Na původně nehostinném, navíc protáhlém a úzkém pozemku, vytvořili architekti spolu s rodinou mikrosvět plný pohody. Přitom na parcele v malé obci, lemované ze tří stran komunikacemi a "utopené" pod bývalou hrází mlýna, si na první pohled málokdo dokázal představit stavbu rodinného domu.
Jen 80 m dlouhá parcela, orientovaná směrem severovýchod – jihozápad, se směrem ke kratším stranám zužuje a ve střední části, kde jedině bylo možné dům umístit, dosahuje výškový rozdíl mezi úrovní pozemku a přístupové komunikace přes dva metry.
Hlavní průčelí domu je orientováno prosklenými plochami na západ, na dřevěnou terasu, která pokračuje bazénkem. Skládá se z hlubší části určené na plavání a výše položené čisticí zóny s přírodním biotopem (čisticí rostliny a ryby). Cirkulaci vody pohání čerpadlo. Zdroj: www.mujdum.cz
"Přáli jsme si zůstat v obci a toto byl jeden z mála volných pozemků, proto jsme se rozhodli riskovat a jít i do nestandardního řešení," vysvětluje dnes již spokojeně bydlící majitel domu.
"Stavba navržená v symbióze se zahradou a vodní plochou nakonec proměnila zdánlivě neobyvatelný kout v příjemnou oázu, kterou si užíváme každý den, a ani nemáme potřebu jezdit na dovolenou do cizích krajin," dodává.
Z nouze ctnost
Proměnit nepřítele v přítele či nevýhodu v přednost patří, jak naznačuje staré přísloví, ke znakům mistrovství. Zde se tento protimluv díky precizní prostorové úvaze podařilo naplnit.
Dvoupodlažní obdélníková stavba zaujímá střední, nejširší část pozemku, v této pozici bylo možné dodržet předepsané odstupové vzdálenosti od sousedního domu i od hranice parcely a po obou stranách vytvořit zahradu.
Dům je uspořádán tak, aby výhledy z obytných místností směřovaly do zahrady, v podélných obvodových stěnách zůstává jen několik nezbytných oken z koupelen a zázemí.
Úroveň podlah odpovídá výškovým poměrům terénu. Na přístupovou komunikaci navazuje zpevněná plocha – stání pro dva automobily – a hlavní vstup do domu. Za zádveřím následuje mezipodesta hlavního schodiště, šest schodů stoupá do horního, ložnicového podlaží a deset stupňů vede dolů do přízemí, do hlavní obývací části.
Zahrada je oproti sousední komunikaci snížena o více než 2 m, kompozice z kamenů, travin a štěrku navozují atmosféru africké savany. Zdroj: www.mujdum.cz.
Hlavní vstup do domu a parkovací stání. Z jižní strany je z ulice vidět jen horní podlaží. Zdroj: www.mujdum.cz
Horní podlaží obsahuje schodišťovou halu, dva dětské pokoje orientované na západ, ložnici rodičů na východní straně, šatny a koupelny. Těžištěm přízemí je společná obývací zóna. Sezení, jídelna i kuchyň, umístěné v jednom obdélníkovém prostoru, plynule přecházejí plně prosklenou jihozápadní fasádou na dřevěnou terasu s krbem a jezírkem a dále do zahrady.
Může se hoditPostavte si dům podle svých představ. Ideální pozemek vybírejte na Reality.iDNES.cz. |
Díky opěrné zdi, plnému dřevěnému oplocení, zídkám a dalším stavebním úpravám zde vznikla příjemná intimní zóna, venkovní akcent rodinného života.
Za kuchyní, umístěnou ve středu přízemí, je příslušenství a malá chodba vedoucí do pracovny.
Majitelé domu si přáli, aby se návštěvy, oslavy a další společenské události odehrávaly mimo obývací pokoj, proto se k obývací části z jihu připojuje zimní zahrada a relaxační místnost s malým barem, vinným sklepem a vlastním hygienickým příslušenstvím.
Společná obývací část je vybavena velkou koženou sedací soupravou, stěny s benátským štukem se odrážejí od tmavě hnědé teakové podlahy. Stejné dřevo je použito i na stropním podhledu s integrovaným osvětlením. Zdroj: www.mujdum.cz
Od funkce ke konstrukci a materiálům
Pod jednolitým dřevěným pláštěm se ukrývají dva odlišné konstrukční systémy, jejichž volba vyšla z technických i praktických požadavků. Relaxační místnost tvoří spoj mezi domem a svahem, její strop je základnou zpevněné plochy před vstupem do domu.
AutořiProf. arch. Ivan Ruller (1926), Ing. arch. Robert Rais, Ph.D. (1977), Ing. arch. Martin Kareš, Ph.D. (1977) Robert Rais a Martin Kareš jsou absolventi Fakulty architektury VUT v Brně, dříve členové ateliéru prof. arch. Ivana Rullera, žijící legendy funkcionalismu, oceněné státním vyznamenáním. V r. 2003 založili vlastní architektonický ateliér Europrojekta, zabývají se navrhováním nejrůznějších typů občanských a bytových staveb, urbanistickou i vzdělávací činností. Realizovali více než stovku rodinných domů, čímž se řadí k nejúspěšnějším ateliérům v tomto oboru u nás. Získali řadu renomovaných ocenění za architekturu, např. Cenu Bohuslava Fuchse, Zvláštní cenu Státního fondu rozvoje bydlení a další. |
Proto má přízemí pevnou, vysoce únosnou železobetonovou skeletovou konstrukci, druhé podlaží vzhledem k přání rodiny urychlit realizaci stavby vyrostlo jako montovaná dřevostavba.
Okna s izolačními trojskly, sendvičový plášť, solární kolektory a další řešení zohledňují aspekt úspory energie.
Majitel domu se zabývá truhlářskou výrobou a na rozdíl od mnoha jiných případů nezůstal jeho domov v roli kovářovy kobyly. Dům se stal "výkladní skříní" vysoce kvalitních materiálů i dokonalého řemeslného provedení.
Na nábytku jednoduchých elegantních tvarů lze obdivovat dekorativní strukturu méně užívaných druhů dřeva, jako jsou oliva, jilm, ovangol, makasar a další tropické dřeviny. Skvěle vynikly ve spojení s kamenem a dalšími přírodními materiály.
Technické údajeZastavěná plocha: 200 m2 Dům je realizován jako nízkoenergetický. Cena stavby: přibližně 5 000 Kč/m3 (bez vybavení interiérů) |
Společenská místnost aneb vzpomínky na Afriku. Falešné ručně opracované a patinované stropní trámy ze starého jilmového dřeva působí zcela autenticky, stejně jako břidlicový obklad stěny kombinovaný s teletinou a originální svítidlo vyrobené na zakázku z ocelového plechu. Zdroj: www.mujdum.cz.
Slovo autorů
"Rodinná vila byla postavena jako ´pasivní´ stavba s odkazem na funkcionalistické tradice, a to včetně řešení dispozic. Jednoduchý kubický tvar je pojat s ohledem na principy nízkoenergetických staveb realizovaných v zahraničí. Za touto zdánlivou jednoduchostí stojí pečlivě promyšlený koncept a speciální konstrukční řešení objektu, které je aplikováno jak v nosné části domu, tak i v konstrukci obvodového pláště," říká architekt Martin Kareš.
"Po výtvarné stránce má stavba pokračovat v tradici funkcionalistické architektury s důrazem na otevřený společenský prostor rodiny, který reaguje a volně se prolíná s okolní obytnou zahradou. Prostory tak do sebe nenásilně vstupují a navzájem se ovlivňují v každou denní či roční dobu skrze velkorysou prosklenou plochu obývacího pokoje, dimenzovanou od podlahy až po strop. Tento prvek umožňuje rodině majitelů, i v centrální části města, žít vlastním a nerušeným životem," dodává Martin Kareš.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Můj dům č. 7/2012.
