li novorozeně do domácnosti, v níž už žije pes či kočka, je třeba najít způsob, jak mít situaci v bytě, ale i na balkoně či zahradě pod kontrolou. "Psi, hlavně fenky, jsou totiž hodně pečující stvoření, proto chtějí dítě v postýlce nebo v kočárku neustále kontrolovat, očichávat a olizovat," říká veterinář Tomáš Šťastný. U koček je situace poněkud jiná. "Problémy přicházejí až později, když dítě povyroste a chce si s kočkou hrát. Pokud nemá náladu, může se zvíře dost ostře bránit. Proto je nutné kočkám zastřihávat drápky," radí Tomáš Šťastný. Jinak je však podle něj panika kvůli domácím miláčkům zbytečná. Pokud kočka vede v rodině svůj vlastní život, a nikdo jí nebere její pohodlí, na něž je zvyklá, žárlivé scény rozhodně nehrozí. Kojenec pro ni nepřichází v úvahu ani jako hračka. "Přesto by poblíž něj neměla pobývat bez dozoru. Kočka spí ráda v teple a ve výšce, aby měla přehled. Kočárek na sluníčku nebo dětská postýlka ji může lákat," upozorňuje veterinář. Tříkilová kočka na hrudníčku kojence není právě ideální představa. Pohled dětské lékařky Parvine Gricové je trochu jiný. Podle ní může být zvířecí srst zdrojem prachu a některých parazitů (najít je navíc můžeme i ve slinách, stolici a moči). Hovoří ne především o toxoplasmóze a toxokaróze. Domácí zvířata by měl proto pravidelně sledovat veterinář (zvířeti lze před narozením dítěte nechat udělat laboratorní testy). Domácí "WC" zvířecího mazlíčka by mělo být tam, aby se k němu nedostal lezoucí potomek (a nemohl se v něm přehrabovat). Kontakt dítěte se zvířetem bude lepší jen za přítomnosti dospělých. Dalším nebezpečím domácího soužití jsou alergie. "Nositelem nejagresivnějších alergenů bývají právě kočky. Alergeny po nich zůstávají v domácnosti dokonce další tři až šest měsíců po jejich odchodu. "Alergická onemocnění ne dědí. Pokud jsou rodiče alergici, trápí-li je senná rýma nebo nějaký ekzém, rozhodně by v bytě, kam přijde miminko, domácí zvíře být nemělo," říká doktorka Gricová.
16. března 2001
