Pokojové rostliny zdravé i v zimě

Zase zima klepe na dveře, myji jistě ve zdraví přežijeme, byť s nějakým kašlem a rýmou, ale co naše pokojové rostliny? Pro ně zima znamená nepříznivé období - skutečnou "dobu temna". Trpí však nejen nedostatkem světla, ale i suchým vzduchem zvláště v bytech s ústředním topením a u milovníků tepla potom také vysokými teplotami. Tuto nepříznivou roční dobu překonají pokojové rostliny v dobré kondici jedině díky naší správné péči. A co tedy pro ně uděláme?

Prvním krokem před zimou je přestěhovat rostliny k jižnímu oknu (ovšem pokud je to možné), kde je více světla. V této době jsou sluneční paprsky velmi mírné a rostlinám vůbec neublíží na rozdíl od jara a léta. Dále je to teplota, která spolurozhoduje o dobré kondici pokojových rostlin v zimě. V tomto období jsou rostliny velmi citlivé na teplotu. Většině pokojových rostlin se daří v normálně vytápěné místnosti s teplotou 18 až 22 °C. Trvale přetápěné místnosti s teplotou 24 °C a vyšší běžným pokojovým rostlinám naprosto nevyhovují. V našich bytech se pěstují i pokojové rostliny, které v zimě přímo vyžadují nižší teplotu. K nim patří zejména araukárie ("pokojová jedlička"), azalka, brambořík, břečťan, palma fenix aj., které najdou uplatnění v ložnicích a na schodištích. Rostliny umístěné blízko zdroje tepla - radiátoru či kamen - musíme před teplým vzduchem chránit deskou. Také nízká teplota je pro pokojové rostliny škodlivá. Pod květináče s pokojovými rostlinami postavené na studených dlaždicích dáváme dřevěné nebo polystyrenové desky, aby se udržela teplota vyhovující substrátu. I rostliny na parapetech u netěsnících oken musíme chránit před nízkými teplotami. A pozor při větrání - pokojovým rostlinám škodí chladný vzduch a průvan! V zimě nesmíme zapomínat na zvlhčování vzduchu v místnosti. Napomohou k tomu fontánky, odpařovací nádoby na radiátorech nebo ploché misky naplněné vodou v blízkostí rostlin. Pokojové rostliny nám budou vděčné za pravidelné mlžení, které jim vzdušnou vlhkost výrazně zvýší. Nikdy však nesmíme mlžit kvetoucí rostliny. Také občasné sprchování v koupelně vlahou vodou jim udělá dobře. A nesmíme zapomenout ani na otírání listů měkkým hadříkem, které je zbaví nežádoucího prachu a špíny. U rostlin, jejichž listy jsou porostlé chloupky (santpaulie, gloxínie), mlžení vynecháme, protože voda na nich zanechává skvrny. U nich k setření prachu použijeme štětec. V zimě rosdíny co nejčastěji prohlížíme, zda je nenapadli obávaní škůdci, například mouce, mšice, štítenky, třásněnky. Pokud je objevíme, ihned zakročíme použitím vhodného ochranného přípravku. Při prohlídce zároveň odstraníme uschlé listy a odkvetlé květy. A jak je to v zimě se zálivkou? Všeobecná pravidla vůbec neexistují. Platí jen důležitá zásada, že v zimě zavlažujeme rostliny méně často než v létě. Voda má mít pokojovou teplotu a má být měkká, nejlépe dešťová. Ovšem pro pěstitele pokojových rostlin bydlícího ve městě je skoro nemožné opatřovat si pravidelně dešťovou vodu. Musí vzít za vděk vodovodní vodou, kterou je vhodné převařit, opatrně slit a nechat odstát tak, aby soli zůstaly v nádobě, v níž se voda vařila. A na závěr ještě jedna důležitá připomínka: ať ani jednoho pěstitele pokojových rostlin nenapadne hnojit v době klidu od druhé poloviny října až do konce února. Rostlinám by ublížil, nebol hnojením by u nich vyvolal předčasný růst. Výhony, které by se v důsledku nedostatku světla vytvořily, by byly vytáhlé a křehké a listy nevyvinuté. Tímto nesprávným zásahem se rostliny oslabí, vyčerpají a mohou i uhynout. Splnění popsaných zásad péče o pokojové rostliny přispěje jistě k jejich výbornému zdravotnímu stavu i v zimě.

Autorka je botanička