Manželský pár Friedrich Ebner a Heike Kröpelinová si prý místo pro svůj dům vybral ani ne tak kvůli nádhernému horskému panoramatu kraje Tennengau, které lze obdivovat z terasy, ale spíše kvůli dálnici vzdálené jen dva kilometry.
Možná i proto není podle architektů Marie Flöcknerové a Hermanna Schnölla dům 47°40’48” SŠ/ 13°8’12” VD vytvořen pro určité konečné místo.
"Stejně tak by mohl být někde jinde," zdůrazňují. Však také na první pohled vypadá, jako by byl jen náhodou zaparkovaný na louce.
Konstrukce je zapuštěna asi metr do jižního rohu svahu, na severu je oddělena od země v délce asi osmi metrů. Ihned upoutá svojí jednoduchostí: mezi podlahovou deskou a plochou střechou z betonu litého na místě se rozpíná obytný prostor.
Skoro to vypadá, jako by zdejší obyvatelé žili za skleněnou záclonou. Jenže díky perfektním detailům mají dostatek soukromí, třeba na severozápadním okraji má střecha přesah osm metrů. Architekti použili také převrácenou skladbu střechy, pod ocelový rošt zavěsili železobetonovou desku o tloušťce 16 mm.
Půdorys obytných prostor vychází z multiplikace typu Farnsworth: místnost rozděluje devět dřevěných krychlí, každá o rozměrech 2,4 x 2,4 metru. Obsahují úložné prostory, instalační jádra a také ocelové sloupy, které nesou střechu. Čtyři z nich (tři koupelny a šatnu) osvětlují střešní okna Velux, která lze otvírat a zavírat elektricky a zajišťují i větrání místností.
Okna jsou zasazena do kubusů vytvořených z izolovaných trojvrstvých desek a osazených na ploché střeše. Oživují tak siluetu domu svou hravostí. Střešní okna jsou jednotně nakloněna o 30 stupňů horizontálně, jejich směrování se však liší podle typu využití místnosti.
Okna v koupelně směřují na východ, aby zachytila ranní slunce, okno šatny je naopak nakloněno k severu, aby se místnost příliš nepřehřívala. Páté okno nad kuchyňskou částí míří na západ a zachytává večerní slunce.
Kolem těchto pevných bodů se obyvatelé domu pohybují v místnosti rozdělené pouze skleněnými stěnami. Skládá se z obytných prostor, ložnic, kuchyně, garáže a terasy. Na rozdíl od skleněného domu Miese van der Roheho však nejsou obývací místnost a příslušenství uspořádány lineárně, ale zkombinovány do půlkruhu, jehož zakřivení kopíruje panoramatickou scenérii venku.
Světlo všude v domě
Vnitřní otevřenost domu a často tmavé interiérové povrchy poskytují vnitřním místnostem specifickou světelnou atmosféru. Z celého domu se můžete těšit pohledem na krajinu zachycující změny světla během dne.
Naproti tomu přímé sluneční světlo proniká do velké místnosti pouze v určitou denní dobu skrz střešní okno umístěné nad kuchyňským blokem, a to hlavně časně ráno a kvečeru, kdy je slunce nízko nad horizontem.
V interiéru je pouze minimum nábytku, úložné prostory se ukrývají v dřevěných krychlích
Interiérové vybavení domu 47°40’48” SŠ/13°8’12” VD zredukovali majitelé a architekti na minimum, stejně jako množství smyslových podnětů, aby tím víc vyniklo okolní prostředí. A protože vnější svět je barevný, zůstaly povrchy místností uvnitř naopak jednobarevné.
Stěny krychlí a kuchyňského bloku pokrývají abstraktní obrazy kmenů stromů umístěné vzhůru nohama. Když vám oči sklouznou po neopracovaném nápadném betonu stropu a opustí bezesparou podlahu, lze bez překážek sledovat okolí domu.
Několik zabudovaných filigránských kusů nábytku ruší skleněné zdi minimálně, ty jsou pouze klimatickým pláštěm. Ze strany je kontinuita místnosti orámována pouze černými závěsy, které se táhnou v kolejnicích podél okraje střechy (a tím vně před fasádou).
Když jsou zataženy, musí panoramatický výhled ustoupit pohyblivému obrazu, který tvoří odrazy světla a polostínu způsobené pohybem kusů textilií ve větru.
stavbaObytný dům pro dvě osoby |