|
Článek je součástí rubriky |
Navíc s vestavěnou spížkou u okna zde nebylo ani dost místa na pohodlné sezení pro čtyři. Takže první věcí po nastěhování bylo umístění jídelního koutu do obývacího pokoje. Ten naštěstí díky své dispozici umožnil mít jídelní i odpočinkový kout se sedací soupravou v jedné místnosti.
Tím jsem získala dostatek místa pro vytvoření kuchyně podle mých představ. A protože od mého prvního návrhu po konečnou realizaci uběhlo téměř 10 let, měla jsem dostatek času si vše promyslet a navrhnout do posledního detailu.
Linka je kombinací horského javoru, který úzkou místnost prosvětlí a calvadosu, který jednobarevnou linku oživí. Z calvadosu je také pracovní deska a barový stůl. Vše „stříbrné“, včetně úchytek, je z hliníku, příp. matného chromu (mimo dřezu), tudíž i údržba je jednodušší. Na podlaze je kvalitní PVC, na první pohled nerozeznatelné od dlažby.
Vestavěnou spížku jsme vybourali, místo ní máme potravinovou skříň ze tří částí a zároveň rozšířenou ze 60 cm na 80 cm. Sporák jsem posunula dále od zdi, čímž mám na jeho levé straně místo na odkládání horkých hrnců nebo plechu z trouby. Rovněž jsem posunula dřez a zvětšila jsem si pracovní plochu mezi sporákem a dřezem.
Protažením linky až ke spížce – původní linka byla jen 150 cm – jsem získala další pracovní prostor, který zvláště oceníme, pokud v kuchyni pracují zároveň dva. Díky dřezu mezi nimi se nepošťuchují a každý má dostatek místa na svou práci.
Protilinka je využita na postavení běžných drobných spotřebičů (varná konvice, kávovar, kráječ), vaření čaje, kávy apod.
Jelikož jsem v kuchyni nerada sama a totéž platí o manželovi i obou dcerách, s kterými se o práci v kuchyni dnes již dělím, shodli jsme se jednoznačně na pořízení barového posezení. Může se tady vypít čaj, sníst něco rychlého nebo jen tak dělat druhému společnost, aniž by se u toho muselo postávat.
Bodová světla a potřebné zásuvky jsou řešeny v rampě pod horními skříňkami, která musela být z tohoto důvodu masivnější než je obvyklé. Ale nebylo nutné zadlabávat elektřinu do panelu a obkladaček.
Své místo zde našly i kuchařky, takže už nemusím kvůli receptu běhat do vedlejšího pokoje. Konečnou útulnost kuchyni dodaly drobné doplňky, ať už potřebné (např. kořenky atd.) nebo i tzv. zbytečnosti (moje oblíbené porcelánové miniatury, obrázky…). Večer ji osvětluje příjemné žlutooranžové světlo z nového lustru.
Zrekonstruovat takto celou kuchyň nebyla levná ani jednoduchá záležitost, ale díky hlavně výborným řemeslníkům, se podařilo vytvořit takové pracovní prostředí, kde je opravdu radost být.
