Když se Clark dozvěděl o úmrtí Edith, okamžitě se vydal k domu. Na snímku z...

Když se Clark dozvěděl o úmrtí Edith, okamžitě se vydal k domu. Na snímku z června 2008 je ještě rozestavěné obchodní centrum. | foto: SeeWhy, Flicker

Vyhrála válku s developerem. Obchoďák museli postavit kolem jejího domku

  • 204
Neuvěřitelný příběh 84leté seniorky se stal legendou. Američanka Edith Macefieldová žila v domku na předměstí Seattlu a pozorovala, jak se její okolí drasticky mění. Starou zástavbu nahrazovaly butiky a restaurace. Jednoho dne zaklepal developer i na její dveře a Edith začala o svůj domov bojovat.

Developerská společnost nabídla za odkoupení jejího domku na miniaturním pozemku milion dolarů (20 milionů korun). Edith Macefieldová nabídku s díky odmítla. Rozhodla se totiž uchovat poslední kousek minulosti v jinak hekticky se rozvíjejícím okolí. "Mám ráda svůj život a nikam se nestěhuju. Peníze nejsou všechno," to bylo její pevné stanovisko. 

Když se Edith Macefieldová v polovině šedesátých let stěhovala do Ballardu, poslední samostatné vsi u Seattlu, věděla přesně, do čeho jde. Čekalo ji skromné bydlení na malém pozemku v domku po rodičích uprostřed prosté rybářské osady.

Legendární domek ze Seattlu

O dramatických proměnách okolí se místním až do devadesátých let minulého století ani nesnilo. Postupně ale Seattle začal posouvat své hranice a město se rozšiřovalo.

Kromě obytných staveb začaly přibývat i obchodně-administrativní budovy, nákupní a zábavní centra. To nabízelo i centrum Ballard Blocks, které si pro svou výstavbu vybralo pozemky s původní zástavbou, a to včetně Edithina domu.

Sousedé jeden po druhém poslušně a spořádaně parcely a domy developerovi prodávali, jen Macefieldová odmítla a systematicky tak činila po další dlouhá léta. Investor nakonec musel pozměnit projekt a zakomponovat přímo do plánů stavby výkroj pro dům, který ze tří stran obklopily holé zdi nákupního centra. Psal se rok 2008 a tehdy v červnu Edith zemřela. 

Skutečná lidová bojovnice

Dáma, hrdinka, idol. Taková jména dostává Edith Macefieldová, která v domku žila dlouhých šest desetiletí. Dnes její čin inspiruje umělce, za stavbou míří turisté a fotografové.

Nejskalnější fanoušci fascinující dámy si dokonce nechávají její podobiznu nebo obrysy domu vytetovat na tělo a za osm dolarů si mohou dát v nedalekém baru koktejl, který nese její jméno. Dům ani miniaturní zahrádka nejsou podle obdivovatelů tím nejdůležitějším poselstvím. Je to především její víra, se kterou se do obrany vlastního života pustila.

Jedním z místních, který si z Edithina chování bere příklad, je i fotograf Clark, který na sociálních sítích vystupuje pod přezdívkou SeeWhy. iDNES.cz se svěřil, že domku a zajímavé čtvrti si všiml už v roce 1988, když dojížděl za prací do nedaleké architektonické kanceláře.

Současnou majitelkou je designérka Lois Mackenzie.

Příběh inspiroval i studio Pixar a jeho příběh Vzhůru do oblak.

"V Ballardu byla tehdy opravdu všehochuť, až okouzlující mix průmyslového odpadu, přístavní a průmyslové infrastruktury, starých obchůdků, proluk s keříky ostružin, živá bistra. Malý, čtvercový dům s jednoduchou střechou a malými vikýři byl sice na první pohled skromný, ale přepečlivě udržovaný. Na ulici byl vždy zaparkovaný modrý Chevrolet, na dvorku natažená prádelní šňůra, za nízkým plůtkem keříky růží. Ten dům jsem měl rád už tenkrát, byla to nekašírovaná opravdová Amerika."

S příběhem statečné ženy se Clark seznámil, podobně jako ostatní, až po její smrti v červnu 2008. Následovala doslova smršť květin, kondolencí a vzkazů, kterými lidé zaplavili dům. "Je pro mě vzorem skromnosti, při vzpomínce si vždy uvědomím, jak krásné je nebýt chamtivý," dodává Clark. Síla, kterou měla, inspirovala například i filmové studio Pixar, které v roce 2009 vyrobilo animovaný snímek Vzhůru do oblak.

Příběh Edith inspiroval i filmové studio Pixar a jeho animovaný snímek Vzhůru...
Po Edithině smrti nosili lidé k domku květiny a kondolence.

Po Edithině smrti nosili lidé k domku květiny a kondolence.

Domek odkázala Edith stavbyvedoucímu obchodního centra

Životní příběh Edith Macefieldové dál bobtná v městských legendách, které sama přiživovala už za svého života. Dodnes není ověřeno, co z vyprávění bylo založeno na pravdě a nakolik zafungovala fantazie.

Edith Macefieldová prý za druhé světové války studovala v Británii hudbu a byla vyslána jako jedna z mála vybraných studentů na špionáž do Německa. Nepříznivou hrou osudu se měla dostat i do koncentračního tábora v Dachau a přijít o syna, dvakrát prý byla vdaná.

Dům Edith v červnu 2005

Posledního přítele našla díky stavbě. Oporu jí poskytl jeden ze stavebních inženýrů. Když pak v červnu roku 2008 podlehla rakovině, odkázala dům i s celým majetkem právě stavbyvedoucímu Barry Martinovi, který o ni v posledních letech života pečoval.

Martin o rok později prodal dům za 310 tisíc dolarů. Nový majitel Greg Pinneo ho pronajal filmovému studiu Pixar pro propagaci jejich nového snímku a následně se vážně zaobíral myšlenkou na větší proměnu podoby domu. Chtěl stavbu vyzvednout alespoň do výše dvou pater a v nově dostavěných podlažích provozovat realitní kancelář. Nakonec ale dům prodal.

Současnou majitelkou je designérka Lois Mackenzie. Ta plánuje starý dům citlivě přestavět a nabízet ke krátkodobým pronájmům. Dům by měl zároveň i důstojně připomínat památku zesnulé původní majitelky. Několik dní staré zprávy ovšem bohulibý záměr zatím nijak nepotvrzují, více než sto let stará stavba spíše pomalu chátrá.

, pro iDNES.cz