Když architekt Pavol Paňák hledal před mnoha lety místo vhodné pro letní bydlení a klidnou práci mimo dosah civilizace, náhodou objevil v bývalém sadu, který se postupně změnil v divočinu, zarostlý pahorek ukrývající ruiny staré cihlářské pece.
"Mám rád přírodu a také místa s historií a toto zákoutí vypovídá o zdejší dvousetleté řemeslné tradici. Cihly se tu pálily ještě koncem čtyřicátých let minulého století, při rekonstrukci jsme objevili značky rodů, které cihelnu vlastnily. Proto jsem dostal chuť tuto pamětihodnost zachránit," říká architekt.
Pec o vnitřním půdorysu 5,5 × 6,5 m byla zaklenuta valenou klenbou, vysokou čtyři metry, a ze stran i shora izolována nasypanou zeminou. Kouř odcházel několika větracími štěrbinami v klenbě, k obsluze pece a podávání cihel sloužily boční vstupní dveře.
„K cihelně mám hluboký vztah nejen proto, že jsme probudili k životu zapomenuté historické hodnoty. Došlo k harmonické symbióze činnosti člověka a díla přírody. A kromě toho mám rád, když se na svém obydlí člověk podílí svými myšlenkami i vlastníma rukama,“ říká Pavol Paňák.
"Základní filozofickou otázkou bylo, jak objekt zachránit a funkčně i architektonicky propojit s moderní dobou. Rozhodl jsem se spojit dvě elementární geometrická tělesa a na spodní válec nasadit subtilní krychli," vysvětluje svůj přístup Pavol Paňák.
Minimální zásahy, maximální užitek
Po odkrytí vrstvy zeminy byla klenba zpevněna tenkou železobetonovou skořepinou a na ni osazena čtvercová železobetonová deska, vyhlídková terasa krytá subtilní pergolou s nosnou konstrukcí z ocelových profilů a dřevěnou stříškou.
Pec pak opět zakryla zemina s nově vysázenou zelení, chyběla však izolace proti zemní vlhkosti. "Nejlepší izolace je větrání," praví zkušenost našich předků, a tak byly podél stěn vně i uvnitř pece vybudovány odvětrávací šachty.
Cihelné zdivo, poznamenané stářím a velkým zatížením, uvnitř převážně kryje omítka, na několika místech je ponecháno v pohledu. Oba původní komíny se zvýšily a dnes slouží k vytápění a k vaření na sporáku.
Denní světlo sem přichází prosklenými čelními stěnami, posuvné skleněné dveře vpouštějí dovnitř vůni přírody a rozšiřují užitný prostor ven do zahrady.
Interiér tvoří jedna obytná místnost s malým vestavěným zázemím (umyvadlo, WC, kotel na vytápění) a základním vybavením. Roli kuchyňské linky zastává betonová pracovní deska se zabudovaným dřezem a sporákem na dřevo.
Uvnitř pece můžeme vidět část původního režného zdiva, většinu však kryje nová ochranná vrstva omítky.
Pracovní stůl má výhled do zahrady, je tu dostatek místa i pro stolování, podél stěny je situováno jednoduché sezení a spaní na dřevěné podestě. Zůstane-li ateliér opuštěný, uzavřou se obě prosklené stěny vnějšími posuvnými dřevěnými panely instalovanými před prosklenými stěnami.
Po obou stranách pece se původně nacházely zpevněné plochy pro manipulaci s cihlami, v tomto duchu tu architekt vytvořil dvě terasy. Z původních dveří pro podávání cihel vzniklo boční okénko zapuštěné do svahu.
Rekonstrukce probíhala postupně řadu let svépomocí, s místními řemeslníky, jejichž zručnost odráží staletou zednickou tradici. Dům během této doby postupně opět pohltila zeleň, takže pahorek se v podstatě navrátil ke své původní podobě a obydlí splynulo se zahradou.
Původní valená klenba pece přechází v novou vyhlídkovou terasu ve formě hranolu, zastřešenou dřevěnou pergolou. Boční stěny byly znovu zasypány zeminou a osázeny novou vegetací.
Uvnitř je díky izolační schopnosti masivní vrstvy zdiva v létě příjemné a stabilní ovzduší. Cihelna nabízí jednoduché, ale výjimečné bydlení, stavba a přítomnost člověka přitom nejsou v sadu téměř znát a do odvěkého běhu přírody zasahují zcela minimálně. Místo nákladných hydroizolací byly podél stěn ateliéru, vně i uvnitř, vybudovány odvětrávací šachty.
AutorIng. arch. Pavol Paňák (*1948) V letech 1991 až 1995 pracoval v architektonické kanceláři M. Volfa v Saarbrückenu v Německu, od r. 1995 až dosud je partnerem ve společnosti Architekti BKPŠ. Tento ateliér navrhl a realizoval řadu velkých projektů (nová budova Slovenského národního divadla, Národní banka Slovenska, rekonstrukce a dostavba Slovenské národní galerie, obytné a polyfunkční domy, administrativní budovy, vodní a průmyslová díla). Věnuje se také pedagogické činnosti na Stavební fakultě a Fakultě architektury STU v Bratislavě. |
