Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Plastová židle vedle komody po babičce může vytvořit skvostné bydlení

  1:00aktualizováno  1:00
Bydlení ve starém domě či bytě neznamená život v muzeu. Kombinovat historii a moderní design je možné. Když se na to jde s citem, vznikají jedinečné interiéry. Pozor ale na chaotické kýčovité míchanice.

Stará truhla se může stát dominantou pokoje. Stačí pro ni najít modernější využití | foto: MF DNES

Nastěhujete se do činžovního domu z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Máte co do činění s vysokými stropy a původními dvoukřídlými dveřmi. Stěny jsou oprýskané.

Začnete rekonstruovat a zpod nánosů staleté omítky vykoukne stará malba. Vybledlé motivy růží, zbytky zlaté barvy. Máte dvě možnosti. Stěnu celou natřít novou barvou a šup na ni s plakátem či moderním obrazem z některého z obchodních řetězců. Tak, jak to mají všichni.

Ale co takhle kousek původní malby nechat vidět? Zavěsit na ni rám ze starého obrazu, který seženeme ve vetešnictví za pár korun, a stěnu kolem natřít na bílo.

CO JE STAROŽITNÉ

Jít do starožitnictví, do bazaru, nebo zkusit vetešnictví?

Za starožitnost se považují předměty starší sto let. Nábytek, doplňky či dekorace mladšího data by se měly prodávat spíše v bazarech než ve starožitnictvích. Jenže to není tak jednoduché. Mnohdy může mít konvice ve stylu kubismu či art deco mnohonásobně vyšší cenu než konvice stará dvě stě let. Starožitníci se obvykle zajímají o věci z doby minimálně před druhou světovou válkou. U věcí koupených ve starožitnictví máte záruku, že jsou prověřené a mají určitou historickou hodnotu. Naopak v bazarech a vetešnictvích všeho druhu můžete najít skvosty, u nichž jejich hodnotu zatím nikdo netuší. Nebo ji vůbec nemají, ale zkrátka nás něčím osloví. Najednou máme pocit, že se hodí právě do našeho bytu. A o to přece jde.

Vznikne originální dekorace. Nikdo takovou nemá. Každá návštěva se u ní zastaví, bude přemýšlet, co to vlastně je. Právě takový prvek se skvěle hodí do starého bytu. Patří tam totiž.

Při zařizování bydlení ve starém domě či bytě je nejdůležitější zamyslet se nad tím, jak to v něm asi kdysi vypadalo. Je z přelomu osmnáctého a devatenáctého století a jeho obyvatelé původně svítili petrolejovými lampami?

Nebo pochází z třicátých let a velké roztahovací dveře v obýváku svědčí o tom, že majitelé rádi pořádali taneční večírky? Či je to venkovská chalupa? Pak pátrejme, co tam z té doby zbylo.

Je hloupost vyhazovat původní kliky u dveří nebo zazdít výklenek ve zdi. Proč ho naopak nevyužít a nepostavit do něj sochu či vázu? Co by za něj dali majitelé typizovaných panelákových bytů! Vše původní a v dobrém stavu je vhodné nechat.

Když jsou dřevěná podlaha či parkety tak zachovalé, že je stačí zbrousit a natřít, je nesmysl měnit je za podlahu novou, laminátovou. Naopak když jsou parkety shnilé a ošklivé, není důvod bát se, že se do starého domu nová podlaha nehodí. Hodí, jen se musí nové a staré kombinovat s citem.

Několik pravidel úspěchu

Designéři a architekti se shodují, že právě v těchto případech se nejlépe odhaluje vkus majitele bytu. Citlivě sladit historii se současností je jeden z nejobtížnějších úkolů. Výsledkem může být skvostné bydlení, nebo chaotická kýčovitá míchanice. Nemusí to dopadnout špatně, když se budeme držet následujících pravidel.

1. Vyhýbejme se replikám historického nábytku. Jestliže jsou v bytě či domě původní okna, dveře nebo kusy dobového nábytku, neznamená to, že vše, co tam dodáme, musí vypadat jako z té doby.

Na skutečně kvalitní historické kusy nábytku, obrazy či perské koberce totiž v drtivé většině případů nemáme dost financí. A když máme, hrozí nebezpečí, že interiér bude připomínat neosobní muzeum.

Mnoho lidí ve snaze co nejlépe vystihnout duch domu vybavuje byty replikami starožitností, což není šťastné. Jako v muzeu to vypadá stejně, a navíc ještě v muzeu podezřelém. Kopie, i když velmi zdařilá, je vždy kopie.

2. Nemíchejme dohromady několik období. Žijeme v jedenadvacátém století. Je tedy normální, že si dáme do bytu současný nábytek a doplňky, i když je byt sto let starý.

Normální není, když ve sto let starém městském bytě stojí osmdesát let stará selská komoda od dědečka z Valašska, noční stolek z třicátých let, psací stůl, u kterého jsme vystudovali gymnázium, a na něm včera koupená lampa.

Bude-li však ta nová lampa stát vedle nočního stolku z třicátých let a vše kolem bude jednobarevné a jednoduché, stane se ze stolku designový skvost. Vedle moderní lampy vynikne v pěkném kontrastu. Vedle valašské komody z něj ten skvost nebude nikdy.

Ložnice

3. Najděte dominantu vašeho bytu. V každém starém domě či bytě je minimálně jedna zajímavost, která stojí za to, aby byla zdůrazněna. Třeba velké okno, jež tvoří výklenek. Nebo původní dveře.

Jestliže obývací pokoj disponuje skleněným výklenkem, dejme mu prostor. Je zbytečné zakrýt ho záclonami jako každé jiné mizerné okno. Dejme mu zajímavé závěsy, pokoj slaďme do neutrálních barev, nedávejme do něj nic výrazného.

Okno je výrazné samo o sobě. Je pak úplně jedno, jestli jsou v pokoji skříňky staré sto let nebo dva roky. Dominantou je krásně oblečené okno. Podobné je to s dveřmi. Stačí odstranit nánosy laku. Původní dřevo mnohdy udělá víc parády než starožitná dřevěná skříň.

4. Pozor na vzory. Dnes jsou zase v módě tapety s výraznými motivy či barevné stěny s různými obrovskými nálepkami. Ve světlých moderních interiérech s širokými jednoduchými okny nevypadají špatně. V historickém bytě mohou nadělat paseku.

Staré byty a domy totiž mají zpravidla vyšší stropy. Takže je třeba přemýšlet nad barvou a případnými vzory stěn, aby pokoje nepůsobily jako úzké a vysoké kobky, přestože jsou rozměrově větší, než běžně pokoje bývají. Když už barvy a vzory, tak takové, které pokoje opticky rozšíří.

Další možností je stropy snížit pomocí sádrokartonových podhledů. Je to finančně náročnější, ale výhodou je úspora na topení. Ale opět pozor. Když se strop sníží příliš, vysoké dveře a okna náhle mohou působit jakoby sražené, natěsnané pod strop.

5. Braňme se nostalgii. Jinými slovy, přehnané vášni zachovávat starý nábytek, doplňky a koberce. Dobová věc má svou hodnotu tehdy, když je zachovalá. Trvat na tom, že nemůžeme vyhodit křeslo, protože je staré, a tudíž určitě cenné, přestože má díry a létají z něj moli, je nesmyslné.

Obývací pokoj

Když chceme historické křeslo, musíme je nechat přečalounit, popřípadě zrekonstruovat tak, aby jeho hodnota vynikla. Aby bylo na první pohled vidět, že je máme proto, že má svou cenu. Ne proto, že nám tam tak nějak zůstalo a my zatím nemáme na nové.

Když pak je vedle takového unikátního vyspraveného křesla v pokoji jednoduchá jednobarevná moderní sedačka a minimum jiného nábytku, každému bude jasné, že to křeslo je tam záměrně.

I do starých domů patří moderní spotřebiče

Jiná pravidla platí při rekonstrukcích kuchyní a koupelen. Tady trvat na zachování historických prvků striktně nemusíme. Ani to nejde. Mít na kuchyňské lince nefunkční mlýnek na maso po babičce je sice rozkošný nápad, ale časem obvykle zjistíme, že tam jen zabírá místo a chytá prach.

Je naprosto běžné umisťovat moderní spotřebiče i do kuchyní laděných do starých časů. Kuchyně má být totiž především praktická. Také v koupelně je už nemožné trvat na vybavení z dvacátých let počátku minulého století. I tady by mělo nad nostalgií převažovat pohodlí a úspora energií.

Když už se pouštíme do tak náročného úkolu, jako je zařizování starého bytu či domu, je vhodné se řídit především tím, zda jde o objekt náš, nebo jsme jen v pronájmu.

Ve vlastním se samozřejmě vyplatí náročnější investice, protože se předpokládá, že tam chceme žít delší dobu. Ale snižovat stropy a odstraňovat stoleté nátěry v pronajatém bytě je nákladné a riskantní.

Každopádně počítejme s tím, že bydlení v takovém prostředí je finančně náročnější než v běžném panelovém domě či novostavbě. Ale kdo to zkusí, obvykle nechce měnit. Tak si to kouzlo starých domů nezkazme necitlivě zařízenými interiéry.





Nejčtenější

Odlišnost domu je patrná na první pohled.
Dřevostavbu řešili přes půl světa. Nový domov se povedl na jedničku

Marek s Terezou pobývají část roku v Mexiku. Navrhování vysněného domu proto řešili s architektkou Irenou Truhlářovou ze studia Archcon atelier mailem a přes...  celý článek

Obývací pokoj si prohodil místo s kuchyní, jak si manželé přáli. Radiátor -...
Jak se staví sen: k 45. výročí svatby dostali novou kuchyň i obývák

Poznali se ve školce, ve dvaceti se vzali a po 45 letech se mají stále rádi. Pro někoho sen, pro Jana a Jiřinu realita. „Sen“ však přišel v podobě nové kuchyně...  celý článek

Z malého domku o dvou místnostech rodina postupně vybudovala velký rodinný dům.
Dům už předělává třetí generace. Práce na něm nekončí, spíše přibývá

Práce na rodinném domě a na zahradě je stále dost. Čím starší je stavba, tím jí spíše přibývá. O tom ví své i čtenářka Eva, která se přihlásila se svým...  celý článek

Třiatřicetiletý řemeslník pracoval na přeměně šest měsíců.
Starý box na přepravu koní přestavěl na bydlení se záchodem a sprchou

Dean Crago předělal třicet let používaný box na přepravu koní na plnohodnotné bydlení. Třiatřicetiletý řemeslník pracoval na přeměně šest měsíců. Nejvíc práce...  celý článek

Hodně denního světla bylo podmínkou při návrhu dvojpodlažního duplexu. Stejně...
Předělali stoletý dům v Praze. Obrazovou galerii mají i na schodišti

Paříž, Londýn, New York, Indie, Nový Zéland, Vietnam, to není žádná nabídka cestovní kanceláře, ale města a země patřící k životům Moniky a Michaela...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.