Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Povedených domů přibývá, lidé upouštějí od kýče

aktualizováno 
Plus minus nějaké drobné se u nás v posledních letech každoročně kolauduje 12 tisíc rodinných domů. Nechejme teď stranou úvahu, zda je to přiměřeně, mnoho, nebo příliš málo, zaměřme se spíše na to, jak tyto objekty vyhlížejí a v souvislosti s tím snad také trochu na kvalitu bydlení, která jejich obyvatele čeká.

Zejména devadesátá léta totiž v rámci výstavby nových lokalit rodinných domů většinou příliš českou krajinu neozdobila.

Lhostejno zda na dohled městu či uprostřed malebné vsi, stavěla se často sídla podléhající svou podobou spíše než práci zkušeného architekta architektonickým ambicím toho, kdo projektanta platil…

Stále se zřetelně projevovala skutečnost, že tehdy vlastně téměř neexistovalo jakési obecně zakotvené povědomí slušného standardu a že také chyběla jasně definovaná měřítka kvalitní řemeslné produkce projektanta i toho, kdo dům stavěl.

A panovala rovněž přílišná různorodost a import stylů ze všech koutů světa, když už nechceme přímo říci chaos.

Na trhu sice už tehdy nechybělo nic z potřebných stavebních materiálů, konstrukčních prvků i zařizovacích předmětů, ale nové možnosti však jako by vytvářely rovněž novou estetiku i nové požadavky na celkové řešení rodinného domu.

O rutinní líbivosti
Co charakterizuje stavení, která se tehdy příliš nevydařila? Často hlavně jejich diskutabilní praktická použitelnost, zaostávající za formálností a okázalostí.

Projektanti takových obydlí zhusta ignorovali požadovanou čistotu hmotového řešení. Není těžké kdekoli v nově vyrostlých lokalitách rodinných domů najít ryzí příklady rutinní líbivosti a mnohdy až odpudivé načinčanosti.

Nebývá totiž většinou jednoduché vyhovět nárokům určité hladiny obecně uznávaného dobrého standardu v konfrontaci s nároky a přáními investora.

Jinými slovy: Za své peníze si každý chce postavit to, co se mu líbí. Dokonce i bez ohledu na mínění širokého okolí, pokud je dotyčný schopen takovému vědomí čelit a ve svém hradě se cítí dobře. Zvláště pak, když do této konfrontace vstupuje spousta dalších vlivů.

 Vůbec teď totiž nejde o exemplární případy jednotlivých stavení, jimiž snad chtěl někdo ilustrovat míru svých možností a domnělé společenské postavení. Stejně diskutabilní často byly také domky a domy nabízené v rámci ucelených developerských projektů.

Prostě jako by takové stavby odpovídaly dobovému obecnému vkusu. A lidé, kteří měli prostředky na to, aby si vlastní dům dokázali nechat postavit, je jednoduše žádali. Arkýře a vikýře, klenutí a fantastické tvary střech, barevné kombinace, z nichž zrak přechází a třeba detaily, nad nimiž se – nikoli z obdivu – doslova tají dech…

Jenomže sotva lze v souvislosti s tím totálně odsoudit člověka, který sice zabije svůj vlastní dům podobou vymykající se úplně všemu, ale na druhé straně za ten dům často vydal celoživotní úspory a potřebné peníze vydělal nanejvýš poctivě!

Už téměř legendární je výpověď předního českého architekta, který byl svého času pověřen zpracováním studie rozmáchlého projektu sídliště rodinných domů nejpřednějšího českého developera.

Když se obě kapacity nad vzpomínanou studií sešly, nešetřil zadavatel obdivem. Úžasné, nápadité, originální! Ale trochu mimo obecný vkus… Já tenhle váš záměr s radostí realizuji, obrátil se k architektovi, ale musíte mi slíbit jediné. Že si totiž všechny ty zamýšlené domky koupíte vy sám! A z projektu samozřejmě nic nebylo, zase se i v tomto případě stavělo to, co si žádal lid...

Ozdravný proces na staveništích
Přestože obor rodinný dům pochopitelně ani zdaleka není sezónní záležitostí, lze říci, že se domácí scéna v několika posledních stavebních sezónách přece jen znatelně kultivuje!

A to i přesto, že jde o poměrně pomalý proces, v němž obvykle uplyne od vzniku projektu po úplnou realizaci období až několika roků. Ještě více než na samotných domech je tento ozdravný proces vidět na lidech, kteří domy nabízejí, projektují a stavějí.

Nároky na podobu a fungování dokonalého rodinného domu leží dnes mnohem výše než ještě před několika málo lety, na nejširší veřejnosti se projevuje dopad dlouhodobé trpělivé osvěty a v neposlední řadě na současné stavebníky nepochybně působí rovněž odstrašující příklady všude kolem nás!

Zřejmě vůbec největší kvalitativní skok lze zaznamenat právě v současných nabídkách developerských společností.

Než začneme chválit, zopakujme často vyslovované mínění o jejich práci: Developeři jednoznačně upřednostňují obchodní zájmy. Podle zjednodušeného mínění veřejnosti pouze dělají z polí parcely a jejich cílem pochopitelně bývá co nejvíce vydělat na prodeji pozemků připravených pro stavbu. Proč by vlastně měli také usilovat o to, aby budoucí obytná lokalita k něčemu vypadala?

Skutečně to tak velmi často vyhlíželo…
A přece! Právě zásadní obrat v přístupech mnohých developerů dnes přináší také obrat v kvalitě nabízených domů. Škála možností je momentálně velmi široká a jsou v ní vedle tuctových projektů rovněž alternativy, v nichž se skutečně uplatňuje projektantova tvůrčí invence.

Po období sedlových a valbových střech často uplatňovaných i v městském prostředí lze momentálně pozorovat zřetelnou snahu nechat se inspirovat v základních formách funkcionalismem. Důrazem na jednoduchost a výrazné přímé linie, čerpané z nejlepších tradic evropské školy architektury a designu.

Ohlas přichází i z druhé strany. Přibývá stavebníků, kteří by svůj budoucí domov viděli mnohem raději než v podobě jakéhosi pseudozámečku úplně jinak. Jasné čisté linie, světlé místnosti, terasy, využití specifik pozemku a především kompaktní a vyzrálou tvář architektonického celku. Dům jako individualitu a originál, zároveň však zachovávající vnitřní kompoziční a výrazovou jednotu.

Další informace k tématu najdete v Living 1/2006

Rodinné domy v Česku dostávají novou tvář

Rodinné domy v Česku dostávají novou tvář

Rodinné domy v Česku dostávají novou tvář

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.