Kdyby se sestavovala "červená kniha" neboli seznam nejohroženějších historických staveb, určitě by se na předních místech objevily hospodářské dvory, venkovské zámečky a bývalé tvrze. Je to obrovská škoda. Jde nejen o kulturní dědictví, ale také o možnost zajímavého bydlení, které je atraktivní zejména pro mladé, buď věkem, nebo duchem. To je i případ jedné tvrze, která přežila feudalismus, a jak se zdá, přežije i kapitalismus.
Důvody, proč jsou dnes staré dvory a tvrze v tak špatném stavu, bývají velmi jednoduché. Po znárodnění připadly jednotným zemědělským družstvům či státním statkům. A ty s nimi zacházely po svém. Bohužel ani současný stav není příliš optimistický. Investory zpravidla odrazuje špatný technický stav. Do střechy - pokud ještě spočívá na svém místě - zatékají hektolitry při každém dešti, stropy jsou propadlé a stěny se hroutí.
Když památka chátrá
Některé stavby však mají štěstí. Patří k nim i půvabný zámeček, bývalá středověká vodní tvrz, jedna z mnoha podobných venkovských feudálních sídel ve středních Čechách. Jako rezidence přestal zámek sloužit již počátkem 18. století. Tehdy si majitelé v sousedství postavili zámek nový a starý ponechali pro kanceláře a byty úředníků panství. Období socialismu přežil kupodivu poměrně dobře - díky tomu, že zde byly byty. Protože nebyly peníze na modernizaci, dochoval se zámeček v docela autentickém stavu, s řadou cenných původních řemeslných detailů. Jen okna byla bohužel v šedesátých letech vyměněna za typová. Postupně však zámek chátral, do střechy začalo zatékat. Zahrada v bývalém vodním příkopu sloužila jako skládka pro celou vesnici. Naštěstí v okolí nevyrostly žádné plechové či jiné provizorní stavby, které bývalá JZD stavěla všude po krajině i ve vesnicích s ojedinělým kompozičním "citem". Obrat nastal teprve před rokem. Tehdy zámek získali dnešní majitelé. Záměr rekonstrukce byl velkorysý: v patře předního křídla vznikne byt (který by se později mohl rozdělit na dva samostatné byty), cenné klenuté interiéry v přízemí budou sloužit jako pracovna majitele. Zbývající prostory v zadních křídlech mají být využity dokonce jako výstavní místnosti, půda nad nimi jako nevelký penzion.
Návod nejen pro zámeček
Stavební práce začaly v patře budovy. Nejprve poněkud spontánně, bez projektu, ale naštěstí s citem pro strukturu historické stavby. K dobru je stavebníkům třeba přičíst i to, že zde nepřišel nazmar ani jediný historický řemeslný detail. Barokní vstupní vrata byla pečlivě restaurována, dlažba z plochých žulových desek v průjezdu přeskládána. V patře, kde se rušily některé příčky z přelomu 19. a 20. století, se podařilo zachovat všechny dobové rámové dveře. Některé byly dokonce druhotně použity na jiných místech. Bourání se vyhnulo nejen všem starým zdem, ale i zdánlivě bezcenným stropům z konce 19. století. Zachovány zůstaly původní omítky, a dokonce i dřevěné podlahové desky. Ty byly většinou jen otočeny, přebroušeny a znovu použity. Tak se to dělalo v minulosti vždy - na smetišti končily jen prvky zcela zničené či neopravitelné, vše ostatní se používalo znovu. Současným investorům je podobný přístup bohužel cizí, přestože je šetrný nejen k památkovému objektu, ale pochopitelně i k vlastní peněžence.
Najdou se i chybičky
Úprava patra na byt, snad právě proto, že se zde neprováděly žádné rozsáhlejší bourací práce, byla překvapivě rychlá. Již dnes, po necelém roce, se v zámku bydlí. Původní řemeslné prvky a stářím sešlé dřevěné podlahy dodávají interiérům neokázalý půvab. Na opadané fasády zatím nedošlo, k celkovému zlepšení vzhledu však přispěla nová dlažba na nádvoří. Zde byly použity kameny ze sutin získaných při vyklízecích pracích a v prostoru zahrady. Uprostřed jsou do kruhu sestaveny opracované kamenické články - patrně obruba někdejší studně či kašny, nalezené na bývalé skládce v zahradě. Do budoucnosti zbývá ještě restaurování fasády s cennými zbytky renesanční malované výzdoby. Ale aby nebyla jen samá chvála - úplně vše se samozřejmě nepodařilo. Realizaci lze vytknout i několik drobností. Snad nejhůře dopadla výroba nových oken, která měla nahradit nevhodně členěná okna ze 60. let. Přestože byly k dispozici originály oken původních, přes sto let starých (které se naštěstí zachovaly složené v bývalém chlévě), truhláři podle nich nedokázali vyrobit věrohodnou kopii. Nová okna bez profilace působí kvůli použitým silnějším prvkům "humpolácky", a hyzdí tak vstupní fasádu. Je to nejen ostuda současných řemeslníků, ale zároveň i varování pro všechny stavebníky opravující historické objekty: originální řemeslné prvky jsou prostě nenahraditelné.
Důvody, proč jsou dnes staré dvory a tvrze v tak špatném stavu, bývají velmi jednoduché. Po znárodnění připadly jednotným zemědělským družstvům či státním statkům. A ty s nimi zacházely po svém. Bohužel ani současný stav není příliš optimistický. Investory zpravidla odrazuje špatný technický stav. Do střechy - pokud ještě spočívá na svém místě - zatékají hektolitry při každém dešti, stropy jsou propadlé a stěny se hroutí.
Když památka chátrá
Některé stavby však mají štěstí. Patří k nim i půvabný zámeček, bývalá středověká vodní tvrz, jedna z mnoha podobných venkovských feudálních sídel ve středních Čechách. Jako rezidence přestal zámek sloužit již počátkem 18. století. Tehdy si majitelé v sousedství postavili zámek nový a starý ponechali pro kanceláře a byty úředníků panství. Období socialismu přežil kupodivu poměrně dobře - díky tomu, že zde byly byty. Protože nebyly peníze na modernizaci, dochoval se zámeček v docela autentickém stavu, s řadou cenných původních řemeslných detailů. Jen okna byla bohužel v šedesátých letech vyměněna za typová. Postupně však zámek chátral, do střechy začalo zatékat. Zahrada v bývalém vodním příkopu sloužila jako skládka pro celou vesnici. Naštěstí v okolí nevyrostly žádné plechové či jiné provizorní stavby, které bývalá JZD stavěla všude po krajině i ve vesnicích s ojedinělým kompozičním "citem". Obrat nastal teprve před rokem. Tehdy zámek získali dnešní majitelé. Záměr rekonstrukce byl velkorysý: v patře předního křídla vznikne byt (který by se později mohl rozdělit na dva samostatné byty), cenné klenuté interiéry v přízemí budou sloužit jako pracovna majitele. Zbývající prostory v zadních křídlech mají být využity dokonce jako výstavní místnosti, půda nad nimi jako nevelký penzion.
Návod nejen pro zámeček
Stavební práce začaly v patře budovy. Nejprve poněkud spontánně, bez projektu, ale naštěstí s citem pro strukturu historické stavby. K dobru je stavebníkům třeba přičíst i to, že zde nepřišel nazmar ani jediný historický řemeslný detail. Barokní vstupní vrata byla pečlivě restaurována, dlažba z plochých žulových desek v průjezdu přeskládána. V patře, kde se rušily některé příčky z přelomu 19. a 20. století, se podařilo zachovat všechny dobové rámové dveře. Některé byly dokonce druhotně použity na jiných místech. Bourání se vyhnulo nejen všem starým zdem, ale i zdánlivě bezcenným stropům z konce 19. století. Zachovány zůstaly původní omítky, a dokonce i dřevěné podlahové desky. Ty byly většinou jen otočeny, přebroušeny a znovu použity. Tak se to dělalo v minulosti vždy - na smetišti končily jen prvky zcela zničené či neopravitelné, vše ostatní se používalo znovu. Současným investorům je podobný přístup bohužel cizí, přestože je šetrný nejen k památkovému objektu, ale pochopitelně i k vlastní peněžence.
Najdou se i chybičky
Úprava patra na byt, snad právě proto, že se zde neprováděly žádné rozsáhlejší bourací práce, byla překvapivě rychlá. Již dnes, po necelém roce, se v zámku bydlí. Původní řemeslné prvky a stářím sešlé dřevěné podlahy dodávají interiérům neokázalý půvab. Na opadané fasády zatím nedošlo, k celkovému zlepšení vzhledu však přispěla nová dlažba na nádvoří. Zde byly použity kameny ze sutin získaných při vyklízecích pracích a v prostoru zahrady. Uprostřed jsou do kruhu sestaveny opracované kamenické články - patrně obruba někdejší studně či kašny, nalezené na bývalé skládce v zahradě. Do budoucnosti zbývá ještě restaurování fasády s cennými zbytky renesanční malované výzdoby. Ale aby nebyla jen samá chvála - úplně vše se samozřejmě nepodařilo. Realizaci lze vytknout i několik drobností. Snad nejhůře dopadla výroba nových oken, která měla nahradit nevhodně členěná okna ze 60. let. Přestože byly k dispozici originály oken původních, přes sto let starých (které se naštěstí zachovaly složené v bývalém chlévě), truhláři podle nich nedokázali vyrobit věrohodnou kopii. Nová okna bez profilace působí kvůli použitým silnějším prvkům "humpolácky", a hyzdí tak vstupní fasádu. Je to nejen ostuda současných řemeslníků, ale zároveň i varování pro všechny stavebníky opravující historické objekty: originální řemeslné prvky jsou prostě nenahraditelné.
