Majitel Michael Howe měl polorozpadlou stavbu v hledáčku už dlouho, ale věděl, že cesta za vysněným bydlením nebude jednoduchá. Pozemek se nachází v oblasti chráněného přírodního území a bylo nutné ujistit všechny náležité úřady o tom, že nehodlá ukrojit nic z kouzla a hodnoty místa.
Parcelu zakoupil v roce 2010 s jasnou vizí. V oblasti městečka Ballymoney, kde má studio 2020 architects kancelář, v posledních letech nastal stavební boom, krása přímořského venkova láká. Vlastní dům proto chtěl Howe postavit zároveň jako vizitku a showroom, aby dokázal, jak dobře může moderní stavba ladit se starším předchůdcem a nenarušovat okolní přírodu.
Průběh tříleté realizace sledoval štáb televizní show Grand Designs. Před dvěma lety v dubnu začali řemeslníci s přístavbou části domu, o šest měsíců později byly práce hotovy. Ale do nového domova se rodina nastěhovala až loni na jaře. Ani Howeovým se nevyhnulo nutné navyšování rozpočtu v průběhu stavby a dokonce přišla na řadu i změna dodavatelů. Původní firma neodváděla práci tak kvalitně, jak si Michael představoval.
Podoba domu se netají skandinávskou inspirací: valéry bílé a šedé na fasádě a břidlicové střeše jsou klidným lidským výtvorem v protipólu zeleně okolních luk a modrého moře.
Dům se blíží pasivnímu standardu, k jeho zateplení bylo třeba 300 balíků slámy. Exteriér i interiér bohatě využívají dřevo. Největším tahákem stavby je klenutá konstrukce hlavního obytného prostoru obývacího pokoje, jídelny a kuchyně, kterou architekti navrhli jako přístavbu k původní budově kovárny s klasickou sedlovou střechou.
Staré a nové od sebe odděluje komunikační chodba. Tvoří ji šestnáct metrů dlouhá odhalená kamenná zeď, která patří ke kovárně. V původním domě jsou tři samostatné ložnice se sociálním zázemím a šatnami, uprostřed domu je také domácí pracovna. V patře přístavby je pak ložnice rodičů. Většina zařízení je vyrobena na míru místními řemeslníky.
Dům se pyšní nádhernými výhledy na moře, Skotsko na obzoru a scenérie historického městečka Donegal.
Interiér je velmi členitý. Je v něm celkem sedm různých výškových úrovní, které dodávají prostoru na zajímavosti a dynamice, podobně jako různorodé materiály a jejich textury, které interiéru dominují: dřevo, sklo a kámen.
Pro mnohé málo přijatelná severozápadní orientace domu je nutným kompromisem, který umožňuje ty nejlepší výhledy do okolí. Obří okna jsou garantem dostatečného přísunu přirozeného světla, teplo se do interiéru pokusila rodina v testovacím provozu dostat i výběrem barevného nábytku.
Nakonec však majitelé usoudili, že domu více sluší jednoduchý a barevně neutrální nábytek, protože nejkrásnější částí interiéru za jakéhokoliv počasí zůstává přirozená krása irské přírody.
