Podlaha napotřetí

"Kde jsou prachy, tam jsem i já, " říká Kendy ve filmu Jak svět přichází o básníky. Kendy - David Matásek, mimo jiné herec pražského Divadla Komedie, k tomu podotýká: "Bylo by fajn mít peníze i mimo roli. Zdědil jsem po babičce starý domek, a protože jsem o stavařině nic nevěděl a musel jsem šetřit, tak jsem udělal spoustu chyb. " Zatímco do role Kendyho se trefil hned napoprvé, pořádná podlaha se mu povedla až napotřetí.

Někdy na konci 80. let se naštěstí nečekaně sešlo pár honorářů a David Matásek mohl začít s rekonstrukcí domku. Koupil smrkové podlahové palubky a položil v přízemí první část podlahy nově propojeného obývacího pokoje s kuchyní. "Babička měla na zemi beton potřený jakousi červenou směsí laku a pilin. Museli jsme to strhnout, položit izolaci, prkna namořit protiplísňovým roztokem a přibít k sobě. Natřel j sem je epoxidovým lakem, jiný tehdy v obchodě nebyl. Nevěděl jsem, že musím pořádně větrat, z výparů mi bylo strašně zle." S epoxidovým lakem měl nakonec problémy i brusič, kterého si před třemi roky Matáskovi pozvali, aby zašlou podlahu zbrousil. Ačkoliv povrch moc nevydržel, zbavit se ho bylo dost obtížné. Po zbroušení a natření vodou ředitelným lakem je teď podlaha krásně světlá a daleko odolnější. Nejvíc potíží bylo v kuchyni Mezi kuchyňskou linkou a jídelním stolem, který místo nohou podepírá zbytek vybourané příčky, se podlaha měnila hned třikrát. Dům totiž nemá nejvýhodnější polohu a je hodně studený. "První podlaha byla z malých glazovaných kachlíků, nejspíš ani nebyly na zem vůbec vhodné, ale nic jiného na trhu nebylo," vzpomíná David Matásek. "Zedníci dokonce kus nově položené podlahy vysekávali a měnili, protože třetina měla jiný odstín. Občas docela rád vařím, jenže u sporáku jsem si připadal jako v zimě u ohniště - zepředu hic, zezadu omrzliny. Nohy mě zábly i v teplých bačkorách." Když se začala po zemi batolit malá Linda, kachlíky přelepili ne moc drahým kobercem, který však měl podle tvrzení prodavače vydržet všechno, protože byl "zátěžový". "Upadla mi kotleta, Linda vylila mléko a koberec smrděl ještě několik neděl. A tak jsme hledali něco praktického a přitom teplého. Proto jsme koupili korek." Jenže pro Matáskovy to dobrý nápad nebyl. Nikdo je nevaroval, že je to příliš choulostivý materiál na to, aby přežil jejich psa a kočku.

Rohož, která hřeje

Nakonec všechno zachránil Julek Kádár, zedník, kterého jim náhodou doporučila stavební firma na menší práce. Julek měl dobré zkušenosti s takzvanou termorohoží pod dlažbou. "Přesvědčil mě koupit něco, co vypadá jako hrubý fáč v rolích, jenže je protkaný odporovým drátkem, který hřeje," vysvětluje David. "Známý stavař mi to rozmlouval - co když se porouchá? Budeš měnit celou podlahu!" Matáskovy přesvědčila poměrně přijatelná cena a hlavně nízká spotřeba elektrické energie, na niž dával výrobce dokonce garanci. "No co," řekli si. "Když se to porouchá, vytáhneme zase teplé bačkory." David chtěl vyjít co nejlevněji. Proto změřil jen místa, kde bylo podle něj vyhřívání nejnutnější: pod jídelním stolem, před linkou a uprostřed podlahy, kde se nejvíce chodí. "Asi hodinu jsem se procházel jako tichý blázen, abych našel to správné místo. Stačilo 21 běžných metrů." Přišli elektrikáři a termorohož položili podle návodu do speciální stěrky pod novou dlažbu. Na stěnu přišroubovali termostat. "Jsme moc spokojení. V kuchyni je příjemně a v ročním vyúčtování spotřeba elektrické rohože mezi takovými žrouty energie, jako jsou varná deska, pračka nebo myčka, není ani vidět." Podlaha dům nevytápí, jenom temperuje a Matáskovi si pochvalují. Při venkovní teplotě zhruba 15 stupňů Celsia, kdy začíná být v přízemí studeného domku už chladno, totiž bohatě stačí jako jediný zdroj tepla. "Skvělé by bylo mít to i v koupelně, ale tu už máme hotovou. Na její rozbití už nemám chuť," rezignuje David Matásek.