Zatímco po kamenných kvádrech na chodnících a cestách si lidé pěkně vykračují, na blyštícím se leštěném mramoru chodí opatrně. Je-li navíc v světle modré nebo světle zelenomodré barvě, jsou zcela nejistí a rozhlížejí se, čeho by se zachytili. Všichni, ať chceme či nechceme, jsme vybaveni jakýmsi čidlem, které nás upozorní, je-li něco v rozporu s tím, co nás po tisíciletí našeho vývoje učila příroda.
Základna prostoru
Naši dávní předkové chodili po hlíně, kamení, trávě, mechu a jehličí. Tyto materiály a jejich barevnost vždy nabízejí stabilitu. Naproti tomu chůzi po modré vodní hladině znají jen biblické příběhy. Modré ovzduší pro běžné smrtelníky, vyjma parašutisty a vzduchoplavce, také nepředstavuje jistotu polohy. Neznamená to samozřejmě, že bychom se po modrém podkladu nedokázali pohybovat. Je však jisté, že některé barevné tóny na podlaze nedodají ten pravý pocit rovnováhy a přecitlivělé osoby mohou dokonce nečekaně rozrušit.
Lidské oko totiž vnímá podlahu jako základnu prostoru. Proto je třeba znát optické faktory působení podlahových krytin na jeho tvarování. Obecně platí, že celoplošné krytiny (koberce, linolea, PVC, dřevěné nebo laminátové plovoucí podlahy) by měly mít spíše klidné, neutrální barvy, a pokud mají vzor, pak je lepší, je-li drobný a nevýrazný.
Optické působení barev
Barvy a velikost vzoru určují do značné míry měřítko místnosti a nábytku. Obecně dělíme barvy na základní a neutrální, světlé a tmavé, teplé a studené.
K základním barvám počítáme žlutou, červenou, modrou a zelenou (uvidíte je, necháte-li projít sluneční paprsek skleněným hranolem). Neutrální barvy jsou bílá, šedá a černá. K teplým barvám, které vyvolávají iluzi tepla, patří žlutá, oranžová, červená. Ty prostor zútulňují a opticky zmenšují. Ke studeným barvám, působícím pocit chladu (což má i fyziologické účinky), patří zelená, modrá a fialová.
Každá z výše uvedených barev má mnoho valérů, které vnímáme různě – a také na ně různě emočně reagujeme. Je známo, že se obliba barev mění nejen s módními trendy, ale rovněž s věkem a podle příslušnosti k určité sociální nebo etnické skupině či kulturní nebo umělecké vrstvě.
Barvy a podlahoviny
Z obecného třídění barev a jejich působení na prostor vyplývá, že například v malých sídlištních bytech je esteticky vhodnější spíše světlejší, barevně neutrální celistvá podlaha (dřevo, vlýsky, parkety, plovoucí podlahy, korek). Prostor pak lze členit funkčně pomocí kusových koberců. Je-li nutné použít textilní podlahovinu (od stěny ke stěně), měla by být spíše bez vzoru; pokud je nezbytný, volte velmi drobný dekor. Příznivě působí strukturované textilní podlahoviny z přírodních materiálů – sisal, kokos, mořská tráva, juta nebo směs těchto materiálů, které se na podlahy lepí obvykle ve čtvercích. Velké vzory na celoplošných podlahovinách prostor drasticky zmenšují a deformují.
Tmavé barvy uplatněné na podlaze prostor „uzemňují a ukotvují“, dávají mu stabilitu, jistou míru útulnosti a tepla lidského hnízda, nicméně jej opticky zmenšují. Světlé barevné tóny prostor otevírají, prosvětlují a opticky zvětšují. Patří-li do škály barev studených, pak také interiér ochlazují. Proto je třeba při volbě podlahoviny myslet nejen na velikost místností, ale také na orientaci vůči světovým stranám (možnost barevného proteplení či ochlazení), výšku podlaží (zesvětlení, zvětšení, potemnění, zmenšení).
Zkušenosti bytových architektů ukazují, že u zákazníků rozhoduje nejčastěji vlastní obliba barev nebo v časopisech vyzdvihované módní trendy, a to bez ohledu na podmínky v bytě. Volba barevnosti podlahovin je citlivá záležitost, a pokud nejste experti na působení barev v prostoru i na fyziologii a psychiku člověka, poraďte se s odborníky nebo prostudujte odbornou literaturu.
Podlahoviny a jejich vlastnosti
Každá místnost v bytě si zasluhuje určitý typ podlahy podle míry funkčního využití a náročnosti provozu. Obecně a z hlediska uživatele (a tudíž udržovatele čistoty a hygieny v bytě) můžeme podlahoviny rozdělit na snadno udržovatelné a nenáročné na údržbu. Korek (penetrovaný), linoleum, PVC, keramická dlažba, plovoucí laminované a lamelové podlahy se udržují snadno – zametou se, vysají, otřou vlhkou houbou na tyči. Klasické voskované parkety nebo vlýsky či nenapuštěná prkenná podlaha potřebují složitější údržbu. Stačí však použít některý z četných ekologických, vodou ředitelných matných laků, a problém je vyřešen i u těchto druhů podlahovin. Horší je to s textilními celopodlahovými krytinami. Stačí je sice často čistit silným vysavačem, ale i přesto, že jsou mnohdy napuštěny speciálními přípravky, které zabraňují ulpívání nečistot, není jejich hygienická údržba ani ošetřování snadné a nejlevnější. Chemické ani mokré procesy čištění nezaručují, že se u někoho z rodiny neprojeví časem alergické příznaky na prach, plísně či chemikálie. Pozor také na statickou elektřinu.
Textilní celopodlahové krytiny však dobře drží teplo a jsou dobrými zvukovými izolanty, což ocení rodiny s malými dětmi i jejich o poschodí níže bydlící sousedé. Jsou-li dostatečně provedeny izolace, patří k teplým podlahovinám také korek a plovoucí podlahy (zvláště mnohovrstevnaté s několika izolačními vrstvami). U plovoucích podlah je třeba dát si pozor na propustnost zvuků – v některých zemích se nepovolují v nájemních obytných domech proto, že jsou slyšet kročeje v botách, které nemají měkkou podrážku. U nás, kde přezouváme i návštěvy, se snad této vlastnosti bát nemusíme.
Kam kterou podlahovinu?
Do předsíně vstupujeme v botách, které na sobě nesou nejen nečistotu, prach a bláto, ale také drobná zrnka písku a kamínků. Podlaha v předsíni by tedy měla být otěruvzdorná a snadno čistitelná. V našich podmínkách téměř neudržovaných veřejných komunikací vyhovuje těmto požadavkům nejlépe keramická dlažba (slinutá, hutná, glazovaná, pozor však na kluzkost) a některé typy PVC, linolea nebo plovoucích podlah. Hodně pomůže, položíme-li hned za vstupní dveře bytu nebo domu pruh speciální textilie (čisticího koberce), v níž uvízne největší díl nečistot.
V koupelně a na WC je vhodná protiskluzová (protismyková) dlažba, ale lze použít i některé typy plovoucích, dřevěných a korkových podlah.
V kuchyni rozlišujeme v blízkosti kuchyňské sestavy zónu se zvýšeným provozem (všimněte si mnohdy prošlapaných cestiček k chladničce a sporáku), kam patří zvláště odolné podlahy a podlahoviny. Používá se keramika (rozbije se však vše, co na ni upadne), prkenná podlaha (i když je napuštěná lakem, hůř se udržuje v čistotě), plovoucí lamelové podlahy (pozor na otěr), mramor, žula (pozor na kluzkost a chemikálie) či přírodní kámen (pozor na odolnost vůči chemikáliím). Asi nikdy bychom sem nemohli pokládat koberce s vlasem nebo smyčkami. Snesou se zde rohože nebo tkané koberce ze zbytků různých textilií včetně proužků plastů (tzv. hadráky, musí se však podložit zespoda speciální protiskluzovou podložkou).
V zóně, kde se stoluje, je příjemné pokrýt jakoukoliv podlahu kusovým kobercem (vlněným, bavlněným, z heatsetu, sisalu apod.). Hřeje nohy a prostorově vymezuje místo pro příjemné posezení u jídla.
Kusové koberce
Prostorotvornou vlastností kusových koberců je „rozbíjení“ plochy a vytváření různých funkčních celků, čímž vzniká dojem větší místnosti. Tyto koberce mají vždy dekor, který má být i na podlaze vnímán jako položený obraz.
Má-li koberec pouze borduru a místo v centru volné, může na něm stát jídelní či společenský stolek. Je-li však koberec dekorativně ztvárněn tak, že v něm hraje ústřední roli centrální medailon, měl by ležet na podlaze volně, nerušený postaveným nábytkem. Tvůrci mu totiž určili jednoznačné poslání: aby sám o sobě podlahu zdobil a plnil tak roli krásného obrazu.
Lenka Žižková
Foto archiv firem, Iveta Kopicová a Petr Žáček
 Po hrubé prkenné podlaze napuštěné bílým lazurovacím lakem se jistě chodí dobře bosky. Navíc spolu se stěnami a mléčným sklem v oknech navozuje pocit čistoty a zvětšuje prostor. |
 Kusový koberec v obytné hale směřuje návštěvu ke stolku s hovorovými křesly. Vše pochází z designérské dílny I.D.E.A. Design Centra v rakouském Schremsu, design E. Warlamis |
 Plovoucí lamelovou podlahu doplňuje v dětském pokoji v místě her tmavě modrý sisalový kusový koberec a matrace pro povalování či pošťuchování s kamarády (Mixel) |
 Kuchyně s přírodním kamenem ve velkých a atypických formátech. Hrubě opracované dlaždice jsou zdola vytápěny. Mohou být náchylné ke znečištění chemikáliemi. |
 Designér Enzo Mari zkombinoval pro koupelnu Fiorile firmy Ideal Standard plovoucí lamelovou podlahu s dlažbou (ta je v místech, kde nejvíc hrozí voda). Podobně odvážné kombinace jsou typické pro Itálii. |
 Mramor se hodí na podlahy obytných místností především v zemích s teplým podnebím: ochlazuje rozpálený vzduch i chodidla. Ložnici v italské vile navrhl Paolo Piva. |
 Zajímavý dekor Modena na celoplošné textilní krytině firmy Vorwerk vypadá na první pohled divoce, ve větší ploše je však neutrální (1998). |
 Na celoplošné textilní krytině v barvě temného mechu se děti nemusí bát, že si při pádu natlučou nebo že na ní bude vidět každé smítko. |
 Žluté a oranžové čtverce z PVC podtrhují odvážné pojetí kuchyně Americana. Kombinace je dílem nonkonformního designéra Massima losy Ghiniho (1996). |
 Dokonale vybroušená a napuštěná prkenná podlaha a břaská keramika (již se navyrábí) spolu s kusovým kobercem a krbem představují útulnost teplého lidského obydlí. |
 Plovoucí lamelová podlaha dokáže příjemným a přirozeným způsobem opticky i esteticky propojit různé části bytu (firma Tarkett, 1998). |
 Plovoucí lamelová podlaha spolu s lehkým nábytkem drobného měřítka propůjčuje obývacímu pokoji vzdušnost a lehkost prostoru (Poliform, 1997). |
