Petunie, jejichž květy nejvíc připomínají troubu starých gramofonů, tvoří během krátké doby převislé kaskády zeleně, poseté velkými květy. Stále patří mezi jedny z nejoblíbenějších balkonových rostlin, letničkových favoritů.
Předkové našich krásně zbarvených velkokvětých petunií pocházejí z latinské Ameriky a patří do stejné čeledi jako například brambory a tabák. A právě indiánský název pro tabák - petun byl základem pro jejich jméno.
Semínka se nevyplatí
"Letos jsem se nechala zlákat už v zimě a nakoupila jsem spoustu semínek. Po celém bytě jsou už od února kelímky se sazeničkami, kterých je asi stokrát víc, než se na balkon vůbec může vejít. A zatímco já jsem se na konci května ještě trápila se sazenicemi, sousedce už dva týdny kvetly rostliny koupené na trhu," sděluje své zkušenosti paní Jana Kačírková ze Sokolova. "Zrovna u těchto rostlin se domácí pěstování moc nevyplácí," potvrzuje pražský zahradník Arnošt Petera, jehož skleníky jsou na jaře téměř z jedné třetiny zaplněny právě těmito rostlinami. "Nehledě na to, že surfinie, se ze semen nedají pěstovat vůbec a jsou množeny ve sklenících pomocí řízků." Sazenice květuschopných petunií se dají koupit přibližně za deset až patnáct korun, surfinie od patnácti do čtyřiceti korun. Na to, aby nebyl truhlík vidět, bohatě stačí tři sazenice. Osázení celého balkonu pak nevyjde na víc, než pár stovek. "Člověk se občas setká se sazenicemi za pět korun. Taková cena je podezřele nízká, protože to je cena kvalitního semene od renomované firmy. Proto je taková koupě vždy sázkou do loterie," upozorňuje Arnošt Petera.
Slunce a živiny
Všechny tyto rostliny potřebují dostatek vláhy, nemají však rády přemokření. Mají velké měkké listy, které stihnou za jeden parný den odpařit i několik litrů vody. A i když jsou ráno dobře zalité, mohou po návratu z práce viset z truhlíků jen schlíplé listy. Zejména pro ně jsou vhodné samozavlažovací truhlíky, které mohou uchovávat až šestilitrovou zásobu vody, aniž by v ní rostliny stály. "Spolu s vydatnou zálivkou potřebují ke zdárnému růstu slunné místo a dostatek živin. Ten se dá zajistit pravidelným přihnojováním. Dobře se osvědčilo hnojivo Kristalon na plod a květ. Vyberte jim však takové místo, aby byly chráněné před deštěm, který může zejména rostliny s delšími výhony poškodit," radí zahradník Arnošt Petera. Kompaktnější a košaté rostliny vypadají lépe než několik dlouhých výhonů. Kromě toho se v hustém keříku drží lepší mikroklima. Aby rostliny zahoustly, je třeba je pravidelně zaštipovat. Razantnější zaštípnutí by se mělo provádět po první vlně kvetení, kdy se dlouhé výhony začínají pokládat. Tato doba připadá přibližně na červenec. Stačí, když v květináčích zůstanou výhonky dlouhé deset centimetrů. Rostliny do dvou týdnů znovu obrazí a vykvetou stejně bohatě jako před tím.
Z historie
Květy petunií zlákaly zahradníky ke šlechtitelským pokusům už kolem roku 1825. A prvních plnokvětých kultivarů se dočkali po pětadvaceti letech. Tyto rostliny však neučarovaly jenom Evropanům, ale i Japoncům. Právě těm se před padesáti lety podařilo vyšlechtit tak silně plnokvěté petunie, že jejich květy vzdáleně připomínají karafiát. Šlechtitelská mánie se však nevztahovala pouze na tvar květu, ale i na různé barvy. A tak je dnes běžně k mání na výběr celá škála barev od bílé, přes několik druhů růžových, fialových, červených i modrých odstínů. Nechybějí ani dvoubarevné květy. Nádherný je třeba kultivar "Picotee", jehož květy jsou temně fialovomodré a mají bílý okraj. Oblíbené jsou také rostliny se střídavě pruhovanými květy, které připomínají svým vzhledem slunečník. Největším šlechtitelským oříškem bylo dosažení žluté barvy květů, která se na trhu objevila až v posledních letech. Zatímco naše babičky znaly pouze petunie, dnešní zákazník se při návštěvě zahradnictví často ocitá v džungli podobně vypadajících rostlin, označených různými jmény, jako jsou například surfinie, fortunie, supertunie nebo petitunie. "Všechny tyto rostliny pocházejí z klasických petunií. Pokud se nějakému šlechtiteli podaří vypěstovat nějakou zajímavou odchylku, může ji pojmenovat a případně i zaregistrovat. A tak pouze známá koncovka -tunie a -inie napovídá, že se jedná o rostlinu z příbuzenstva petunií," vysvětluje kurátorka rostlinných sbírek Pražské botanické zahrady v Troji Iva Schuchmannová. "Většina kvalitních odrůd je patentovaná. To znamená, že zahradníci mohou takové rostliny množit a prodávat až poté, co zaplatí šlechtiteli licenční poplatky, což se promítne i do výsledné ceny sazenic."
Předkové našich krásně zbarvených velkokvětých petunií pocházejí z latinské Ameriky a patří do stejné čeledi jako například brambory a tabák. A právě indiánský název pro tabák - petun byl základem pro jejich jméno.
Semínka se nevyplatí
"Letos jsem se nechala zlákat už v zimě a nakoupila jsem spoustu semínek. Po celém bytě jsou už od února kelímky se sazeničkami, kterých je asi stokrát víc, než se na balkon vůbec může vejít. A zatímco já jsem se na konci května ještě trápila se sazenicemi, sousedce už dva týdny kvetly rostliny koupené na trhu," sděluje své zkušenosti paní Jana Kačírková ze Sokolova. "Zrovna u těchto rostlin se domácí pěstování moc nevyplácí," potvrzuje pražský zahradník Arnošt Petera, jehož skleníky jsou na jaře téměř z jedné třetiny zaplněny právě těmito rostlinami. "Nehledě na to, že surfinie, se ze semen nedají pěstovat vůbec a jsou množeny ve sklenících pomocí řízků." Sazenice květuschopných petunií se dají koupit přibližně za deset až patnáct korun, surfinie od patnácti do čtyřiceti korun. Na to, aby nebyl truhlík vidět, bohatě stačí tři sazenice. Osázení celého balkonu pak nevyjde na víc, než pár stovek. "Člověk se občas setká se sazenicemi za pět korun. Taková cena je podezřele nízká, protože to je cena kvalitního semene od renomované firmy. Proto je taková koupě vždy sázkou do loterie," upozorňuje Arnošt Petera.
Slunce a živiny
Všechny tyto rostliny potřebují dostatek vláhy, nemají však rády přemokření. Mají velké měkké listy, které stihnou za jeden parný den odpařit i několik litrů vody. A i když jsou ráno dobře zalité, mohou po návratu z práce viset z truhlíků jen schlíplé listy. Zejména pro ně jsou vhodné samozavlažovací truhlíky, které mohou uchovávat až šestilitrovou zásobu vody, aniž by v ní rostliny stály. "Spolu s vydatnou zálivkou potřebují ke zdárnému růstu slunné místo a dostatek živin. Ten se dá zajistit pravidelným přihnojováním. Dobře se osvědčilo hnojivo Kristalon na plod a květ. Vyberte jim však takové místo, aby byly chráněné před deštěm, který může zejména rostliny s delšími výhony poškodit," radí zahradník Arnošt Petera. Kompaktnější a košaté rostliny vypadají lépe než několik dlouhých výhonů. Kromě toho se v hustém keříku drží lepší mikroklima. Aby rostliny zahoustly, je třeba je pravidelně zaštipovat. Razantnější zaštípnutí by se mělo provádět po první vlně kvetení, kdy se dlouhé výhony začínají pokládat. Tato doba připadá přibližně na červenec. Stačí, když v květináčích zůstanou výhonky dlouhé deset centimetrů. Rostliny do dvou týdnů znovu obrazí a vykvetou stejně bohatě jako před tím.
Z historie
Květy petunií zlákaly zahradníky ke šlechtitelským pokusům už kolem roku 1825. A prvních plnokvětých kultivarů se dočkali po pětadvaceti letech. Tyto rostliny však neučarovaly jenom Evropanům, ale i Japoncům. Právě těm se před padesáti lety podařilo vyšlechtit tak silně plnokvěté petunie, že jejich květy vzdáleně připomínají karafiát. Šlechtitelská mánie se však nevztahovala pouze na tvar květu, ale i na různé barvy. A tak je dnes běžně k mání na výběr celá škála barev od bílé, přes několik druhů růžových, fialových, červených i modrých odstínů. Nechybějí ani dvoubarevné květy. Nádherný je třeba kultivar "Picotee", jehož květy jsou temně fialovomodré a mají bílý okraj. Oblíbené jsou také rostliny se střídavě pruhovanými květy, které připomínají svým vzhledem slunečník. Největším šlechtitelským oříškem bylo dosažení žluté barvy květů, která se na trhu objevila až v posledních letech. Zatímco naše babičky znaly pouze petunie, dnešní zákazník se při návštěvě zahradnictví často ocitá v džungli podobně vypadajících rostlin, označených různými jmény, jako jsou například surfinie, fortunie, supertunie nebo petitunie. "Všechny tyto rostliny pocházejí z klasických petunií. Pokud se nějakému šlechtiteli podaří vypěstovat nějakou zajímavou odchylku, může ji pojmenovat a případně i zaregistrovat. A tak pouze známá koncovka -tunie a -inie napovídá, že se jedná o rostlinu z příbuzenstva petunií," vysvětluje kurátorka rostlinných sbírek Pražské botanické zahrady v Troji Iva Schuchmannová. "Většina kvalitních odrůd je patentovaná. To znamená, že zahradníci mohou takové rostliny množit a prodávat až poté, co zaplatí šlechtiteli licenční poplatky, což se promítne i do výsledné ceny sazenic."
