Byt v činžovním domě z počátku století je výjimečný tím, že je částečně malířským ateliérem, ale i pro atmosféru připomínající kouzlo starých paláců. Rekonstrukce se povedla díky tomu, že majitel ctil původní architekturu a citlivě vnímal genia loci.
Libor Lípa pochází z Mikulova, nicméně před několika lety se rozhodl nejen kvůli práci přestěhovat se do Prahy. Více než pět let hledal optimální prostor i adresu a střídal podnájmy. Představoval si dostupné bydlení na okraji města, ale nakonec dostal doporučení na byt v historickém centru, v domě se soukromým vlastníkem.
"Mám rád prázdné 'zničené' byty, ale tento byl v natolik hrozném stavu, že i já jsem byl zprvu v šoku. Dojem byl úchvatný vzhledem k dispozici, ale odrazující pro technický stav, chyběly totiž veškeré rozvody. Mí předchůdci se pokoušeli byt opravit, ale když spočítali náklady, zřejmě je to odradilo," říká Libor Lípa, který na rozdíl od nich přestavbu dokončil.
Zpátky k originálu
Světlý byt orientovaný k jihozápadu se čtyřmi za sebou řazenými pokoji obrácenými do ulice připomínal kupé vagonu, ale měl vyhovující metry a dispozici. Díky nadstandardně velkému světlíku a vysokým stropům mají předsíň i kuchyň denní světlo.
Libor Lípa zrekonstruoval byt s pomocí přátel a známých a na vlastní náklady. Investice se mu částečně vrátila v podobě příjemného nájmu. Od vlastníka domu získal původní plány a takřka stoprocentně vrátil byt do původní dispozice, do níž nově přibyl sklad a malý kuchyňský kout.
Loupaný designStěny připomínající mramor, jindy starožitný koberec. Díky originální metodě se v interiéru cítíte jako v italském paláci či na zámku. Recept je v zásadě jednoduchý a levný. Stačí "loupat" zdi, odstraňovat jednotlivé vrstvy a zároveň objevovat historii. Libor Lípa zdi z litého betonu průběžně brousil a nechal přiznané stopy po překopech, jež byly skryté pod několika vrstvami malby. |
Protože žije v bytě sám, řešil interiér v jednoduchém praktickém stylu. Kromě dispozice ponechal v bytě maximum originálních materiálů.
Parkety jsou ze dvou třetin původní a ty, které předchozí uživatelé bytu vytrhali, nahradily nové s patinou.
Repase zachránila okna i dveře včetně originálního kování, nové bílé obkládačky mají formát a povrch kopírující originál. Velkou částku zaplatil za výměnu veškerých rozvodů a za nové instalace.
Nejen k životu je třeba vzduch
"Nemám rád interiér podle jednoho střihu, což pro mě představuje místo s jedním duchem. Je možné zařídit byt či dům v jednom stylu a jedním rukopisem, ale vyžaduje to inteligentního architekta," je přesvědčen Libor Lípa.
Druh stavbyRekonstrukce bytu 4 + 1 v činžovním domě postaveném na počátku 20. století Užitná plocha: 160 m2 Vytápění v bytě: plynový kotel pro přípravu tepla i TUV |
Jako malíř vytváří interiéry podobné celistvému fungujícímu obrazu. Podle jeho slov někde přidá, jinde ubere, zamaluje, či dodá potřebné detaily. Navíc se snaží, aby nepůsobily příliš okázale, nechyběla jim velikost, ale hlavně duše.
Při ladění interiéru svého bytu měl dostatek času, netlačil ho rodinný provoz domácnosti, a tudíž mohl počkat na optimální řešení. Míchal nové zboží spolu s objeveným v bazarech a například knihovnu nechal vyrobit na míru.
"Je nutné, aby vše mělo okolo sebe vzduch. Víc čistých ploch v rovnováze vypadá lépe, než když jsou věci u sebe, jedna přes druhou. Vlastně bych potřeboval větší byt," říká majitel.
Podstatou je patina a detail
Libor Lípa má rád kontrasty, mix starého s novým. Miluje detaily, které jdou proti času – moderní vypínač na staré zdi, podnoží nového stolu na originálních starých parketách.
Na jeho nejnovějších obrazech se objevují tradiční barevné moravské ornamenty, které zdobily vstupy do domů, takzvaná žudra.
K rekonstrukci přistoupil s přesvědčením, že je nutné znát základ prostoru. "Jestliže se pustíte do přestavby funkcionalistického nebo historického interiéru, zachovejte tvary a předměty. Dvě stě let starému interiéru by neměly dominovat dveře v současném a někdy hloupém designu," dodává.
Libor Lípa
|
Na rozdíl od většiny stavebníků si nestěžuje na méně zdatné řemeslníky a je spokojen. Dokonalá práce šikovného lakýrníka by totiž neladila s ošumělými stěnami a postrádala letitost nátěrů.
Nejdražším kusem nábytku v bytě je pracovní stůl od firmy Bulhaup, který přišel na 100 000 Kč, ale jinak mnohý nábytek pochází z bazarů a majitel jej pořídil většinou v ceně několika set korun.Velkou úsporou byla možnost repase originálních oken, dveří a parket, majitel snížil cenu rekonstrukce vlastním návrhem a prací.