Z prostoru, kde byly jen zdi otlučené na staré cihly a shnilé stropy, vytvořili majitelé interiér respektující genia loci místa, přitom s využitím moderních technologií.
Z původního bytu 2+1 o ploše 95 m2 (i tak je to jen část původního bytu) vzniklo díky posunutí příčky příjemné 3+kk, kde se našel prostor i pro hostovskou ložnici. A také pro takzvanou moderní domácnost, kde lze pomocí elektroniky ovládat téměř vše, od topení, přes klimatizaci až po stahování záclon v netradiční podobě.
Na ostrůvek s varnou deskou přímo navazuje jídelní stůl s žulovou deskou. Kuchyňská linka včetně dřezu je důmyslně skryta ve stěně.
„Hledali jsme něco v klidném místě, ale přitom v historickém centru, což tento dům postavený někdy na přelomu 18. a 19. století splňoval,“ vysvětluje majitelka. Ona i její manžel prokázali při výběru velkou odvahu i obezřetnost.
Domem totiž prošla za posledních 15 let voda hned dvakrát, naštěstí byt je ve druhém patře, kam se už voda nedostala. „A těžko kdy dosáhne, i proto jsme chtěli byt ve vyšším podlaží,“ říká majitelka. Nové povodňové zábrany by opakování tragických událostí měly již definitivně zabránit. Navíc tehdejší stavitelé odvedli velmi dobrou práci, základy stavby nejsou nijak narušené.
V okamžiku koupě vypadal byt ovšem dosti nevábně, předchozí majitel počítal s rekonstrukcí, stihl však jen nechat otlouct zdi na cihly a obnažit trámové stropy, kde se ukázala řada problémů. Přesto se noví majitelé nevzdali. Výsledek předčil očekávání.
Různé představy
„Manžel si přál moderní prostor, se spoustou skla, mně by však něco takového přišlo příliš studené, neosobní. Dávám přednost dřevu a miluji kovové věci, ale nikoli od kováře, nemám ráda těžké železo,“ vysvětluje paní Helena. Proto také zvolila na podlahu olejovaný dub a pod něj podlahové topení.
Zatímco dispozici bytu řešila majitelka i s architektem, vybavení vzniklo už pouze podle jejího přání. Část nábytku si našla jen díky náhodě. Potřebovala zaparkovat v Karlíně, což není právě snadné. Zcela náhodou to bylo nedaleko showroomu značky Cantori. Pohled dovnitř ji zaujal, neodolala a vstoupila.
V interiéru převládají světlé teplé odstíny a kruhové tvary, včetně podhledu nebo konferenčního stolku vyrobeného na zakázku.
„Když cítíte, že vám jde člověk na ruku, domluvíte se,“ prozrazuje o své spolupráci s Markétou Dostálovou ze zastoupení rodinné firmy Cantori, která staví na řemeslné ruční výrobě.
„Majitelka si vybírala hlavně solitéry, které dobře zapadly do prostředí starého domu, má cit pro tvary i barvy, tam, kde nenašla vhodný produkt v katalogu, domluvila se na zakázkové výrobě, to je třeba příklad kulatého konferenčního stolku, jehož tvar kopíruje osvětlený kruh v podhledu,“ popisuje spolupráci s klientkou Markéta Dostálová.
K italské produkci pak přibyla česká vyrobená na míru. Tady měla majitelka opět štěstí na skvělé řemeslníky (nebyla to jejich první spolupráce, využila je už při předchozích zakázkách).
Na míru vyrobili dveře, okna i jejich ostění, a také vestavné skříně nebo zajímavý kuchyňský blok, vše ve smetanově bílé a ve vysokém lesku.
Lišty na obložení, dveřích i skříních či výška podlahových lišt nemají náhodný tvar. „Podobné firma Dinak vyráběla i pro různé historické budovy a paláce na Malé Straně nedaleko nás,“ vysvětluje majitelka. Dveře i okna tak vypadají jako původní, nikoli jako cizorodý prvek. Klasiku oživují dveře v koupelně z pískovaného skla, které propouštějí dostatek světla.
Zvláštní atmosféru prostoru podtrhuje i netradiční výmalba. Bílá by ke smetanové barvě nábytku a dveří nevypadla dobře, navíc by s ní stěny vypadaly jako holé. Akademický malíř Pavel Žilák tak vytvořil pro každou místnost unikátní benátské štuky, které tak trochu evokují dobu starých paláců. Majitelka si pečlivě vybírala odstín do každého pokoje.
Dřevěná okna byla vyrobená na zakázku včetně obkladu ostění, záclony jsou na elektrické ovládání.
Do předsíně přichází denní světlo nadsvětlíkem nad vchodovými dveřmi, prostor opticky zvětšuje zrcadlo v rámu (Cantori).
Podhledy ze sádrokartonu zase dovolily použít příjemné osvětlení podél stěn, a tak opticky zvýšit stropy. Byť mají výšku tři metry, v domě starém více než dvě stě let vypadají vysoké stropy (nebo tak alespoň působící) vždy lépe.
Kuchyň plná vychytávek
Protože majitelka zařizovala pro rodinu již několik bytů i domů, ví, že se nevyplácí smířit se s kompromisy. A to ani v případě, kdy zařizujete byt, který není určený k trvalému bydlení. Zatím totiž manželé kvůli pracovním závazkům střídají bydlení v Praze s rodinným domem mimo hlavní město. Za pár let ale kdoví…
Do centra si manželé ve středním věku přijíždějí hlavně odpočinout, za kulturou i setkání s přáteli či s dospělým synem, který jezdí za rodiči už i s manželkou. I proto si paní Helena přála zcela funkční kuchyň.
Detail ostrůvku a desky jídelního stolku s umývátkem, dřez je skrytý v pravé části kuchyňského bloku.
Výsuvné skříňky vyjíždějí ven pomoci plynového pístu, stačí lehce dotyk nohou nad podlahou.
Posunutím příčky v obývacím pokoji (to musel schválit statik, naštěstí nešlo o nosnou zeď) sice získala prostor pro kuchyň, ale nijak velký. Proto zvolila oválný stůl s délkou 195 centimetrů navazující na malý ostrůvek s varnou deskou, oblé tvary působí menším dojmem. Digestoř je pak zapuštěná do stropního podhledu.
Dřez však v ostrůvku nenajdete, je skrytý za dveřmi kuchyňského bloku. „Tento nápad se skrytým dřezem ve skříňce jsem objevila v nabídce značky Cantori, ale vzala jsem jej pouze jako inspiraci. Truhlář mi vyrobil vše na míru, včetně kuchyňské linky až po ostrůvek nebo pítko umístěné do jídelní žulové desky,“ říká majitelka.
A dodává: „Chtěla jsem, aby vše, co půjde, v kuchyni ´levitovalo´, aby zde nebyly žádné robustní a těžké kusy, které by prostor zbytečně zatěžovaly svou hmotností.“ To se zdařilo, i díky subtilním židlím či jediné kovové nožce, která podepírá jídelní desku z leštěné žuly.
Detail ostrůvku a desky jídelního stolku s umývátkem
„S nápadem na pítko v jídelní desce s baterií na senzorové ovládání přišel truhlář, dnes si jeho nápad nemohu vynachválit. Naplníte si kastrol vodou, opláchnete ruce při vaření, omyjete ovoce... Nemusím se otáčet a otvírat skříňku s dřezem, neexistují kapky na dřevěné podlaze,“ vypočítá přednosti netradičního nápadu.
Dvě úzké vysoké výsuvné skříňky po stranách technického bloku se otevírají velmi snadno, stačí se jemně dotknout špičkou boty plynového pístu u podlahy a skříňka sama vyjede. Praktická je i mělká spíž po straně: máte zde hned dokonalý přehled o tom, co je, a co není doma. Levá skříň s oblými dveřmi skrývá chladničku, pravá právě již zmiňovaný dřez.
Koupelna v italském duchu
Slunná Itálie se na Malou Stranu „vetřela“ i do koupelny s toaletou, obloženou italským travertinem. Má velký pohodlný sprchový kout, umyvadlo i okno do dvora. Vstup vysokými dveřmi z pískovaného skla propouští do koupelny společně s oknem dostatek světla.
Z předsíně se však nevstupuje do koupelny přímo, je nutné projít malou chodbou s vestavnou skříní s posuvnými zrcadlovými dveřmi. Ty samozřejmě úzkou chodbu opticky rozšiřují, ale v levé části, která slouží jako předsíňová stěna, najdete i další vychytávku: odkladní prostor lze celý vysunout a otočit, sejf zde ale nehledejte, zato přístup k uzávěru vody i plynu ano.
Koupelna se sprchovým koutem je obložená italským travertinem (travertino bianco).
V pravé části se za dveřmi skrývají domácí pomocníci, vysavače, kbelíky s mopy a podobně, nahoře nad nimi pak plynový kotel. „Kdyby byl dole, nač by mi byl prostor nad ním?“ říká majitelka, která si ohlídala i tuto praktickou drobnost.
Ložnice v romantickém duchu
V bytě jsou dvě ložnice, jedna majitelů, druhá pro hosty, tedy pro syna s manželkou. Obě jsou vybavené postelemi Cantori a vestavnými skříněmi, které byly vyrobené na míru.
„Skříně jsou sice opatřené úchytkami Cantori, byly však vyrobené v Česku. Italskému dodavateli přišlo vhodné, aby zákazníkovi, který chce mít interiér v jednotném stylu, vyšel vstříc,“ vysvětluje Markéta Dostálová.
V ložnici byl důraz kladený hlavně na pohodlí, vybavení od firmy Cantori odpovídá stáří domu.
Dveře a vestavnou skříň vyrobil truhlář na zakázku.
Celek působí příjemným dojmem, který podtrhuje měkké světlo procházející přes zajímavě řešené záclony. Jsou vlastně jako by vypnuté v rámu a při vytažení se navíjejí na speciální systém, jehož autorem není firma, ale sám majitel.
„Myslím, že je manžel inspiroval, jsme první, kdo je vlastní, ale určitě ne poslední,“ usmívá se majitelka.
