Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Petr Kotvald si zrekonstruoval další domek. Řemeslo ho učil tchán

  1:00aktualizováno  1:00
Představa zpěváka, který zvládá zednickou lžíci nebo vrtačku, vypadá hodně neskutečně. Jenže Petr Kotvald tak propadl rekonstrukcím, že se během let vypracoval i ve zdatného řemeslníka.

Domek zrekonstruoval Petr Kotvald tak, aby zůstal zachovaný jeho vesnický ráz. | foto: Lenka Hatašová

K jeho poslednímu "kousku" patří i malý vesnický domek, který objevil na internetu. Původně jej koupil synovi jako ateliér, aby měl kde malovat a časem i bydlet, protože zrekonstruovaný rodinný dům z roku 1930 nedaleko Prahy, kde rodina včetně dcery bydlí, není až tak velký. Přišlo však odmítnutí. Potomka nenadchnul.

Petr Kotvald nejdříve zvažoval domek prodat, ale nakonec jej začal postupně vyklízet a opravovat. Ovšem tak, aby zůstalo zachováno maximum původních stavebních prvků. Po pěti letech si mohl říci: hotovo. Dům je opravdu malý, ale při rekonstrukci se pamatovalo i na jeho případné rozšíření, tomu se proto podřídily i některé úpravy a řešení.

Podkroví tvoří jeden prostor, který schodiště nenásilně rozdělilo na ložnici a

Podkroví tvoří jeden prostor, který schodiště nenásilně rozdělilo na ložnici a pracovnu.

Domek, který vám slouží jako ateliér, není vaší první rekonstrukcí. Kolik jich už máte vlastně za sebou?
Popravdě, vezmu-li v úvahu všechny byty, které nebyly mé, ale přesto jsem do nich zainvestoval, to byla už šestá. Skoro bych se tím mohl i živit.

V rozhovorech přiznáváte, že jste na začátku nebyl žádný zručný řemeslník, ale časem jste se spoustu věcí naučil.
To máte pravdu, neuměl jsem vlastně ani pořádně pověsit obrázek na zeď. Vyučil mě můj tchán, díval jsem se mu přes záda na ruce. Když pak nebyl na dohled, pouštěl jsem se postupně drze do všeho, co bylo a je třeba. A metoda "pokus – omyl" se postupně změnila na "dobrá příprava – dobrý výsledek". Nejraději mám ale um a fortel skutečných odborníků.

Fotogalerie

Máte rád stavby, z nichž vyzařuje jejich genius loci, i když na nich třeba zahlodal zub času. Kde se ve vás tahle vášeň vzala? 
Oba naše domy jsou shodou okolností z roku 1930. Původně žádný architektonický skvost. Určitě by bylo stavebně jednodušší je zbořit a na jejich místě postavit novostavby, ale přesto by mi to přišlo líto. Možná jen nemám dostatek odvahy riskovat.

Přestavět starý dům je vlastně snadnější. Už má nějaký názor, není to jen virtuální realita architekta. Postavit dům podle plánů na zelené louce vyžaduje velkou dávku odvahy. Ani nakupovat a zařizovat neumím podle katalogů. Všechno si potřebuji osahat, vyzkoušet v daném prostoru a strávit.

A co syn Mikuláš, potatil se, pokud jde o řemeslnou zručnost?
Vlastně asi ano. Taky je nepolíbený automatickou zručností. I u mě to přišlo dost pozdě, a to ještě vlastně násilím. Jako kluk z činžáku jsem neměl žádnou potřebu něco kutit a opravovat.

Ve svých interiérech máte hodně přírodních materiálů, rustikálních prvků... Je to "cesta z města" pro někoho, kdo strávil dětství v činžáku?
Nemyslím, že to je ten důvod. Prostě se snažím v daném prostoru "nerušit". Nejvíc mě baví, když hosté mají pocit, že jde o prapůvodní prvky domu zachované jen jakoby náhodou a dobrou údržbou.

Třeba dlažba musí působit jako z roku 1930. Bez glazury, uzavřená jen speciální technologickou úpravou a navíc jakoby okousaná na okrajích. Tou jsem dokonce zmátl i mistra obkladače.

Pracovní kout v podkroví

Pracovní kout v podkroví

Koupelna s oknem ve štítu je příjemně velká a světlá.

Koupelna s oknem ve štítu je příjemně velká.

Nakolik vám pomáhala se zařizováním manželka? Máte v tomto směru nějak rozdělené role, vy řemeslo, nábytek, ona doplňky, polštářky...
Já řeším to hrubé. Zkráceně, technologie a funkce. Ona to jemné. Interiéry, vše, co je vidět.

Poměrně blízko od vašeho domu i ateliéru je IKEA na Zličíně, jaký k ní máte vztah?
Pamatuji její úplné začátky ještě v DBK na Budějovické. To jsme byli úplně euforicky okouzleni. Dnes už to vidím s odstupem. Není řešením na všechno a pro všechny. Přesto má svůj styl a je určitě dobrým řešením pro spousty lidí, nás nevyjímaje.

Platí stále vaše prohlášení, že vrcholem vašeho kulinářského umění je černý čaj a tatranka? Tomu moc neodpovídá kuchyň, vypadá dost promyšlená a na ateliér i hodně vybavená...
Jasně, že to neplatí. Ostatně i v době, kdy jsem to tvrdil, to byl spíš fór. Domov je přece tam, kde se vaří a peče. Dodnes se mi vybavují vůně od kachlového sporáku mojí babičky a víkendy s máminými makovými buchtami a štrúdlem. Na druhou stranu znám pár lidí, kteří mají kuchyň za milion, ale nevaří tam nic. Ovládají jen kávovar.

Kuchyň si navrhl Petr Kotvald se všemi spotřebiči, aby zde mohl přivítat i

Kuchyň si navrhl Petr Kotvald se všemi spotřebiči, aby zde mohl přivítat i početnější návštěvy.

Byl jste kvůli své zálibě v rekonstrukcích "trestán" praktickými dárky typu vrtačky, akušroubováky a podobně?
Tak to naštěstí ne. Moje okolí ví, že si věci pořizuji rád sám a to jen takové, které uznám za vhodné. Tuto výsadu si usurpuji téměř sobecky a nenechám se o ni nikým připravit. Týká se to stejně jídla jako oblečení, kosmetiky, aut nebo volného času. Ušetřím tak zklamání sobě i ostatním.

A vy sám dáváte svým blízkým rád dárky do bytu?
Svého času to tak opravdu bylo. Ale vědom si toho, že jedna z nejtěžších věcí je trefit se do vkusu obdarovaného, přešel jsem k zážitkovým dárkům. Když už na ně dojde.

Jídelna slouží i jako obývací pokoj.

Jídelna slouží i jako obývací pokoj.

Blíží se Vánoce, co jste si přichystal jako dárek pro své posluchače?
Vánoční koncerty. Ten první vznikl před lety jako logická reakce na vydání vánočního alba, na němž byla i má tehdejší novinka Vánoce hrajou glórijá. A mě tenkrát ani nenapadlo, že založím novou tradici. Počet měst, kde koncerty zazněly, se přiblížil už stovce. Letos mě čeká osm měst.

K ohlasu koncertů určitě přispívá virtuozita doprovodného tělesa. Jeho základ tvoří klavíristka Alena Grillová a smyčcové kvarteto složené z členů význačných těles včetně České filharmonie. Hraju a zpívám v sálech, kostelech, kaplích i na open air scénách. Pocit ze společně znějícího chóru … aleluja glórijá… složeného z několika tisícovek diváků na náměstích bývá povznášející. Přeju nám všem krásné Vánoce.

Petr Kotvald

Sólové kariéře se věnuje už 26 let, jako amatérský zpěvák uspěl v soutěžích Mladá píseň Jihlava (1977) či Děčínská kotva (1979).

Má titul Ing., vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze (1984). Do podvědomí diváků a posluchačů vstoupil Petr Kotvald jako člen doprovodné dvojice Hany Zagorové (společně se Stanislavem Hložkem). Zásadně nezpívá na playback, vydal řadu desek a CD. Je ženatý, má dceru Viktorii a syna Mikuláše.

Již řadu let pořádá vánoční koncerty. Vánoce hrajou glórijá 2012:  1. 12. Smiřice,  8. 12. Chomutov, 12. 12. Pardubice, 13. 12. Hradec Králové, 15. 12. Praha , 20. 12. Mělník, 26. 12. Jihlava, 27. 12. Kutná Hora.

17. 11. se uskuteční v Hradci Králové a 24. - 25. 11.v Praze  autogramiáda v prodejnách Home Art, kde bude představeno CD "Vánoce hrajou glória". Více zde.


Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.