Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Načančané a megalomanské vily z 90. let nikdo nechce. Zejí prázdnotou

  1:00aktualizováno  1:00
Smutný konec podnikatelského baroka: z někdejší chlouby bohatých rodin se stávají chátrající „domy hrůzy“. Jsou velké, drahé na provoz, není o ně zájem.

Podnikatelské baroko - typická ukázka | foto: MF DNES

Na začátku byl sen jedné generace konečně bydlet v něčem krásnějším a honosnějším, než je stísněný byt v paneláku. 90. léta tuto možnost přinesla. Desetitisíce rodin si na okraji měst postavily vlastní vilu: barevnou, často hystericky načančanou, s pitoreskními ornamenty, velkorysou, megalomanskou. Tyto domy vtiskly českému venkovu podobu, které se začalo říkat podnikatelské baroko.

Může se hodit

Plánujete koupit dům či vilu? Stačí zdarma zadat poptávku na AAApoptavka.cz!

Po dvaceti letech se však mnozí majitelé probudili ze sna do reality: domy chátrají a těžko se hledá zájemce, který by je chtěl nákladně udržovat a opravovat. Zůstávají prázdné, realitní kanceláře je obtížně prodávají i přes výrazné slevy.

Přispěly k tomu čtyři jevy najednou: stále dražší energie, nechuť dospívajících potomků bydlet v rozlehlé vile s rodiči, rychle stárnoucí druhořadé stavební materiály, které zvyšují náklady na údržbu, a konečně nastupující trend, kdy se lidem přestává líbit v satelitních městečkách, jejichž nezpochybnitelným symbolem podnikatelské baroko je.

Výsledkem je, že majitelé nabízejí vily pod cenou, a stejně se jich velmi těžko zbavují.

Více věžiček, méně zájemců

„Většinou jde o rozlehlé domy patnáct až pětadvacet let staré, které byly stavěny velmi velkoryse. Důvody prodeje jsou náročnost údržby, předimenzované prostory, nutnost oprav, vysoké nároky na spotřebu energie a nevyužívání rozlehlých prostor,“ potvrzuje obchodní ředitel realitní kanceláře Sting Michal Kresta.

Podle historika architektury Zdeňka Lukeše je běžnou tendencí laiků domy předimenzovávat a vytvářet si zbytečné prostory. Jenže pak musí řešit důsledky.

Fotogalerie

„Zájem o tyto nemovitosti klesá. Prodávají se hůř než v minulosti, lidé si díky nízkým úrokovým sazbám u hypoték stavějí raději vlastní dům,“ upozorňuje výkonný ředitel realitního holdingu M&M Zdeněk Václavek.Dnes domy s věžičkami, těžkopádnými střešními arkýři, balustrádami z podřadného betonu, zvláštně zalomenými střechami nesmyslných proporcí, či dokonce s cimbuřím zůstávají nevyužité.

„Viditelným trendem je rozhodně klesající prodejní cena podobných domů, způsobená nižším zájmem kupujících. Od roku 2008 klesla cena nemovitostí v satelitních městech zhruba o pětadvacet procent,“ doplňuje Jan Zachystal z realitní kanceláře Remax.

Makléři mají obecné pravidlo: čím je nemovitost specifičtější z hlediska netradičních konstrukčních prvků typických pro podnikatelské baroko, tím je obtížnější ji prodat.

Barbora Kupcová z realitní divize České spořitelny potvrzuje, že se představy Čechů o vlastním bydlení mění. Dnes je zájem zejména o menší řadové domy či velmi kvalitní energeticky pasivní solitérní domy navržené architektem. To prefabrikované stavby z katalogů samozřejmě splnit nemohou. Jenže co pak s vilou, která má šest ložnic a spoustu oken?

„Zájemci si musí k ceně připočítat buď rozsáhlou rekonstrukci, nebo výrazně zvýšené náklady na provoz domu. V cenách, za které se nabízejí – tedy od sedmi do dvaceti milionů korun a více – volí často raději koupi pozemku a stavbu nového domu,“ tvrdí Michal Kresta.

Před lety Původní vlastníky zjevně zajímalo hlavně to, jak dům vypadá zvenku.

Před lety Původní vlastníky zjevně zajímalo hlavně to, jak dům vypadá zvenku.

Po drahé přestavbě: odstranění nevkusných a hlavně nefunkčních prvků přišlo nové majitele na miliony.

Po drahé přestavbě: odstranění nevkusných a hlavně nefunkčních prvků přišlo nové majitele na miliony.

Strašidelný hrad 8+kk

Vedle enormních nákladů třeba na vytápění se stárnoucí majitelé velkých vil hrozí dne, kdy nekvalitní stavební materiál definitivně vypoví službu.
A ta doba se blíží. Pokud již nenastala. Zpravidla se to totiž stane nesrovnatelně dříve než u mnohem starších, ale kvalitně postavených domů.

Patnáct dvacet let většinou odborníci považují za hranici životnosti paláců z 90. let. „Nejčastějším materiálem je plast a různé podoby nějak prefabrikovaného betonu, které se zároveň snaží budit zdání jiného, ‚lepšího‘ materiálu. To všechno dohromady jen podporuje dojem povrchnosti a lacinosti. A náhražky samozřejmě mají ve většině případů mnohem nižší životnost,“ upozorňuje architekt Petr Venclovský.

Nikoliv dřevěné, ale plastové jsou plaňky v plotě, dveře či okna. Plastové jsou i podlahy, ač opatřené tiskem dubových parket.

Zdevastovaný venkov

Kdyby tyto domy byly dobře vyprojektované a kvalitně postavené, asi by i byly schopny získávat přirozenou patinu a stárnout do krásy. Náhražkovitost používaných materiálů je však důvodem, proč do krásy nestárnou. „Problém byl i v nízké kvalitě stavebních prací, kdy tehdy na stavbách pracovali hlavně Ukrajinci, Moldavané a Albánci. Řemeslo neznal nikdo z nich a ve mně vyvolávali spíše útrpnost,“ doplňuje architekt Jan Rampich.

Podnikatelské baroko přineslo do české krajiny architekturu bez přirozeného měřítka, nerespektující tradiční dlouhodobě kultivovaný tvar domů. Architekturu, která se tváří jako honosná, ale jde o lacinou napodobeninu.

Paláce na prodej: „podnikatelské baroko“ v aktuální nabídce realitních kanceláří

Paláce na prodej: „podnikatelské baroko“ v aktuální nabídce realitních kanceláří

„Poukazuje na nekulturní manýry porevolučních zbohatlíků. Za komunistů něco podobného v takovém rozsahu z mnoha příčin možné nebylo a najednou se před nimi otevřel prostor svobody. Dopad na český venkov byl devastační,“ říká Rampich.

Po sametové revoluci chyběla měřítka vkusu i jasná regulace. Zmenšeninou zámku s romantickými věžičkami a betonovými lvy na sloupcích brány mohli majitelé konečně veřejně deklarovat svou mohovitost, mnohdy i jakousi „starobylost“ svého rodu. Stačí se podívat, v čem bydleli někteří čeští miliardáři.

„Byl to trend přivezený především z amerického kontinentu. Ostatně americké jsou i vnitřní dispozice domů, které ne vždy odpovídají zdejšímu způsobu života. Ale protože to bylo ‚z Ameriky‘ nebo prostě jen jiné, čiperně nabízené v katalozích, tak to samozřejmě šlo na odbyt,“ říká historička architektury Radomíra Sedláková (viz článek Největší kýče architektury. V USA už nefrčí, Česko z toho nevybředne).

Podobat se těm bohatým

Pak již stačilo málo, aby se kýčovitá architektura rozšířila po celé zemi. Bohaté sousedy začali napodobovat chudší stavebníci, kteří celkem pochopitelně reagovali na banalitu panelové výstavby.

„Vedla je k tomu snaha být trendy a podobat se těm bohatším, jež pokládali často za své přímé vzory, alespoň co se vkusu týče. Což bylo zajisté hloupé,“ dodává Rampich.

Dnes je zájem o energeticky pasivní domy. Co s vilou, která má šest ložnic?

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.