Řemeslník Drahoslav se ihned pustil do práce. Položil a svařil měděné i plastové trubky a vysekal ve zdech místo pro podomítkové vodovodní baterie. Důvěřuj, ale prověřuj, řekla jsem si.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že všechny vodovodní baterie v přízemí jsou vysekané o 10 centimetrů níž a v horním patře je prostor pro vanovou baterii o půl metru vedle, tedy mimo vanu.
Drahoslav se tvářil překvapeně, ale naštěstí všechno předělal. Pro jistotu jsem proměřila i trubky, které měly být v budoucnu pod podlahou, a zjistila, že místo 18 centimetrů jsou trubky ve výšce 19 centimetrů nad základovou deskou.
Na mou otázku: „A to mi jako v obýváku budou z podlahy čouhat vodovodní trubky?“ jen pokrčil rameny a řekl, že to tedy taky předělá. Opravil, natlakoval potrubí a odjel. Po chvilce volal šéfzedník, že v trubkách klesl tlak na půl atmosféry ze dvou.
Na mé naléhání přijel topenář a zjistil, že máme prasklé koleno (prý už druhé), které vyměnil, a dušoval se, že už to bude v pořádku. Dělníci položili izolaci a podlahy zalili anhydritem. Nezbývalo než doufat, že vše už bude v pořádku.
Drahoslav dál pracoval dle domluvy a své výtvory musel stále předělávat. Vodovodní baterii u technické vany ve sklepě udělal jinde a vodu v dolní koupelně také přesouval, protože jinak by se tam nevešel sprchový kout.
Pak jsme ve sklepě v zalité podlaze objevili nějaký hrb. Ukázalo se, že jde o kolínko odpadu a nebylo by tedy možné tam položit dlažbu. Drahoslav problém vyřešil tak, že plastové kolínko obrousil.
Pravá noční můra přišla až o několik týdnů později. Pod podlahou v přízemí praskla voda a začala téct prostupem pro elektrické rozvody do sklepa. Hotovou podlahu jsme museli rozkopat.
Místo 18 centimetrů byly trubky ve výšce 19 centimetrů nad základovou deskou.
Záchod i pisoár byly napojené na horkou vodu.
Naštěstí jsme před zalitím anhydritem pečlivě fotili každý detail v podlaze. Vytipovali jsme tedy několik míst a na druhý pokus jsme netěsnící „téčko“ našli. O týden později praskla voda v patře, to už jsme šli najisto. Abychom mohli dál pracovat, jely vysoušeče vlhkosti naplno.
Stavba našeho rodinného domu začala postupovat. Drahoslav dodělal plyn a já se těšila na teplou vodu. Přijel technik, aby osadil do budky plynoměr a povídá: „Nojo, paninko, já vám tam ten plynoměr ale dát nemůžu. Je velký a vaše trubky mají příliš malé rozteče.“ Řemeslník Drahoslav opět předělával, tentokrát plynové trubky.
Technik od Vaillantu, který zapojoval plynový kotel, si raději přípojky ke kotli rovnou opravil sám. Pro jistotu jsem nechala nainstalovat plynové čidlo, abychom v budoucnu nevyletěli do vzduchu. To jsme ještě netušili, že trápení není stále konec.
HISTORKA S ŘEMESLNÍKEMPošlete na e-mail: bydleni@idnes.cz váš příběh s řemeslníkem.
|
Mezi kotlem a zásobníkem na vodu vytvořil Drahoslav takovou změť flexibilních trubek, že připomínala vlasy medúzy. Práci odvedl opět nekvalitně. Spoje protékaly. Na kompletní výměnu jsme našli sílu až po několika letech.
Když jsme se konečně dočkali teplé vody, bylo mi až podezřelé, že vše funguje. Topení topilo, voda barákem cirkulovala, plyn neunikal. Pár týdnů po nastěhování přijel na návštěvu známý. Z ničeho nic vyběhl z koupelny s řevem a z pisoáru se valila pára. Drahoslav totiž prohodil trubky, takže nejen v pisoáru, ale i do záchodu vedla horká voda. Zjistili jsme to, když šli na toaletu dva lidé po sobě. Voda nestačila vychladnout. Přivolaný instalatér rozsekal hotové obklady a trubky propojil správně. Od té doby pevně doufáme, že jsme si všechnu smůlu už vybrali.
