K začátku nového školního roku nepatří jen školní brašna, ale také spousta jiných věcí. Pokud jde o dětský nábytek, stojí zde na prvním místě pracovní stůl a židle. Odborníci se shodují v tom, že by měly růst stejně jako naši potomci neboli umožnit svému uživateli nastavitelnou výšku.
Takové provedení sice stojí o něco víc než běžný nábytek, ale v konečném součtu se vždy vyplatí: dítěti vystačí na řadu let a ještě chrání jeho zdraví.
Problémy s páteří se totiž objeví mnohem později. Nošení těžkých školních tašek se podle dětských lékařů projeví také třeba až po pětadvacítce. Se špatnými židlemi je to obdobné.
Práce začíná brzo
Už kolem dvou až tří let potřebuje dítě pracovní židli a stoleček na kreslení a hry. Budoucí Picasso či stavitel mostů bývá někdy tak zaujatý svou prací, že zapomíná na vše. Proto by měl být nábytek stabilní, s jednoduchými a zaoblenými tvary, bez zbytečných ozdob a výstupků, aby nedošlo ke zbytečnému úrazu.
Je zcela zbytečné hledat něco neotřelého. Děti preferují archetypální záležitosti, proto klasický stoleček a židlička zcela postačí. Samozřejmostí by měla být snadná údržba. Snad i proto si v posledních letech získaly takovou oblibu platové výrobky v robustním provedení, masivní dřevo však své kouzlo nikdy neztratí.
Start začíná v první třídě
Nikdo nepočítá s tím, že cvičky na tělocvik vydrží dítěti na dva roky. Přece z nich vyroste! Ale nábytek?! Jenže za rok dnešní populace klidně povyroste o deset i více centimetrů. Proto architekti i lékaři kladou takový důraz na tzv. rostoucí nábytek a doporučují pro děti stoly a pracovní židle s nastavitelnou výškou.
Rodičům se mnohdy nechce do nákupu dražších kusů. "Norové to vyřešili jednoduše, Když dítětii koupíte židli z ´trojkové´řady s dětským pístem, který je nižší, dostanete vysoký zdarma hned, jak dítě povyroste nebo dospěje," vysvětluje architekt Zdeněk Prokop z firmy Pragonor. Tyto židkle začínají na cenách od 8 tisíc (bez DPH), ale bez obav lze tvrdit, že třeba osmliteý školák se na této židli dočká promoce. A ekologická zajímavost? Šedý plastový sedák a opěradlo jsou vyrobeny z recyklovaných nárazníků aut a lahví od kečupu. Potahy jsou odnímatelné, lze je tak snadno vyměnit.
Zatímco u stolů se zdůrazňuje i význam sklonu pracovní desky. Doporučený je náklon od 6 do 16 stupňů při čtení a psaní, až 45 stupňů pro kreslení. Pevnou desku stolu může nahradit skládací podpěra. U židlí je třeba regulovat výšku sedáku, opěráku (jeho náklon i odpor, který zádům klade), ale často také hloubku sedu nebo nastavení područek.
S šesti či sedmiletým špuntem však někdy doslova čerti šijí a židli na kolečkách používá i jako autíčko či žebřík. Možná i proto se ve Skandinávii stal nejprodávanější židlí všech dob Tripp Trapp, geniální nápad norského designéra Petera Opsvika, který jej vymyslel pro svého syna již v roce 1972, když viděl, jak nepohodlně se mu sedí na vysoké židli - nedosáhl nohama na zem ani rukama na stůl. Po pár letech vznikla obdobná židle - opět od Petera Opsvika – pod názvem Sitti.
Vedle nastavitelné výšky sedáku lze o obou regulovat i výšku opěrky pod nohy – ty mají být totiž vždy pevně opřeny o podlahu – nebo o podložku.
Tripp Trapp či Sitti mohou růst se svým majitelem klidně od šesti měsíců, kdy některé děti již zvládají sedět, až do patnácti let i výš. Opěrky pod nohy slouží i jako schůdky při vysedání bez pomoci dospělých.
Dřevěná kostra z tvrdého dřeva má ovšem jednu nevýhodu – se židlí se nelze volně pohybovat tak, jak to nabízejí klasické pracovní židle na kolečkách. Pro ty nejmenší a hlavně neposedné by však měly mít tzv. dobrzdění, aby poté, kdy dítě vstane, židle neodjela příliš dozadu a při opětovném dosednutí potomek neskončil na podlaze.
Tímto "úprkem" pryč se vyznačují hlavně levné a lehké židle, u nichž převažuje plast. Pořídíte je sice už třeba za 500 korun, ale jejich životnost bývá mizivá, o kvalitě a bezpečnosti při užívání nemluvě.
Standardem se proto staly celočalouněné židle na kovovém "pětikříži". Čím těžší je kovové podnoží, tím nabízí větší stabilitu. V nabídce prodejců lze nalézt i sedáky z překližky nebo plastu, ale největší zájem je o čalouněné provedení. Jeden z důvodů představuje hlavně pohodlí – proto také dostávají překližkové židle samostatné textilní sedáky. Pro dospívající či vysokoškoláky pořizují rodiče i žádanou síťovinu.
Jedna z nejznámějších židlí pro děti je tak čalouněná Maxima za 10 100 korun, na které však může syn či dcera nejen psát "Ema má mísu", ale klidně strávit i přípravu k maturitě. Pokud se vám zdá částka vysoká, lze sice pořídit levnější, ale těžko vám může levná židle nabídnout vše, co Maxima. Jinak se standardní ceny dětských pracovních židlí pohybují asi kolem 2 dvou až 10 tisíc korun.
Jaká má být židle
Rozhodně by u dětského psacího stolu neměly skončit staré jídelní židle, mají totiž opačný náklon sedáku, než vyžaduje sezení k počítači.
Vedle požadavků na polohování sedáku a opěráku je důležitá také např. zaoblená přední hrany sedáku (aby nedocházelo k omezení průtoku krve) či záruka. Kvalitní výrobci totiž běžně nabízejí záruku na pět, sedm i více let.
Pro studenty, kteří stráví spoustu času třeba u rýsovacího prkna, se doporučují židle na vypouklém kulatém podstavci, na němž se můžete naklánět snad jako námořník. Ergonomové doporučují tento typ židle například k rýsovacím prknům či třeba k nějakém hudebnímu nástroji. Existují i varianty s opěrkou zad.
Kulaté podloží má i další výhodu – nic nemůže poškodit podklad. Židle na kolečkách se běžně prodávají i s náhradními kolečky na tvrdý podklad. Nebo měkkými – záleží na typu, prodejci i provedení. Dřevěné podlahy či koberce můžete chránit plastovými podložkami – jedna vyjde asi na 800 až 1 000 korun.
Bez ohledu na záruku, barevnost či cenu sahají mladí lidé i po méně standardních židlích. K novinkám patří také např. lavice pro vášnivé hráče počítačových her.
Zásady pro práci u počítače- židle má mít nastavitelnou výšku sedáku i opěráku |