Režisér Viktor Polesný pracuje u stolu, který zná od raného dětství. | foto: Michal Sváček, MAFRA

Můj pracovní stůl. Slavné české osobnosti odhalily své soukromí

  • 8
Práce z domova je fenomén dneška. Před rokem 1989 směly doma pracovat jen vybrané profese, teď má doma svůj pracovní kout kdekdo. Osobnosti české veřejného života ukázaly, jak vypadají jejich domácí kanceláře.

Práce z domova má jednu velkou výhodu. Zatímco do designu kanceláře můžete těžko jako zaměstnanec mluvit, to, jak bude vypadat vaše pracovní místo doma, záleží jen na vás.

Překvapivě si většina z dotázaných svůj stůl nevybírala s žádným předem jasným zadáním, nábytek na ně spíš zbyl. Všechny stoly jsou na první pohled docela obyčejné, nejde o žádné designové skvosty za statisíce. Mnohem častěji jsou to stoly z druhé ruky nebo stoly s osobním příběhem.

Výtvarnice Lucie Seifertová, autorka Dějin udatného českého národa, má stoly dva, je to proto, že má dvě pracovny, žádný z nich ale nekupovala. Ten v pražském bytě zdědila po svém tatínkovi, ten v Poděbradech po strýčkovi.

Režisér a scénárista Viktor Polesný pracuje u stolu, který zná od raného dětství. Jako kluk u něj ale sedával spíš u oběda, byl to totiž jídelní stůl.

Pořádek nebo organizovaný chaos

Mít na stole uklizeno je pro většinu lidí nedosažitelné prání. Socioložka Jiřina Šiklová, která je zavalená papíry ze všech stran, tvrdí, že nejdůležitější je, aby se na stole vyznala ona sama. "Nechápu, proč by se na něm měl orientovat někdo jiný, když je to můj pracovní stůl."

I režisér Viktor Polesný se snaží na stole udržet pořádek. "Když ale něco rozdělám, tak je tvůrčí chaos slabý výraz." Ilustrátorka Lucie Seifertová s úsměvem svádí nepořádek na děti. "Ke stolu mají přístup oba mí malí synkové, Toník i Péťa, a tak tam vládne totální bordel."