"Líbila se nám lokalita, a to jak z hlediska místa samotného, tak toho, co poskytuje. Nechtěli jsme bydlet někde na okraji města, kde každá cesta za službami či na úřad předpokládá cestu autem. Z nádraží neslyšíme prakticky nic," popisuje majitel. Obyvatelé domu oceňují také to, že k objektu náleží zahrada situována do bloku dalších zahrad okolních domů.
Podstatnou roli při rozhodování o koupi sehrálo také unikátní původní schodiště. "Tři čtvrtě roku jsme je ochraňovali, lepili, schovávali, a pak přišel odborník na schody, který řekl: To bude levnější postavit celé znovu. My z toho byli všichni na vývrat, protože celou stavbu jsme sešroubovávali a dělali všechno proto, aby schodiště zůstalo. A pak přišel schoďař a schodiště nám sestřelil," říká dnes už s úsměvem majitel. Kdyby se nesnažil schodiště zachránit, asi by přistoupil k demolici starého domu a výstavbě úplně nového.
Pohled do chodby a pokojů
Původní schodiště
Původní chodba a schodiště
"Dům sice prošel řadou rekonstrukcí, ty však stavbě staré téměř 100 let po dispoziční a architektonické stránce výrazně uškodily," říká Dan Kozel ze společnosti DK1, která dům kompletně rekonstruovala. Vzhledem k okolní zástavbě a progresivitě architektonického záměru, které připravovalo studio Donlić interier, představovalo jeden z nejvýraznějších problémů celé stavby získání souhlasu architekta města.
Rekonstrukce s výhradami
Architektonický záměr do značné míry vycházel ze snahy otevřít dům do prostoru. To potvrzuje také majitel. "Patro má ještě menší podlahovou plochu než náš původní byt, ale já tu mám pocit, že je daleko větší."
Tomu napomáhají velkoformátová okna, která se určitě řadí mezi několik málo kusů použitých v tomto rozměru v České republice. Jde o dřevěná okna s hliníkovým pláštěm, která jsou opatřena lakem, jenž nepřiznává strukturu dřeva. Výplň je řešena jako dvojsklo a potažena bezpečnostní fólií proti rozbití nebo průstřelu.
Dům po rekonstrukci vystupuje ze šedi okolních domů.
Nový návrh zasáhl výrazně do statiky. "Staticky řešených konstrukcí bylo dost. Několik otvorů až o rozměrech 4,5 × 2,5 metru, přenášení zatížení přes tři podlaží do zděných sloupků o půdorysu 300 × 300 milimetrů nebo zvýšení světlé výšky v garáži pro auto typu SUV," přibližuje Dan Kozel.
Okna dopravil robot
Nejobtížnější částí celé rekonstrukce bylo osazení pěti oken o rozměrech asi 4,7 m × 2,5 m a hmotnosti přibližně 700 kg, které musely být přepravovány jeřábem vysokým 40 m. "Transportovalo se pomocí speciálního dálkově řízeného 'robota' přes střechu stavby," vysvětluje Dan Kozel.
Provizorně se také zajišťovaly nosné konstrukce, když se například vynášela stropní konstrukce v podzemním podlaží a bouraly nosné zdi. Další oříšky představovaly oddrenážování stavby, zrušení plynovodní přípojky či nová elektropřípojka ve veřejné komunikaci v jednosměrné ulici. Dělníci prováděli kompletní hydroizolaci konstrukcí pod úrovní terénu prostřednictvím drenáže a nopové fólie na základy domu.
Došlo také k výstavbě nového podlaží. Sedlový krov v klasické dřevěné konstrukci navázal na sousední dům, čímž došlo k propojení moderní architektury s původní zástavbou. Nosná konstrukce rovné střechy nadstavby tvoří lepené dřevěné nosníky I-OSB, které umožňují bez problémů překlenout rozpětí šesti metrů.
Zateplení zajistilo teplo
Většina svislých i horizontálních konstrukcí zůstala stejná z původního domu. Prakticky celé třetí podlaží bylo ale vystavěno z pórobetonu značky Ytong. Tento materiál posloužil také na zazdívky původních otvorů pro okna a dveře. Na stavbě našly využití tvárnice tloušťky 300 mm, tvarovky pro věnce a překlady.
I půdní prostory byly celé vytvořeny z Ytongu tloušťky 300 mm, který je vhodný pro domy v nízkoenergetickém standardu (s dodatečným zateplením). Hořejší patro získalo dodatečné zateplení polystyrenem o tloušťce 150 mm, protože záměrem bylo garantovat vlastnosti pro nízkoenergetický dům. "V případě nezateplené stěny i o tloušťce 500 mm se projevují praskliny. Teplotní zatížení, kdy venku je minus 20 °C a uvnitř 23 °C, představuje pro zdivo a povrchové úpravy extrémní zátěž. Přes využití všech doporučení a technologických postupů nám vždy zdivo vykazuje na vnějším povrchu vlásečnicové praskliny," vysvětluje Dan Kozel.
Jedním z nejobtížnějších úkonů při rekonstrukci domu byla manipulace a instalace velkoformátových oken.
Původní schodiště bylo po celou dobu rekonstrukce chráněno, v závěru přestavby se ovšem zjistilo, že je bude třeba vystavět znovu.
V půdní vestavbě byly použity také překlady. "Je to systémové řešení z hlediska skladebnosti prvků, rychlosti realizace a ověřené nosnosti," odůvodňuje Dan Kozel. Ytong tvoří také většinu nových příček v domě, přibližně tři čtvrtiny. Majitel totiž nemá sádrokarton příliš v oblibě.
Vytápění elektřinou
V žádné části interiéru návštěvník nenarazí na radiátory. Vytápění objektu včetně zcela nově budované půdní vestavby řeší podlahového topení. "S elektrickým podlahovým topením máme dlouholeté zkušenosti a jenom pozitivní. Musí však být na to připravená celá stavba. Nelze jen tak topit na elektřinu u běžně zateplených domů," říká Dan Kozel.
Pohled z obývacího pokoje do zahrady
Obývací část v přírodních tónech
ProjektArchitekt: Ing. arch. Ivana Dombková, Donlić Interier |
Zkušenosti s elektrickým přímotopným podlahovým topením, které je pod prkny z dřevěného masivu, jsou podle majitele domu po první topné sezoně kladné. "Chtěli jsme bezúdržbové a zcela ekologické topení, takže nepřipadal v úvahu kotel na tuhá paliva, také jsme odpojili přípojku plynu. Stejně tak jsme nechtěli tepelné čerpadlo, u něhož jsme nebyli přesvědčeni o dostatečném tepelném komfortu v zimním období," vysvětluje důvody rozhodnutí pro elektřinu majitel.
Rozhodnutí pro elektřinu umožnila po ekonomické stránce už zmiňovaná skutečnost, že dům odpovídá nízkoenergetickému standardu a velmi dobře izoluje. K tomu přispívá vedle dvojskel izolačních oken situovaných na jih také využití pórobetonového zdiva.
Každý má svůj názor
Majitelé říkají, že v domě se bydlí velmi dobře. Lokalita, dispozice i vybavení domu odpovídají původním představám a přáním uživatelů domu. Otázkou tedy jen zůstává, jak unikátní moderní architekturu přijali lidé v okolí.
Na zahradu bylo navezeno několik desítek krychlových metrů zeminy tak, aby bylo možné terén zarovnat na úroveň terasy. V zadní části zahrady jsou vytvořeny dva stupně z dřevěného masivu.
"Na tento dům nelze nemít názor," říká majitel, čímž naznačuje, že hlasy se objevují různorodé. Nejdříve stálo hodně energie přesvědčit městského architekta, že i do čtvrti, kde stojí domy původní zástavby, je třeba vnést nový vítr.
Podle majitele domu v průběhu výstavby do ulice přicházelo mnoho lidí, kteří si průběh stavby fotografovali a komentovali jej. Dokonce se prý setkal i s potomkem původních majitelů ze třicátých let dvacátého století, kterého přestavba zaujala. Po přibližně půlroce od kolaudace lze říci, že starousedlíci ve své ulici přijali jak novou rodinu, tak i novou architekturu.
