Plocha 68 m2 dává tušit, že pokoje jsou opravdu malé, dětský pokoj má necelých devět metrů čtverečních, kuchyň dokonce jen 7,9 m2. Dispozici komplikuje i sedmero dveří v dlouhé chodbě. Navíc majitelé nechtěli dispozici měnit, na stavební změny si netroufali. Pro architektku Videckou to byl tak náročný úkol i s ohledem na rozpočet, který nebyl příliš vysoký.
Zásadní debatu vedla architektka s majiteli i o umístění dětského pokoje a ložnice. Manželé měli představu, že větší pokoj bude sloužit jako ložnice a menší jako dětský pokoj. Jenže z dlouhodobého hlediska to Lucie Videcká nedoporučila.
Porcelánové a umělé kaktusy dostaly kvůli nedostatku světla přednost jako dekorace v předsíni. Na retro dekoru dlažby se nečistota ztrácí.
Manželé mají jedno a již plánují druhé dítě, mít v devítimetrové místnosti dva potomky však není podle architektky udržitelné: „Děti mají rády svůj prostor, proto jejich pokoj nemůže být malá místnost. Svými argumenty jsem klienty přesvědčila o projektu miniložnice.“
Nakonec realizace dopadla velmi dobře a hlavně ke spokojenosti majitelů, a tak architektka projekt přihlásila do soutěže Interiér roku, kterou organizuje Institut bytového designu pro české a slovenské architekty a interiérové designéry (o výsledcích posledního ročníku soutěže více zde).
Problémy s podlahou a industriální odkaz
„Klientka si přála moderní interiér s nádechem elegance. Aby byl interiér maximálně funkční, bylo ale nutné převážnou část nábytku nutné zhotovit na míru. Majitelé to akceptovali, kvůli nízkému rozpočtu jsem však musela zůstat ́při zemi s volbou materiálů. Nábytek na míru je tak z velké části z laminátu, jen dvířka v kuchyni, v obývací části a u pracovny jsem navrhla fóliovaná s prolisovanou úchytkou v celé jejich šířce,“ popisuje architektka Videcká.
V bytě chtěli klienti zachovat stávající dispozici. „Jediné dva větší stavební zásahy tak představovaly nové rozvody elektroinstalace a nová dlažba v chodbě, šatně a kuchyni. Zde jsem zjistila, že pod PVC je dřevovláknitá deska a vrstva škváry. Vše se odstranilo, jenže podlaha klesla přibližně o 15 centimetrů,“ popisuje Lucie Videcká.
Aby sjednotila výšku podlahy do roviny s parketami v okolních místnostech, ale zároveň nedošlo k nadměrnému zatížení stropní konstrukce, vymyslela se stavební firmou novou skladbu podlahy. Hlavní vrstvou se stal lehký beton s příměsí plniva ekostyrén, pak se nanášelo lepidlo a nakonec jednotlivé dlaždice v retro dekoru.
„Někdo by řekl, proč tento retro vzor, když klienti chtěli moderní interiér. Jenže ti si přáli především praktický interiér. A tak jsem trochu zariskovala a navrhla jim tuto ornamentální dlažbu, protože na vzorech nejsou nečistoty tolik vidět. Majitelé si dlažbu ihned zamilovali a nemohou si ji vynachválit. Dlažbu jsem zvolila i díky jejímu rastru, jedna dlaždici tvoří jakoby devět menších. Tento malý vzor opticky zvětšil chodbu i kuchyni,“ popisuje architektka Videcká.
Aby přechod z bílé části v černou jídelní sestavu nebyl tak ostrý, zadní stěna jídelny se natřela šedou barvou.
V dalších pokojích zůstaly původní bukové parkety, které stačilo pouze zrenovovat. „Jsem ráda, že jsem bytu ponechala něco z jeho minulosti. Přírodní parkety jsou trvanlivý materiál, který lze po různých nehodách jednoduše zbrousit a přelakováním opravit. To se u nových podlah, například laminátových, říci nedá,“ upozorňuje Lucie Videcká.
Na minulost, tentokrát „ostravskou“, odkazují svítidla v předsíni. Černé provedení reflektorového osvětlení představuje industriální prvek, jehož jednotlivé reflektory se mohou nastavit podle potřeby. Také všechna ostatní svítidla v bytě jsou v černé barvě (vyjma jednoho svítidla v ložnici).
Kuchyň v hlavní roli
Tím, že se neměnila dispozice bytu, zůstala kuchyň na původním místě. Klienti si přáli dostatek spoustu úložných prostor a co největší pracovní plochu. Také zde chtěli mít místo, kde by se mohli ráno nasnídat, aby nemuseli využívat jídelní stůl ve velkém pokoji.
Díky čalouněnému sedáku pro pohodlnější sezení a čalouněné opěrce zad na desce kotvené do zdi vznikla zajímavá lavice na sezení.
Kuchyň tvoří bílá celistvá stěny až ke stropu, do níž byl vsazený obdélník v dekoru dřeva s mycí zónou. Také zadní panel kuchyňské linky a horní skříňky jsou ve stejném dekoru.
U lavice bylo nutné vyřešit správnou ergonomii sezení. „Chtěla jsem docílit toho, aby zde klienti mohli sedět jako u jídelního stolu. Proto se mezi ostrůvkem a lavicí vytvořila podesta sloužící i pro vedení elektro rozvodů k varné desce a pečící troubě, které jsou zde umístěné,“ popisuje architektka.
Tímto propojením lavice s ostrůvkem vznikl kompaktní kus nábytku, který je funkčním, ale i esteticky zajímavým prvkem, a to i díky čalouněnému sedáku pro pohodlnější sezení a čalouněné opěrce zad na desce kotvené do zdi.
„Klienti byli touto čalouněnou variantou lavice nadšení. Kladné ohlasy sklidila i u většiny návštěv, pohodlně se na ní usadí až tři osoby,“ dodává autorka nápadu.
Obývací pokoj, jídelna, knihovna i pracovna
Největší místnost v bytě má 24,2 m2. Slouží jako obývací zóna, jídelna, knihovna i domácí pracovna. Klientka si totiž přála čtecí kout s prostornou knihovnou, manžel naopak pracovní kout, protože občas pracuje z domu.
„Při návrhu jsem si místnost rozdělila na dvě zóny: větší a menší. V jednotlivých zónách jsem spojila vždy dvě funkce, které se navzájem doplňují. Ve větší části jsem spojila obývací pokoj s umístěním TV a čtecí koutek s prostornou knihovnou. Pohovku měli klienti vlastní, na mě bylo vytvořit jednoduchý úložný systém skříní nad a pod televizí umístěnou na stěně. U skříněk jsem použila stejná čílka jako v kuchyni, abych bytu dala jednotnou podobu,“ vysvětluje architektka.
Knihovna vytváří harmonický celek společně s křeslem a podnožkou.
Čtecí zónu tvoří bílá knihovna s kapacitou přibližně 1 250 knih. Vytváří harmonický celek společně s křeslem a podnožkou IKEA, které byly zvolené s ohledem na rozpočet.
V menší části je propojená pracovní zóna s jídelní. Pro pracovnu vznikla speciální sekce úložného nábytku na míru se zakomponovaným pracovním místem. Nepořádek se uklidí jedním pohybem zalomených dvířek.
Klient netrval na klasické kancelářské židli, lze zde využít čalouněnou jídelní židli Merano (TON). „Rozhodla jsem se pro černou barvu celé jídelní sestavy, která by na první pohled upoutala a bílá pracovní sekce se spíše upozadila. Aby přechod z bílé části v černou jídelní sestavu nebyl tak ostrý, zadní stěna jídelny se natřela šedou barvou. Tím se vytvořil krásný přechod mezi oběma funkcemi,“ popisuje Lucie Videcká.
Doplňky vybírali majitelé společně s architektkou. Koberec je v podobném historickém stylu jako tapeta za televizí, obrazy v měděných rámech v jídelní části zase od stejného autora jako obraz kaktusu umístěný v chodbě.
Když chybí metry čtvereční
Ložnice musela i při mini rozměrech splnit požadavky klientů. Ti si přáli především postel s úložným prostorem a šatní skříň, navíc klientka opravdu hodně toužila po toaletním stolku. Pod oknem je tak lůžko s matrací se šířkou 180 cm, čelo je do výšky parapetu, aby se obě tyto plochy spojily v jednu.
„Nahoru jsem umístila mřížku pro cirkulaci a regulaci tepla z topení. Tato plocha slouží i jako odkládací prostor, aby si majitelé mohli odložit knihu, mobil či jiné drobnosti. Na bocích postele u čela jsem navrhla zásuvky, které klienti využijí na dobíjení třeba telefonu nebo notebooku,“ dodává architektka.
Toaletní stolek byl velkým snem majitelky.
Na stěně vstupu je bílá šatní skříň obestavěná kolem dveří. Dlouhá ložnice se tím zkrátila a získala lepší proporce a klienti dostali více úložných prostor.
Levitující toaletní stolek se zásuvkou na kosmetiku nezatěžuje prostor svou hmotností.
Také v úzké chodbě bojovala architektka s nedostatkem prostoru. Protože je dlouhá, byla zvolena bílá výmalba, která prostor opticky zvětší a prosvětlí. Je zde i mnoho dveří, proto i ty jdou bílé, aby splynuly s výmalbou.
„Aby nebyl prostor monotónní, navrhla jsem na jedné stěně, která vystupuje z obdélníkové chodby, bílou elegantní tapetu s kruhy v jemném odlesku. Na tuto zeď jsou kotveny botníky v černé barvě dotvářející barevný akcent k podlaze. Botníky jsou
Věšák v předsíni připomíná vzrostlý kaktus.
Na protější zdi je věšák připomínající vzrostlý kaktus, proto se architektka rozhodla ladit i dekorace v tomto duchu.
„Jsem ráda, že mě klientka oslovila i při výběru doplňků a společně jsme vybraly krásný obraz kaktusu v měděném rámu, který prostor oživil a dal mu výraz. Uvažovala jsem i o živém kaktusu, ale v tak tmavém prostoru by nepřežil. Proto jsem použila porcelánové a umělé kaktusy,“ uzavírá popis svého návrhu architektka Videcká.
Dětský pokoj a další prostory v bytě nebyly součástí projektu, proto je na fotografiích nenajdete.
