodoly je tak z polykarbonátu.
Z verandy vede vstup do sklepení pod někdejší stodolou.
Do horního patra proudí světlo střešními okny a světlíky. Ze stran vchází velkými prosklenými plochami v přízemí nového domu a otvory ve stodole, kde dříve byla vrata. Z boční strany jsme vytvořili ve stodole nové prosklené plochy, které vpouštějí světlo do domu skrze verandu," popisuje architekt.
Verandu majitelé využívají především na jaře a na podzim, kdy je díky slunci procházejícímu střechou i okny již příjemně prohřátá, v létě při dešti. Volně navazuje na velký obytný prostor v přízemí, přesně takový, po jakém majitelé toužili.
Moderní poezie bydlení
Moderní interiér má dnes mnoho podob. Stále častěji se bohužel stává, že ve snaze stíhat poslední trendy či ušetřit za každou cenu vznikají neosobní "mišmaše" bez atmosféry.
To rozhodně není tento případ. Pozadí pro nábytek vytváří dřevo, borovicové podlahy, dubové schodiště, modřínové trámy, stropy a sloupy, ale i zachované původní zdi, vyspárované jílem. Dům je zařízen jednoduše, účelově, přitom s rozmyslem i určitou úsporou.
Velkou halu s kuchyní a obývákem si majitelé přáli. Takhle vypadá: stolek pochází z lesa, je to kus stromu starého přibližně 250 let.
Nový nábytek (jídelní stůl, TV stolek, sedací souprava, kuchyně a podobně) byl pečlivě vybírán a ačkoli pochází z obchodních nábytkových domů (Kika a Ikea), jeho styl do prostředí domu ve stodole sedí.
"Chtěli jsme například velkou červenou pohovku. Paní architektka nám ale doporučila masivní sedací soupravu. Počáteční nedůvěra zmizela, jakmile se tu objevila a my jsme se v ní uvelebili. Jednoduše sem patří," vzpomínají dnes s úsměvem majitelé.
Získali k ní pak z okolních lesů část kmenu borovice douglasky staré 240 let, která slouží jako odkládací stolek. Romantiku kuchyně dotvářejí jídelní židle obklopující masivní jídelní stůl.
"Všechny pocházejí z vetešnictví," prozrazuje majitelka. I žluté židle na verandě mají historii. Původně sloužily v hospodě, pak v cukrárně, kterou majitelé vlastní. Teď se přestěhovaly sem, dostaly žlutý nátěr a verandě opravdu sluší.
Tři okénka nad částí kuchyňské linky - jen jedno je otvíravé, aby do prostoru proudilo více světla.
Architekti, ale i majitelé sdílejí společnou filozofii funkčnosti věcí. "Není třeba, aby vybavení bylo za každou cenu drahé, musí především sloužit svému účelu. Například venkovní osvětlení: jsou to napodobeniny italského designu dovezené z Polska. Nejdůležitější ale je, jaké poskytují světlo," přibližuje Jürgen Wisniewski.
Chytře a prakticky
Jak je již u ateliéru Borchardt & Partner zvykem, dům je plný chytrých řešení, jichž si na první pohled spíš nevšimnete, ale za pozornost stojí. Například elektrické vedení v přízemí umístěné pod podlahou: nebylo třeba sekat do starých silných zdí.
Romantickou verandu s židlemi z cukrárny využívají majitelé už na začátku jara a v brzkém podzimu.
Či způsob zasklení oken: "Zejména u malých oken by otvíravé okno v rámečku ubralo cennou část z prosklené plochy. Nad kuchyňskou linkou je tak ze tří okének otvíravé jen jedno, zbývající dvě mají pevné prosklení, do místnosti se jimi dostane více světla," upozorňuje Jürgen Wisniewski.
Zdá se, že to všechno byla hračka. Tak tomu ale není. Složité bylo třeba vybudování oken ve verandě. "Otvor se budoval směrem dolů, shora bylo třeba zeď podpírat, aby se nepropadla," popisuje architekt.
Výhody stodoly"Konstrukční výhodou stodoly je, že střecha leží celou vahou na obvodových zdech. Proto jsme mohli vystavět uvnitř dobře izolovaný dům, který obvodovými zdmi i tvarem střechy v podstatě kopíruje původní stavbu. Nový dům stojí na nových základech, pouze se přizpůsobil starému trámoví vedoucímu přes prostor stodoly," říkají architekti Edith Weiß-Borchardtová a Jürgen Wisniewski z ateliéru Borchardt & Partner. |
Už s lehkostí dnes majitel vzpomíná, jak týden po dokončení stavby v domě praskla voda a kompletně jej vytopila. Musely se vytrhat všechny podlahy, vyměnit sádrokartony. Štěstím v neštěstí bylo dostatečné pojištění.
Architekt si chválí i vzájemnou spolupráci: "Vše bylo o to snazší, že majitel je skvělý organizátor i stavební dozor." Hmatatelným důkazem úspěchu je určitě pohled po setmění, kdy se dům ve stodole rozsvítí a ozáří se kamenné venkovní zdi. "Tehdy je krásně vidět nový dům uvnitř starého," líčí majitel.
Styl koupelny odpovídá ladění celého domu, vládne tu dřevo.
Stodola z boční strany - sklo v kombinaci s kovem odkazuje na industriální stavby.
Další zajímavé návštěvy včetně rozhovoru s autory této stavby najdete v časopise Domov č. 10/2012.
