Středová část úkrytu je pojata jako společenská. Je to místo, kde se lidé v rámci této komunity setkávají, druží či společně vaří.
Každá jednotka, z celkových devatenácti částí, nabízí prostor vždy pro tři osoby. Avšak jednotlivé přepážky či rozdělovací stěny lze rozepnout a tím vytvořit obydlí pro vícečlenné rodiny.
Vnitřní stan z lehkého prodyšného nylonu, je oddělený od vnější části stanu, vyrobeného z nepromokavé plachtoviny.
Nosné sloupy z materiálu ze skelných vláken zajišťují stabilitu celé konstrukce. Tento typ úkrytu zaručuje dlouhodobou životnost a posléze může být recyklován. Autorem projektu je německý návrhář Felix Stark.
Přístřešek od amerického návrháře
S neméně zajímavým přístřeškem do deště přišel i americký návrhář Robert Nightingale. Jeho návrh odpovídá požadavkům lidí žijících zejména na venkově.
Původně byl plánován pro rozvojové země, které trpí opakujícími se záplavami v povodí řeky Zambezi (jižně od Sahary).
Úkryt disponuje veškerým nutným vybavením potřebným k dočasnému, rychlému a efektivnímu přestěhování. Návrh byl vytvořen také s ohledem na nutnou soběstačnost v průběhu jakéhokoliv stupně přírodní kalamity.
Přístřešek se vyrábí zpravidla na zakázku a zajišťuje čtyři základní potřeby: přístřeší, pitnou vodu, mobilitu výrobku a v neposlední řadě i přizpůsobení společenským tradicím.
Úkryt spojuje vnitřní a vnější rozvodný systém: vodní sběrný systém, jenž zachycuje a filtruje dešťovou vodu z vrchní části stanu a barel na vodu, který přepravuje přístřešek a zmíněnou vodu.
Tři strategické stupně
Stanový přístřešek lze sestavit do tří strategických stupňů:
1. tranzitní (na cestě)
2. přechodný
3. v původní poloze.
Kryt v první fázi (tranzitní) poskytuje nouzovou ochranu na cestě do bezpečnější lokality. Při příchodu na vhodné místo lze (v přechodné fázi) s použitím místních dostupných materiálů (tráva, větve) rozšířit obývaný prostor na maximum.
Návrh tohoto stanového přístřešku je v souladu s veškerými hygienickými požadavky s ohledem na zdraví uživatelů a jeho konstrukční přizpůsobivost je vhodná v případě potřeby i pro dlouhodobější pobyt.
Tento projekt byl uskutečněn ve spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a nevládními organizacemi v Zambii a Mozambiku (při ničivých záplavách v roce 2000 a 2001). Teď už si jen musíme počkat na evropskou verzi tohoto povodňového úkrytu.
