Ředitel u baru. Na tomto místě se už odehrála řada diskusí s přáteli a rodinných oslav

Ředitel u baru. Na tomto místě se už odehrála řada diskusí s přáteli a rodinných oslav | foto: Jan Strouhal, MAFRA

Ředitel divadla zachránil rozpadající se ruinu. Dnes je v ní nádherný půdní byt

  • 29
Zničený dům v Hradci Králové neměl v roce 1989 daleko k odstřelu. Ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman však z jeho půdy vybudoval romantické bydlení. A to i přesto, že jednou byt bude muset přenechat svému nástupci ve funkci.

„Do konkurzu jsem šel po listopadu 1989 s vizí umělecké rehabilitace divadla, ale ruku v ruce s rehabilitací stavební a společenskou,“ vypráví ředitel. Součástí divadla, do jehož čela se postavil, bylo i deset domů.

„Čtyři z deseti domů měly havarijní výměr, další k tomu neměly daleko. Dva se v děsném stavu vrátily původním majitelům. V rozpuku kapitalismu, kdy všichni jezdili do Benátek a potkávaly se tam stovky lidí z Hradce s řízky v ruce, málokdo věřil, že má naše snažení smysl,“ říká Ladislav Zeman.

Nikdy v životě nebydlel lépe, přesto ho odchod příliš netrápí

Domy s popisnými čísly 96 a 97, jejichž historie sahá do 13. století, na tom byly nejhůř. Rozpadající se haluzny byly podepřené trámy. Dole žila stará paní, po ní pak už jen bezdomovci.

Divadlo zde mělo provizorní sklady, zezadu byly nalepeny garáže a boudy pro tehdejší autopark. V něm stávaly ruské volhy, vétřiesky a pabědy. Vzadu byla kotelna na tuhý koks, takže mour byl všude. Protější ředitelský dům měl v přízemí zámečnickou dílnu.

„Když pustili brusku, plechovka s tužkami mi pochodovala po stole, až spadla. Celý barák, v němž zely trhliny velké jako mužská ruka, se třásl. Nápravu jsme namalovali s mladými architekty už na přelomu let 1989 a 1990,“ vypráví Ladislav Zeman.

'Byt

Když romantik touží po půdě

Z plonkových prostor se staly ubytovny a pohostinské pokoje pro členy souboru, režiséry a další tvůrce. Půda v čísle 96 byla stále prázdná. „Ředitelský byt je stejný jako školnický. Jen na dobu výkonu funkce, vždyť na konkurz může nastoupit někdo z Ostravy nebo odjinud. Herecké jsou jen garsonky pro jednoho, maximálně pro pár, ale ředitel může přesídlit s celou rodinou,“ říká Ladislav Zeman.

V plánu úpravy půdy byla plynová kotelna, půda a sušárna prádla, ale to se ukázalo jako zbytečné. Vznikla tedy myšlenka učinit v tomto prostoru byt ředitele.

„Jako starý romantik jsem zatoužil mít tu půdu dispozičně v takovém stavu, v jakém jsme ji našli. Samozřejmě byla sice totálně zdevastovaná, ale i z toho šlo vypozorovat, jak by mohl vypadat zajímavý byt, v němž by se vše spojilo dohromady,“ říká.

Zemanovi se na půdu, kam se musí vše vynést v rukách, nastěhovali v roce 1997.

Staré komínové těleso se proměnilo v menší krb

Přitápíme bukovým dřevem

Tvoří ji čtyři kouty, tedy čtyři autonomní území: jídelna, kuchyň oddělená od obývacího pokoje barem a kout zvaný „na chalupě“. Tam se staré komínové těleso, na něž o patro níž navazovala černá kuchyně, avšak bez historické hodnoty, proměnilo v menší krb.

„To se ukázalo jako velmi praktické. Prostor s vysokým krovem se těžko vytápí, takže za drahé peníze sháním bukové dřevo. Taháme ho po schodech nahoru. Když mrzne, tak si přitápíme,“ říká ředitel s čtyřnásobným titulem Divadlo roku.

Kde vzal inspiraci? „Chtěl jsem studovat architekturu, táta je zahradní architekt na penzi. Strašně mě zajímaly interiéry. Měl jsem dilema, jestli jít na architekturu, nebo na scénografii. Ta mě přitahovala, už jako študák jsem se chodil do divadla učit od jevištního výtvarníka Karla Zmrzlého, jak se navrhují divadelní dekorace, a víc poznat jejich vznik. Shodou okolností to byl stejný barák. Dole byla kdysi scénografická dílna a ateliér. A vidíte, snad po padesáti letech jsem zpátky,“ vypráví.

Zemanovi se na půdu, kam se musí vše vynést v rukách, nastěhovali v roce 1997

„Samozřejmě, že je to netypický byt. Často slýchám: Tak tady bych bydlet nemohl. Říkají to ti, kteří jsou zvyklí, že každá místnost má svůj strop, velké prostory nad hlavou je děsí a chybějí jim příčky. Ale mně to přesně takhle vyhovuje, jako panelákové dítě jsem tu šťastný jako blecha.“

Dům včetně štítu je památkově chráněn, prostory měl dané. V přízemí se podařilo zachránit mázhaus (hala středověkého i renesančního domu) , v suterénu pak částečně sklepní klenby. V těchto prostorách působí jazzový klub a restaurace. Vše od prvního patra výše už je přesná replika.

„Naštěstí jsme měli kvalitní dokumentaci a architekti s tím naložili velice citlivě,“ dodává. Jen dřevěná podlaha má několik rovin.

Všechny divadelní nápady vznikly pod vysokým krovem

Když jsou v bytě schody

„Máme v bytě schody,“ vypráví ředitel. „Vždycky, když za šera přecházím třeba s nádobím v ruce, hrozí, že zakopnu, a pak mám co dělat, abych dobře přistál. Každý se tu musí naučit chodit. Vedle ložnice máme pokoj pro hosty, pro přátele divadelníky. Nedávno tu byli Švédové a neskrývali překvapení, že byt je ve stylu skandinávského bydlení: režné cihly, dřevo, přírodní materiály,“ říká.

Do práce to má čtyřicet metrů. „Myslel jsem, že je to výhoda. Když se všechno opravovalo, chtěl jsem být u všeho, ve víru dění. Ale jak se vršily roky, už jsem tak šťastný nebyl. Dodnes na mě kdekdo zvoní, když je cokoliv potřeba zařídit a vyřídit. Takže rychle se ustrojit a dolů, nejlíp by to bylo po hasičské tyči, a do akce! Navíc život na starém městě je velmi rušný, my si do toho ještě přidáváme divadelní festivaly. Pod oknem ložnice mám letní scénu, takže se na noční koncerty dívám z vrchu, jsou z toho moc krásné fotky,“ říká.

Dodnes na něj kdekdo zvoní, když je cokoliv potřeba zařídit a vyřídit. Takže rychle se ustrojit a dolů

Jednou ho dokonce festivaloví flamendři, notně rozkurážení, budili ve tři v noci, že pro něj secvičili Hamleta.

„Asi jsem trochu zešílel, že tu bydlím. Na druhou stranu to tady miluju a nemohu bez toho být. Pár kroků do práce, z domu do domu přes divadelní náměstí,“ uvádí ředitel.

Před deseti lety k padesátinám dostal kolo, ale to visí na háku v kotelně a má najeto čtyřicet kilometrů. Když skončí ve funkci, musí služební byt přenechat svému nástupci. „My si jen vezmeme náš nábytek, spotřebiče, ty napevno zabudované zůstanou,“ říká bez hořkosti.

'"Snažím

Nikdy v životě nebydlel lépe, přesto ho odchod příliš netrápí. „Snažím se příliš neobklopovat majetkem, to už někdo řekl, že majetek obtěžuje. Ten můj, to je hlavně sbírka grafik, a když je vyndám ze skla, vejde se do jednoho kufru. A knížky, všechny se nám sem ani nevešly, další mám i ve své kanceláři,“ vypravuje.

Kuchyň s místem pro publikum

Kuchyň má tvar U, jedna strana slouží jako bar, místo ke snídani či rychlé večeři. I místo pro publikum, když vaří Ladislav Zeman, jeho paní nebo kamarád a kuchař Ivan Vodochodský.

„Ten nás vždycky vyžene, my koukáme, ochutnáváme, popíjíme a vidíme, že bychom to, jak také jinak, udělali samozřejmě lépe než on. Jenom kdyby nás k tomu pustil, že,“ usmívá se.

Televizor, hora filmů na DVD, grafiky a knihovna dominují obývacímu koutu

Televizor, hora filmů na DVD, grafiky a knihovna dominují obývacímu koutu, další televize je v koutě zvaném na chalupě. Nejlepší program však nabízí koukání do krbu. Jídelna má kulatý stůl pro osm židlí a je místem oficiálních rodinných obědů či oslav. Ty pak vrcholí o tři metry dál u baru.

Všechny divadelní nápady vznikly pod vysokým krovem. „Ve frmolu v kanceláři se toho moc nenarodí. Všude tu mám papírky, poznámky, tužky, podklady, protože tady to je oáza klidu. Měl jsem plán, že bych si v koutě udělal pracovnu, ale to jsem postupně zavrhl,“ říká ředitel.

Ač je v bytě internetové připojení, počítač chybí. „Úmyslně ho tu nemám. Vím, že bych u něj seděl a úřadoval. Když chci vidět film, na kterém mi opravdu záleží, jdu do kina. Chci se společně s lidmi bavit, smát, bát, nechat se dojmout,“ říká Ladislav Zeman.“

Staré trámy jsou ideálním místem pro dekoraci