„Řešení bylo přijatelné i z toho důvodu, že investoři koupili také část půdy nad bytem, kde mohla vzniknout oddělená ložnice,“ vysvětluje architekt Jan Vacek.
„Navrhli jsme mezonetový byt, v jehož spodní části najdete hlavní obytný prostor, rozčleněný na odpočinkovou část, kuchyni a jídelní kout. V přízemí se našlo místo také pro koupelnu a pracovnu. Do ložnice stoupá točité schodiště, a protože je umístěné v obýváku, pojali jsme je nejen jako funkční, ale rovněž jako výrazný výtvarný prvek.“
Než se lehké, přesné linky projektu proměnily v realitu, stálo to hodně počítání, opatrného bourání a důkladného zpevňování. Propojení dvou podlaží se stropy a podlahami v havarijním stavu nebylo možné bez ocelové výztuže.
Zasklená kráska
Denní světlo proniká do koupelny přes stěnu z bezbarvých vitra bloků, kterým ze setrvačnosti říkáme luxfery. Skleněný oblouk vyšpulil bříško do obývacího pokoje, zdobí jej a současně transportuje jeho přirozené osvětlení. Architekt splnil slib – v koupelně je ve dne vidět i bez okna. A jak to vypadá večer, když se nad vanou a toaletou rozsvítí?
„Vitra bloky jsou matované a poskytují dostatečnou intimitu. Když se v koupelně večer rozsvítí, vidíte z obýváku pouze siluetu.“ Pokud byste si chtěli podobnou stěnu dopřát i vy, svěřte raději práci s vitra bloky odborníkovi – zdejší stěna se předělávala třikrát! Nejprve se připraví základová konstrukce z ocelových prutů, do které se bloky odspoda vkládají.
Výztuž zůstane mezi nimi a není vidět. Stěna se nakonec spáruje cementovou směsí. Místnost relaxace a očisty je zařízená designovou sérií Starck 1 z Duravitu. Výjimku tvoří prostorová vana – Starckova připadala investorům přece jen hodně drahá.
„Dostali jsme za úkol najít něco jiného, ale také elegantního. Nakonec přišla ke slovu metoda kontrastu – k soudobému Starckovi byla vybrána retro vana a stojánková baterie na vysokých nožičkách Madison, rovněž od Duravitu. Těžším úkolem bylo ale vyřešení sprchového koutu. Při použití klasické sprchové vaničky bychom se dostali maličko do kolize s vanou, proto jsme podlahu v místě sprchy vyspádovali přímo do guly. To ovšem předpokládalo dokonalou izolaci, aby sousedům v nižším patře neprokapávala voda stropem,“ popisuje architekt Vacek postup řešení.
Prostor díky tomu působí i větším dojmem. Běžný závěs ke sprše nahradila záclona z organzy s kovovými vlákny, která poměrně dobře chrání okolní prostor před zamokřením.
Stylovost v detailech
Uměřenost, nápad, nadčasovost, elegance… To jsou pojmy, které nejlépe vystihují vzhled karlovarského mezonetu. Od drahých replik Le Corbusierova sedacího nábytku, přes variabilní sestavy moderní značky českého nábytku Latimeria, sladění tónu výmalby a textilních rolet až po podlahové osvětlení - vše je spojeno do harmonického celku.
„Po debatách s investory jsme vybrali klasický nábytek, který není moc vysoký, hned tak se neokouká a nabízí dostatečné pohodlí na sezení i polehávání. Kuchyni jsme na jejich přání použili z naší produkce a společně s jídelním koutem ji umístili na nízké pódium,“ popisuje Jan Vacek.
Myšlence čistého, nerušeného prostoru odpovídá i způsob osvětlení – nástěnná i přisazená nástropní svítidla poskytují měkké, rozptýlené světlo, hmotnějšími objekty jsou pouze stojací a závěsná lampa. První u sedačky, druhá nad jídelním stolem. K nepřímému a dekorativnímu osvětlení slouží vestavná podlahová halogenová svítidla kolem schodiště, u kuchyňského pódia a pod skleněnou deskou jídelního stolu.
„Podsvětlení stolu představuje takový zjemňující prvek. Světlo má dvacet wattů a neoslňuje. Podlahová svítidla jsou velmi efektní, zvláště když svítí sama nebo v kombinaci se světlem, které prochází skleněnou stěnou z koupelny,“ tvrdí architekt Vacek.
Světlá laminátová podlaha podporuje vzdušný vzhled místnosti a opticky ji zvětšuje. Malý koberec zatepluje odpočinkovou část se sedací soupravou.
Letící madlo
Do poklidného ladění a jistoty přímých linií bytu vniká rozmáchlým gestem originálně řešené ocelové schodiště do ložnice.
„Protože prostor není zase tak velký, potřeboval maximálně odlehčit. Stupně se dostaly až blízko ke stěně, a tak vzniklo takzvané letící madlo, jak jsme naše řešení nazvali. To znamená, že madlo je u nástupu na schodiště ukotvené do podlahy, potom asi ve třetině do stěny a nakonec do skleněného zábradlí u horní podesty. Jinak se otáčí volně,“ říká návrhář.
Ukotvení téměř nevidíte, a tak celek díky tomu působí nesmírně lehce. Dojem křehkosti podporuje i vzhled stupňů, trojúhelníkových kovových roštů. Architekt Vacek však ujišťuje, že zatěžkávací zkoušky byly důkladné a že za spolehlivost schodiště by dal ruku do ohně.
Povrch konstrukce byl upraven matovou vypalovací komaxitovou barvou ve stříbrošedém odstínu, madlo je lesklé, nerezové.„Myslím, že schodiště se opravdu povedlo,“ konstatuje autor nepřehlédnutelnou skutečnost.
|
PROFIL ARCHITEKTA |
| Jan Vacek se narodil v roce 1970 v Karlových Varech. Absolvoval TU ve Zvolenu (obor design nábytku a interiérová tvorba) a STU Bratislava (mezioborové studium architektury). Spolu s Viliamem Ladzianským založili v roce 1994 architektonické studio Hotový interier. Žije a pracuje v Praze jako interiérový architekt. |
Více článků o bydlení: LIVING
