Majestátní budova na náměstí Curieových harmonicky zapadá do řady budov na břehu Vltavy, ačkoliv každá pochází z jiného období. V Nemocnici Na Františku se pacienti léčili již ve 14. století, současnou podobu budova získala po dostavbě nábřežní části v roce 1926.
O dva roky později byl vpravo (při pohledu od Čechova mostu) položen základní kámen sídla organizace Sdružení inženýrů a architektů, na jehož místě o 50 let později začal růst hotel Budovatel, dnes President Praha. V roce 1984 byl přestavěn v tzv. monolitickém stylu, aby ladil s vizáží hotelu InterContinental Praha, postaveném v letech 1968-1974 ve stylu brutalismu na místě po druhé světové válce vystavěného Akademického domu UK.
Právnická fakulta v Praze |
Vpravo od Nemocnice Na Františku se také v roce 1928 začala stavět budova Ministerstva průmyslu a obchodu, které zde sídlí dodnes. Z druhé strany přes ulici Břehová sousedí Právnická fakulta s budovou Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT a konzervatoří. Ulicí Na Rejdišti a budovou Rudolfina končí Dvořákovo nábřeží, které lemuje Vltavu po pravé straně (ve směru toku) až ke Štefánikovu mostu.
Nábřeží dlouhé 250 metrů nese jméno významného hudebního skladatele a vzniklo v roce 1904 při asanaci Josefova spolu s Pařížskou ulicí. Na jejím místě bývalo původně Svatojánské náměstí, protože údajně zde Vltava vyplavila tělo umučeného Jana Nepomuckého.
Kotěrův pomník
Listinou ze 7. dubna 1348 založil Karel IV. první z vysokých učení na sever od Alp a na východ od Paříže - Pražskou, dnešní Karlovu Univerzitu. Tvořily ji čtyři fakulty - teologická, medicínská, svobodných umění a právnická.
V průběhu staletí na ní převážil vliv husitů pod vedením Mistra Jana Husa a po porážce českých stavů za třicetileté války spojil vítězný král Ferdinand III. Karolinské učení s jezuitskou univerzitou v Klementinu. Pod názvem KarloFerdinandova univerzita fungovala až do roku 1918, ačkoliv již v roce 1882 se rozdělila na dvě univerzity - českou a německou - s vlastními fakultami.
S rostoucím množstvím oborů a studentů se stával stále palčivějším problém vhodných prostor, a tak na přelomu století Právnická fakulta požádala univerzitní senát o povolení výstavby vlastní budovy.
Dosud využívala učebny v Karolinu a v malířské akademii proti Rudolfinu. V roce 1907 zadal rektor české univerzity profesor Jaroslav Hlava zpracování projektu nové ústřední budovy české univerzity tehdy již slavnému českému architektovi Janu Kotěrovi.
Chrám práva. „Obyčejné“ stavbě dodává charakter výrazné průčelí. Zvýšené prostranství a podloubí určují vchod, vysoká strohá okna propouštějí dostatek světla a zároveň provzdušňují fasádu. Plastiky ve štítu budovu zdobí a odkazují na její účel.
Na protější straně Jánského náměstí (dnes náměstí Curieových) měla stát budova právnické fakulty univerzity německé, na jejíž podobě pracoval architekt Josef Zasche.
Základní kámen položil v roce 1908 rektor univerzity profesor Leopold Heyrovský (právník a otec Jaroslava Heyrovského, prvního českého nositele Nobelovy ceny). Zadaný projekt zaměstnal Jana Kotěru až do konce života.
Původní návrh ve zdobném secesním stylu pozměnil do neoklasicistní podoby, na délce realizace se podepsala velkou měrou první světová válka, po které bylo zřejmé, že budova bude sloužit výhradně potřebám právnické fakulty a zrcadlově umístěná německá univerzita už nebude potřeba.
Krátce po zadání výstavby Jan Kotěra 17. dubna 1923 umírá, a tak na provedení prací a dokončení dohlížel jeho spolupracovník Ladislav Machoň. Výstavba probíhala v letech 1924 až 1931 a v září 1931 sem poprvé nastoupili studenti. Architekt Machoň respektoval Kotěrův návrh, ale doplnil jej o vnitřní vybavení a zpřesnil návrh vstupní dvorany a haly. Interiér, včetně původních prvků, harmonicky ladí se stavbou.
Krása v detailech. Loubí v největší aule fakulty zdobí drobná kamenná mozaika, která tlumeně odráží světlo. Při pohledu zvenku se místnost skrývá za velkými okny nad balkonem, který měly podpírat čtyři sochy.
Známé neznámé
V podstatě jednolitou sedmipatrovou budovu (dvě patra jsou podzemní) se zastavěnou plochou 4 864 m² ozvláštňuje průčelí s charakteristickým trojúhelníkovým štítem a vstupním podloubím.
Ve zdobném trojúhelníku je zasazen prvorepublikový státní znak, pod kterým se skví nápis Universita Karlova a pod ním dotvářejí tvar vnitřního trojúhelníku dvě plastiky - pískovcové sochy muže a ženy od sochaře Bedřicha Stefana z roku 1931. To může někoho překvapit vzhledem k faktu, že teprve od roku 1918 mohly na Právnické fakultě studovat ženy a v roce 1923 promovala první doktorka práv - Anděla Kozáková-Jírová.
Půdorys lichoběžníku kopíruje na západě tvar vltavského nábřeží, při pohledu shora má fakulta pět křídel kolem dvora ve tvaru písmene T.
Tím, že stavba od počátku sloužila svému původnímu záměru, prošla v průběhu uplynulých desetiletí jen malými stavebními úpravami. V kancelářích a velké aule se dokonce dochovalo i původní vybavení, sedačka navržená Ladislavem Machoněm stojí ve foyer budovy dodnes, dveře a obložky pocházejí z 30. let.
Proč se vyplatí zadat projekt význačnému architektovi? Dbá na formu ve spojení s funkcí do posledních detailů. Právnická fakulta slouží svému účelu v téměř nezměněné podobě přes 90 let.
Křesílka na chodbách v jednotlivých patrech vypadají také dobově, ale traduje se, že je fakulta dostala darem od Správy Pražského hradu v 90. letech při rekonstrukci Španělského sálu. Ve velkoryse pojatém vstupním vestibulu zaujmou vysoké pilíře po stranách, obložené mramorem. Prostor osvětluje původní skleněný pás u stropu.
„Největší místností fakulty je sál č. 100 - Collegium Maximum, kam se vejde až 560 osob. Mimo zářivky je veškeré vybavení původní - dřevěný nábytek, mozaiky na obloucích, světla, tzv. vosí hnízda, velkoformátový gobelín i velká dřevěná šroubovaná okna s černými stahovacími roletami,“ popisuje Klára Fialová z provozního oddělení.
Velká aula se nachází v průčelí budovy u balkonu s výhledem na řeku. Za druhé světové války se do budovy nastěhovali nacisté. Na dohled od Pražského hradu, přímo u Čechova mostu pod kopcem Letná, poblíž Nemocnice Na Františku, která sloužila jako vojenský lazaret pro raněné piloty Luftwaffe, byla její pozice pro velitelství SS ideální.
Ve velkoryse pojatém vstupním vestibulu zaujmou vysoké pilíře po stranách, obložené mramorem. Prostor osvětluje původní skleněný pás u stropu.
V místnosti č. 220 je dodnes na stěně patrný obrys černé orlice. Jak to tehdy asi vypadalo, si můžete představit díky filmu I ve smrti sami (2004). Opilý velitel gestapa Prall tu v hale, tzv. bazénu, ponižuje dva nebožáky.
Hala je konstruována jako prosklené atrium se třemi patry otevřených galerií po obvodu, z nichž vedou dveře do učeben a kanceláří. Spodní část je obložena žulou, velké bloky žuly z různých míst tvoří i výzdobu.
Navzdory tomu působí budova subtilně a vzdušně. Přispívají k tomu i neobvykle široká schodiště mezi jednotlivými podlažími. Ta spolu s velkou halou často využívají různé společnosti pro vlastní prezentaci - v poslední době se zde konal Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend nebo Světový kriminologický kongres.
Studium v chráněné památce
Během Pražského povstání v květnu 1945 však došlo k výraznému poničení interiéru. Celá budova je památkově chráněným objektem a svou polohou je součástí rezervace UNESCO, a tak všechny opravy provází přísný dohled památkářů.
V roce 2004 došlo k vestavbě učeben do půdních prostor v obou křídlech budovy, kde vznikla i simulovaná soudní síň včetně místnosti pro utajeného svědka. Při návštěvě si naplno uvědomíte sílu soudu a pocity strachu a stresu, které svědek oddělený pouze neprůhledným sklem (ze soudní síně) při procesu zažívá.
Spodní místnost slouží jako tréninková soudní síň.
Ostatně, jak to v budově Právnické fakulty vypadá, můžete znát z mnoha filmů, kterým posloužila jako kulisa. Již v roce 1935 na schodech a v podloubí procházeli studenti ve filmu Studentská máma, v roce 1975 se ve velké posluchárně odehrávaly zkoušky na lesnickou fakultu ve filmu My z konce světa, natáčela se tu i Škola, základ života.
Lavice a katedra prošly opravou, ale jejich dokonalé zaoblení, které naplno využívá nepravidelný půdorys místnosti, a výborná akustika zůstaly. Denní světlo zajišťuje prosklený strop.
„Mezi další filmy a seriály patří Rodáci, Člověk proti zkáze, Ceremoniář, České století, Den před Mnichovem, Soukromé pasti. Budovu a interiéry si oblíbily i zahraniční štáby,“ říká Nela Cajthamlová z Czech Film Commission, která spolupráci se zahraničními produkcemi zajišťuje. V Praze najdete spoustu krásných budov, ale jen málokteré jsou střídmě krásné a funkční i 90 let po výstavbě.
