"Máme chalupu na francouzském venkově, kam jsme se dříve kvůli velké pracovní vytíženosti dostali tak jednou za rok na podzim a pobyli tak týden či dva. Chalupu vlastní přítel již třicet let," píše ve svém příspěvku čtenářka Marcela a pokračuje ve vyprávění.
Soused se přistěhoval před šesti lety. Jejich dům je jednou stranou s naším spojený. Zahrady jsou do sebe jakoby zaklíněné. Čtyři roky se nic nedělo a byl klid. Pak soused zavolal, že by si část naší zahrady rád odkoupil. Slušně jsme mu řekli, že my nic neprodáváme a prodat ani v budoucnu nechceme. A pak to začalo.
Pošlete příběhČeši v cizině a jejich sousedské vztahy  Žijete v zahraničí a trápí vás sousedé. Vše sepište a pošlete na adresu: bydleni@idnes.cz pod názvem Sousedské války. Zajímavé příběhy zveřejníme. Budeme rádi i za příběhy s dobrým koncem. |
Přijeli jsme na víkend a mezi zahradami chyběl plot, na našem trávníku bylo asi šest velkých ohnišť, ohořelá velká polena a trámy, vykopané ohořelé pařezy zaházené trávou a odpadem z domácnosti. Na trávníku ležely zbytky po zpracování dřeva na podpal: kůra a oštěpky, asi na pět zahradních koleček.
Sousedé nebyli v tu dobu doma, a tak jsme zase odjeli. Přijeli jsme opět za několik měsíců a nestačili jsme se divit. Sousedův septik a trativod nám podmáčel část pozemku. Kamenná zídka na hranici pozemku se nám zdála divná. Nebyla porostlá mechem jako obvykle.
Pak jsme dle hraničního kamene zjistili, že je asi o 1,5 metru posunutá směrem do našeho pozemku. Navíc za ní z kamenů udělali schody. Na našem pozemku vybudovali metrovou skalku a zasadili nové keře.
Všechny naše stromy, okrasné i ovocné, byly ořezané a z některých zbyly jen pahýly. Keře černého bezu vypleněné, sedmimetrový smrk oholený, stoletý jedlý kaštan měl odřezané spodní větve a do stromu byly zatlučené hřebíky a prkna. Aby si nejspíš sousedova vnoučata měla kde hrát. Navíc někdo hýbal i s okapy. Našli jsme vyplavený podkrovní pokoj a také uvolněné střešní tašky.
Sousedské válkyŘešení problémů Štěkot psa, neustálé vrtání, hlasitá hudba a věčné dupání. Život s hlučnými sousedy příjemný není. Přinášíme řešení nejčastějších sporů.  |
Kdybych měla psát vše, co nám provedli, byl by to dopis na několik stránek. Když jsme za sousedy zašli, byli jsme v dalším šoku. Oni se samozřejmě tvářili, že o ničem neví.
Na jakoukoliv otázku odpovídali: To my ne, to nevíme, my to nebyli, nevíme, kdo to udělal. Žádné dřevo tam nezpracovávali, přitom oni jediní měli na náš pozemek přístup. Z jiných stran je pozemek nepřístupný.
Na kamennou zídku, která určuje hranici, prý v žádném případě nesahali. Takhle je tam odjakživa a určuje hranici pozemku. Místní katastrální mapy jsou dle nich nepřesné a vše záleží na dohodě.
Od lidí z vesnice jsme se postupně dozvídali, že dřív nadávali na špatný výhled a nyní si jej nemohou vynachválit. Že nás neskutečně pomlouvají, prý se nám starají o zahradu a my jsme na ně ještě sprostí. Když jim řekneme, že byli spatřeni, jak nám kácí stromy, vše zapřou a požadují nejméně dva svědky. A to je problém. Kdo by tu šel proti bývalému šéfovi banky.
Tento problém máme zde ve Francii, ale možná má někdo podobný i v Česku. Zajímalo by mě, jak by čtenáři tyto problémy řešili. Nyní jsme se dozvěděli, že sousedé svůj dům prodávají a jdou o kousek dál. Nedělají to prý poprvé. Jsou to lidé typu zlatokop: koupí, zrenovuje a prodá s velkým ziskem. A po nich potopa.
